Řím

Nemorální, krvavé, chytré, vulgární... a poučné. Mým nezpochybnitelným favoritem je mladý Octavian, který má podle matky moc ženskou duši a muži by ho měli naučit bojovat a kopulovat, ale postupně z něj vyroste pěkně chladnokrevný bastard :) Druhá série je dokonce ještě o kus lepší než ta první, už proto že se dočkáme daleko více emocí. Snad každá z postav prožívá svou osobní tragédii, často zakončenou nějakou ošklivou bolestivou smrtí. Nepočítám ani všechny ty nýmandy, kteří tak nějak nevyhnutelně skončili s podříznutým krkem v kanálu a nikdo si na ně za pět minut nevzpomene. A my všichni jsme trochu sadisti, když tohle všechno s velkou chutí sledujeme. (28.03.2006)

V záplavě různých HERKULŮ, GLADIÁTORŮ se jedná asi opravdu o nejzdařilejší ztvárnění klíčového období nejen římských, ale i evropských dějin (co by byla EU bez Římské říše?); od dob Gravesova JÁ, CLAUDIUS jsme svědky dalšího vrcholu v uměleckém zpodobování epoch - ne dílčích momentů, ve kterých u nás vynikl nejvíce Oldřich Daněk - antických dějin. Oproti CLAUDIOVI se tu sestupuje hluboko do antického všedního dne, mimo luxusní gulagy senátorských a zbohatlických vill, domů a paláců. Konstatovaný protiklad vznešených myšlenek a barbarských činů ve vztahu k otrokům je přirozený - lepší a výkonnější stroje tehdy prostě k dispozici nebyly. Řím v tomto někdejším tzv. civilizovaném světě dílčích planetárních enkláv (Indie, Čína, Středomoří, střední a antilská Amerika) způsob, založený na mimoekonomickém donucování pracovní síly, propracoval k absolutní dokonalosti s vrcholem vlády dynastie adoptivních císařů Antoninovců (94-192 n. l.). Zhruba 120-180 000 legionářů z cca 10-12mil. Itálie drželo pohromadě říši měřící 0,5-3,5 mil. km čtvereč. s 30-80 miliony obyvatel. Vlásečnice i tepny silnic a cest, dominanty akvaduktů, to všechno fungovalo již v sullovském i césarovském Římě pozdní aristokratické rodové republiky. Zformována byla i většina římského práva (systematicky bylo zpracováno až o šest století později za vlády byzantsko-východořímského císaře Justiniána). Správa tohoto impéria se vyznačovala úsporností, součástí vnitřních vazeb byla i multikulturnost v limitech a chápání hodotových orientací této antické civilizace. Základní črty Římské říše seriál zachycuje skvěle, nic dlužen nezůstává ani historickým postavám. Zachycení Kaisariónovy matky Kleopatry je právě tak přesné jako postižení ovzduší historicky končící staroegyptské civilizace. Je nutné vyzvednout i výpravu, která se na celkovém zdaru seriálu podílí opravdu mimořádně. Je otázkou, nakolik se podaří v druhé řadě seriálu tuto úroveň zachovat. Jisté je, že atraktivnost děje i převratnost událostí neutrpí a zajímavé bude, jak se autoři seriálu vyrovnají s osobností Caesarova adoptivního syna Oktaviána-Augusta, zakladatelské osobnosti nejen císařského římského období, ale i julijsko-klaudijské dynastie. Náznaků, že je na co se těšit, rozhodně není málo. (06.03.2008)

Řím nestrhne hned, zvláště pro takové jako já, kteří při hodinách dějepisu nedávali pozor, bude víceméně první půlka docela fuška. Děj obsáhne několik let a na scénu nakráčí neskutečné kvantum postav a divák je do víru dění hozen nemilosrdně hlavou napřed. Jenže v momentě, kdy vám dojde, že zde není jediného kladného hrdiny (co si budeme povídat, i ten hláškující vtipálek Pulo je pořád jenom neurvalé krvelačné hovado), že všichni herci bez jakýchkoliv výjimek hrají jak o život a že celá ta ‚římská krása‘ je vylíčena taková, jaká opravdu byla, bez morálních zásad a úcty k životu, se zaplivanými ulicemi a počmáranými zdmi, strhne vás to a nepustí. Snad jen fakt, že několikaletý rozestup v ději by měl na visáži hrdinů, těch dětských zvláště, být znát, si nechce dát pokoj. Jinak bez výtek. PS: Když tak čtu komentáře kolem. To musí v každém filmu/seriálu z období antiky být pořádné vojenské souboje? Edit po Season II: Fenomenální! (12.03.2010)

Antický Řím nebylo zrovna idylické místo k životu. Ulice v chudších čtvrtích byly plné špíny a žebráků, otroci se považovali za pouhý majetek svého pána a za porušení zákona jste mohli stanout v gladiátorské aréně. To, že ve filmech je toto období znázorňováno jako doba vznešených ideálů, statečných vojevůdců a přepychu pro všechny, už je věc jiná a seriál Řím se tento obraz snaží svým realistickým pohledem vyvrátit. A považujte mě za blázna, mně je tento Řím mnohem sympatičtější. Líbí se mi přehrávaná gesta řečníků. Líbí se mi fakt, že se režiséři nebojí zabrat herce zcela nahé, aniž by v tom musel být nějaký sexuální podtext. Líbí se mi odlišná morálka, která konečně nepůsobí tak, jako kdyby někdo narval názory 21. století do historických kulis. Líbí se mi krvavé obřady. Líbí se mi Caesar, který - ař neplešatící - získal s Ciaránem Hindsem takovou dávku charismatu a charakteru, že s ním budu už navěky všechny filmové a seriálové Caesary nejspíše porovnávat. A líbí se mi to natolik, že si druhou řadu nenechám ujít. (11.09.2011)

zkouknul jsem prvni serii, tu druhou uz jsem nedokoukal, prilis me to nebavilo. V mnoha americkych filmech mi vadi patos, nemyslel byhc ze to kdy napisu, ale tady mi chybel. Neni tam jedina scena, ktera utkvi hlave, chybely mi tam ony klasicke vety - I ty brute, Kostky jsou vrzeny a podobne. Furt jsem mel pocit, ze koukam na sestrihanou verzi, blizi se bitva *strih* cezar vjizdi vitezne do tabora nepratel. Kdyz mely takovy penize na reklamu, tak uz nezbyly na bitvy!? Bitvy byly prece nejdulezitejsi soucasti dejin Rima, ty rozhodly o jeho osudu. Neni to spatny serial, ale naprosto z me hlavy vysumel, navic je tam hrozna spousta nezajimavych vedlejsich osudu a hlavni hrdina mi byl velmi nesympatickej. To takovi Tudorovci jsou mnohonasobne lepsi. (29.10.2009)