Inland Empire

Výborná Laura Dern v hlavních rolích dalšího z Lynchových podivných experimentů. Tentokrát to nevypadá tak povedeně, jak bývá u kanadského podivína obvyklé. Filmu dvakrát neprospívá zrnitější obraz digitální kamery, chybí typická Badalamentiho hudba a tříhodinová stopáž je pořádně přepísknutá. Přes všechny výhrady to byl vlastně zajímavý trip. (27.10.2007)

Mulholland drive umocněn na stou :) Lynchova práce s kamerou, barvami a stíny je stejně mistrovská, jako jeho práce se zvukem a různými vzruchy. Přechody od naprostého klidu k děs nahánějícím scénám nemají chybu. Někdy bylo sice těch klidných scén až tak moc, že film přecházel k táhnoucí se nudě (a já už si říkal, že při mém hodnocení nedopadne film moc dobře), jindy však naopak bylo nervového vypětí až příliš. Výkon Laury Dern by se dal skutečně nazvat héroickým, vzhledem k tomu, že ani sama pořádně nevěděla, na čem to vlastně pracuje. Rozhodně to nebyl film špatný, avšak raději dám přednost jiným filmům D. Lynche. Nevylučuji však, že po pár návštěvách na psychiatrii by jej Lynch mohl dotáhnout k dokonalosti. Pouze se obávám, že po tomto excesu už peníze na další film jen tak nedostane... (13.01.2008)

Jsou jen dva režiséři, od kterých jsem ochoten pustit si i vyložený experiment: Harmony Korine a právě David Lynch. Ale tady mě nadobro ztratil v nezájmu už někde v polovině. Přes oblíbený, povědomý náležitosti jako bzukot elektřiny, efekt blikání světel a nebo rudá opona, bylo to pro mě prostě nepoutavý a neuchopitelný hand-held cvičení mezi temnou králičí norou, Hollywoodem a polskou cikánskou realitou (?). 90% nuda. (14.02.2024)

Rovnou říkám, že hodnocení tohoto snímku je pro mne neskutečně složité a pořád kolísá mezi 4 a 5 hvězdičkami. Dlouho jsem sledování tohoto filmu oddaloval, jednak kvůli stopáži, jednak kvůli ne uplně pozitivnímu hodnocení tady na ČSFD, teda aspoň na Lynche ne. No ale stalo se. První hodina se jakž takž dala zvládat, akorát jsem pak musel dát na chvíli pauzu a půl hodinky si na stole schrupnout. Nu ale pokračoval jsem. Po dalčí hodině jsem zjistil, že v podstatě vůbec nevím o co jde a že chápu děj ještě jaksi méně než obvykle. Nakonec mi film uběhl docela "rychle", ale opět ve mně zanechal velmi hlubokou psychickou stopu. Je pravda, že Lynch použil některé metody, které už známe, ale co na tom? Zapůsobily skvěle. I když mi ta digi kamera trochu vadila, nakonec jsem to tak nějak překonal, experimentovat se musí, ale opakovat ne (to jen pro příště). Taky chápu, že film má trochu rozporuplné hodnocení, protože to je fakt krutě dlouhý psycho, ale i přesto doufám, že někdo nesráží hodnocení jen kvůli tomu, že je to tak dlouhý // pozn. po letech: pokud chcete něco jako Inland Empire v knižní podobě, doporučuji román Glamorama B. E. Ellise. (24.06.2008)

David Lynch je jako mýtický had požírající v kruhu sama sebe. Tohoto pocitu se po zhlédnutí jeho zatím posledního filmu nemohu zbavit. Inland Empire je jako halucinace, jenže v kině a tříhodinová... Chápu, že jde o příměr a podobenství o nesrozumitelnosti tohoto světa, jenže místa, na která nás, diváky pouští, už tu byla (červený pokoj v Twin Peaks, chata v Lost Highway, noční podnik v Mulholland Drive...), stejně mystická, ale tak trochu se vytrácí ono přízračné tajemství (když už dopředu znám klíč - oblast iracionálna), záměna identit také (Lost Highway), fascinace Hollywoodem též (Mulholland Drive), v podstatě se vším již jsme se mohli setkat v předešlých Lynchově opusech. Zajímavý byl snad jen motiv králičího sitcomu a použití samplovaného smíchu v nekomických místech coby gradace faktu, že absurdno má svůj absurdně humorný rozměr (viz třeba Franz Kafka) a snad ještě motiv paralelních světů (reflektující postmoderně poznatky z kvantové fyziky). Možná by bylo na čase, aby David Lynch udělal ve své tvorbě nějaký další úkrok stranou, jako třeba v případě Příběhu Alvina Straighta. Nevím totiž, kam chce takhle dojít. K absolutnímu surrealismu? Či už tam dávno je?! (12.11.2007)