Rambo: Do pekla a zpět

Rambo: Do pekla a zpět názorně ukazuje (a v předchozích komentářích k Rambovi, již jsem naznačil), že válka jako pokračování politiky je nejen učiněný chameleon, protože v každém konkrétním případě trochu mění svoji povahu, nýbrž i svými jevy v celku, se zřetelem na tendence, které ji určují, je to vrtošivá trojice, složená z prvotní násilnosti svého živlu, totiž z nenávisti a nepřátelství, na které je třeba pohlížet jako na slepý přirozený pud, ze hry pravděpodobností a náhody, které z ní dělají volnou duševní činnost, a z podřízené povahy politického nástroje, která ji podrobuje jen a jen rozumu. Z toho jako pouhý diváci chápeme, že Rambo na cestě do válečného konfliktu a zpět do bezpečí, rozseká všem prdel tak, že jim z nich budou cáry lítat. Opět. (22.10.2012)

Eighties strikes back! Nejbrutálnější důchodce planety hlásí návrat do akce a pro tentokrát se zastavil někde na půl cesty mezi uvěřitelnou syrovostí jedničky a béčkovou nadsazeností dvojky. To co ztrácí na příběhu, v pohodě dorovná vysokými známkami za předvedený styl. Zpočátku se sice jistě párkrát zasmějete nad tu a tam úsměvnějším "zamyšlení hodným" dialogem, ale bavíte se. Po "metafoře" s kutím se však vše obrátí tím správným oldies směrem. Jenom o poznání brutálněji. Mnohem brutálněji. Postaršímu převozníkovi jde práce od ruky jako za mlada a obvzláště Rambova bojová symbióza se Školákem by zasluhovala větší příděl scén. Stallone jako scénárista sice zklamal, jako režisér se až na výtečnou závěrečnou řež drží v rovině solidního řemesla s tím, že kde může rozsévá obrazové odkazy na minulé části série. No a jako herec? Klasika. Jeden výraz, tvrdý pohled, steroidy nahnaná svalová hmota (on ten kanón na konci mít prostě musí, vždyť ty špalky co má místo prstů by do spouště normální zbraně nenarval), výtečná fyzička a jedna geniální herecká kreace "přivřeného víčka" při nahození smutných psí očí ve scéně, ve které není připuštěn k akci. Áčkové "brutus" béčko, s oživlým testosteronovým mastodontem, jak vyšité se vším co k tomu patří. A nelíbí-li se vám to, tak Rambovými slovy: Go home. Čtvrtý Rambo je tak druhým nejlepším dílem série. Kdo by to byl ještě před takovými dvěma lety řekl, že? --- PS: Děkuji okolí jisté nespecifikované (raději) řady za zpestření při projekci v rámci Otrlého diváka. (19.02.2008)

Scénář: Art Monterastelli, Sylvester Stallone .. Johne, Johne. Bez jednotky pitomých žoldáků, pumy z Druhé světové a statického vysokorážního kanónu na to už nemáš, co? ;-) Kde je nějaký kontaktní souboj? ___ Film John Rambo (i kino verze nese tento název!) je zajímavý pouze v brutalitě, protože takhle odvážné krvavé amputační scény se často nevidí (za deset let od vylodění na Omaha Beach). Ale je jen a pouze o ní a nakonec je jí překvapivě málo a zatraceně dlouho trvá, než vůbec na plno začne (zkratkovitý konec vzhledem k dlouhé přípravě na něj). Scénář je plytký, vlastně jen klišovitou kopii známého postupu, jen v jiném konfliktu. Větší část dialogů nemá daleko k demenci, i když ta naivita misionářů skutečně pobaví a hubu si v ní vymáchat vlastně zaslouží. Podobně přiblblá je i banda žoldáků, kde zase baví, že John nad jejich rozhovorem s nadhledem veterána mlčí. Rambo má vlažnější spád než jsem čekal, potřebný kvalitní střih/zvuk a na nynější korektní poměry dosti naturalistickou akci, ze které se místy poctivě svíral žaludek. Nebýt ní, nemá vlastně nic, mimo drobet nostalgického podtextu, k nabídnutí a zapamatování. Upozorňuji, že nemám nic proti brutální akci, naopak si jí cením - potěší víc než v kdejakém samoúčelném hororu. Ale šroubovat hodnocení jen za ni? Nebo za pomýlené uzavření série? 70%. _ Black Box Projekce. (17.02.2008)

Po druhém zhlédnutí musím dát maximální hodnocení. Některé scény byly tak dynamické a vtahující, až mě z toho mrazilo v zádech. Vzpomenu např. Rambův zběsilý úprk džunglí, aby zmátl nepřítele. Navíc má film spád, příběh valí kupředu bez zbytečných odboček a moc se toho nenamluví. Ke skvělému zážitku přispěla také Tylerova hudba. Ve filmu plní svou roli výborně. (23.02.2008)

Nemůžu si pomoct, ale poslední díl Ramba se mi prostě líbil nejvíc. Tady poprvé jsem dokázal přijmout důvody, kvůli kterým se John zapojil do konfliktu. V tomto díle nezněly Rambovy řeči (či jiných postav) tak hloupě a pateticky. Ve čtyřce bylo nejmíň přestřelených či vyloženě dementních scén. V Rambovi: Do pekla zpět jsem neměl takovou potřebu se smát skrz trapné pasáže, nenudil se a plně fandil hlavním hrdinům. A přestože se dá nejen v případě závěrečných jatek diskutovat nad tím, zda má tahle nezřízená brutalita a zabíjení své opodstatnění, jestli to není jenom chorá zábava a potěšení, která snímek degraduje, mně se film celkově líbil a s čistým svědomím mu dávám slabší 4*. (15.06.2013)