Inland Empire

Tož, exaktní hodnocení nechám na jiné. Prvních dvacet minut je nekoukatelných, následná psychóza a zmatení relity, filmu a jeho natáčení je bezesporu velmi působivé. Na druhou stranu, přesto jsem se - ať si mě cinefilové všech zemí třeba sežerou - po hodině zvedl a odešel se projít do města, protože tohle onanistický magoření mě v podstatě ničím nezaujalo pro dalších 120 minut, ač ho protentokrát respektuju (ale koukat na něj další dvě hodiny? To ne... samozřejmě platí, že mezi šílenstvím a genialitou je tenoulinká hranice). Lynchovci budou (pokud bude film směřovat tam, kam naznačil) předpokládám spokojeni. Já byl spokojen, že jsem netrpěl tak jako u Mazací hlavy a že mě film malinko oslovil, a pokračoval se zmrzlinou v ruce dál. Někdy na DVD možná... (17.05.2007)

Mulholland drive umocněn na stou :) Lynchova práce s kamerou, barvami a stíny je stejně mistrovská, jako jeho práce se zvukem a různými vzruchy. Přechody od naprostého klidu k děs nahánějícím scénám nemají chybu. Někdy bylo sice těch klidných scén až tak moc, že film přecházel k táhnoucí se nudě (a já už si říkal, že při mém hodnocení nedopadne film moc dobře), jindy však naopak bylo nervového vypětí až příliš. Výkon Laury Dern by se dal skutečně nazvat héroickým, vzhledem k tomu, že ani sama pořádně nevěděla, na čem to vlastně pracuje. Rozhodně to nebyl film špatný, avšak raději dám přednost jiným filmům D. Lynche. Nevylučuji však, že po pár návštěvách na psychiatrii by jej Lynch mohl dotáhnout k dokonalosti. Pouze se obávám, že po tomto excesu už peníze na další film jen tak nedostane... (13.01.2008)

Lynch je šialenec. A očividne je na to hrdý. Od TWIN PEAKS sa váľa vo svojom psychedelickom svete plnom chodieb, závesov a dverí... MULHOLLAND DRIVE bol prekvapivo umiernený, no tentoraz je to opäť ťažké sústo. Lynchove filmy zvládam pozeať hlavne preto, že v ich napokon vždy nájdem príbeh. Aj tentoraz sa mi to podarilo... Ale režisér očividne skúša, čo všetko divák vydrží... A tie posledné zábery slúžiace ako doslovný dovetok bol naozaj piamočiary výsmech... (01.12.2008)

Jak já to vidím, Lynch si od minule zvýšil svou dávku halucinogenů, horečnatě zašeptal něco ve smyslu, že scénář je přežitek, vzal do ruky kameru, ozvláštnil obraz kukátkovým efektem a pěkně naostro improvizoval - v "díle" se střídají chvilky jasnější mysli s totálním zatměním a budiž mu ke cti, že králíky obsazoval jen, když byl úplně na kaši. Nevím, nakolik se natáčení s "géniem" podepsalo na Lauře Dernové, neboť jsem natrefila na zajímavost - jeden a týž výraz, který měla postava Nikki, nebo chcete-li Sue - ono je to vlastně jedno - během celé projekce, se zračí i na hereččině profilovém fotu v naší databázi, jestli jí to, chudině, nezůstalo... No a Lynch, ten se bude dál chechtat pod duchnou všem rádobyznalcům, vynášejícím jeho magorie do filmových nebes, odvolávajíc se na magický realismus, surrealismus, tvůrčí svobodu a další berličky, o které se opírají ve svých pokulhávajících argumentech. (18.06.2010)

Zdá se, že Lynch tentokrát tematicky koketuje s Stanislavského metodou fyzického jednání a psychického splynutí s postavou, přičemž neváhá fikční svět filmu propojovat s tím reálným. První hodinu z necelých třech jsem si říkal, že tomu filmu celkem dobře rozumím, pak se ale Lynch utrhne ze řetězu, naprosto bourá dosavadní celkem kontinuální vyprávění a je stále těžší najít v příběhu nějaký klíč. Budu se na to muset podívat ještě jednou, problém ale je že tento tříhodinový film je z diváckého hlediska velmi vyčerpávající, k čemuž navíc napomáhá i Lynchova schopnost útočit na divákovy vjemy a korigovat jeho emoce a tak se z Inland Empire stává opravdu hutný zážitek. Lynchova práce s kamerou je velmi netradiční až nepříjemná, svůj účel ale plní, i když takto neučesaný vizuál mnohým nejspíš nesedne. Spoustu scén jsem upřímně nepobíral a spolu s Mazací hlavou se jedná o Lynchův nejhůře stravitelný film…což ale neznamená, že by byl špatný. Po důkladnější analýze ho možná více docením. (05.02.2010)