Inland Empire

Lynch je šialenec. A očividne je na to hrdý. Od TWIN PEAKS sa váľa vo svojom psychedelickom svete plnom chodieb, závesov a dverí... MULHOLLAND DRIVE bol prekvapivo umiernený, no tentoraz je to opäť ťažké sústo. Lynchove filmy zvládam pozeať hlavne preto, že v ich napokon vždy nájdem príbeh. Aj tentoraz sa mi to podarilo... Ale režisér očividne skúša, čo všetko divák vydrží... A tie posledné zábery slúžiace ako doslovný dovetok bol naozaj piamočiary výsmech... (01.12.2008)

Tak tady už to Lynch přehnal. To, že většinu jeho filmů nikdo nepochopí už ví každý ale všeho s mírou. To co nám předvedl s tímto snímkem už opravdu přesahuje všechny meze a věřim tomu, že ani sám režisér nevěděl co točí a o čem to vlastně je. Rád bych řekl alespoň obsah ale fakt nevim. Co jsem tak nějak vytušil bylo to, že je to film o točení filmu a že hlavní hrdinka začne prožívat ve skutečném životě to co v tom filmovém. Tak nějak jsem to pochopil. I tentokrát používá režisér svoje osvědčené metody jako je temná atmosféra a násilí ale tentokrát k tomu přidává i nové metody jako je natačení filmu na digitální kameru. Největší chyba filmu vidím v jeho zbytečně přepálené stopáži. Lynchovi příběhy se dali přežít během dvou hodin ale jako tříhodinový film to opravdu nejde. Na druhou stranu Laura Dern je přesvědčivá a hraje fakt výborně a díky tomu jak jsem se u filmu nudil jsem si po dlouhé době stihnul poklidit byt. Díky Davide. (14.09.2008)

Tři hodiny přesvícených nebo naopak příliš tmavých záběrů pořízených digitální kamerou, chaoticky řazené scény jakoby z pera polských avantgarních umělců, kteří právě dostudovali filmovou akademii, tam někde, v čase nečase, s uhrančivou deprimující atmosférou, a pod tím vším jedno jméno; David Lynch. A teď už je jenom na vás, jestli mu to budete žrát nebo ne. Já mu to žral! (08.07.2007)

IE představuje další krok vstříc abstrakci, surrealismu a nepochopení v Lynchově tvorbě. Jestliže Lost Highway a Mulholland Drive se ještě držely určitého směru, základního smyslu a byly, byť více významové, ale stále dešifrovatelné, tak IE svým prolínáním příběhových a fantazijních scén diváka záměrně utápí a znemožňuje mu odnést si filmu jediný ucelený a racionální poznatek. Stejně jako postavy mají problém zorientovat se v čase a přemýšlí, co by se stalo, kdyby zítřek byl dnešek, tak i diváku se k dezorientaci mezi "realitou" a fikcí přidává zmatek v kontinuitě. Spojkou mezi příběhovými rovinami je většinou jen jedna z postav Laury Dern, která mimochodem zvládla všechny své polohy naprosto přesvědčivě. Atmosféra je unikátní, je podivuhodné, že film tak "nesmyslný" vůbec funguje dohromady jako jeden zvláštně fascinující, ale přitom nicneříkající zmatek. Zážitek je to dost subjektivní a kolísavý, někdy zajímavý, ale nikdy tak vtahující jako zmiňované LH, či MD. 7/10 (19.06.2009)

Stalo se mi poprvé, že vůbec nemám tušení, jak bych měl film ohodnotit. Odpad Lynchovi dát nemůžu, protože to v podstatě myslí dobře a jeho film by se dal zařadit (bez nadsázky) do konceptuálního umění. Nezávidím těm divákům, kteří nevědí "do čeho dou" - a vsadím boty, že z multiplexů budou vybíhat vyděšení a zmatení diváci. (P.S. vůbec jsem nepochopil roli Williama H. Macyho, který tu má jen jednu větu) (07.07.2007)