Adamova jablka

Dánských filmů jsem viděla už docela dost a většinou jsem byla nadšená, ale tohle bylo zatím moje největší zklamání v letošním roce. Možná jsem se až příliš těšila na tak vysoko hodnocený film navíc v čele s mým oblíbeným Madsem. Velmi netradiční černá komedie protkávaná hlavně hrubostí, krutostí a násilím opravdu není zrovna moje parketa. Takže od momentu sestřeléné kočky a havranů, zkopaného faráře a bandou prapodivných magorů jsem byla neskutečně zklamaná. Za mě osobně je to jasný odpad. (02.05.2013)

Skvělí herci (sympaťáka Madse si oblibuju čím dál víc), hezky ujetý scénář a morální poselství, přeskakující z jednoho závěru na druhý, aby na konci udělalo podivný kotrmelec a zanechalo v divákovi smíšené pocity - já díky tomu pookřála a ty 4* si z toho prstu prostě vycucala... a ráda. Sympaticky šáhlý Dánsko a jeho umná oscilace mezi komedií a tragedií je v tom cítit dost jasně a... a vůbec, tyhle jabka rozhodně stojí za ochutnání. (27.03.2008)

Nevypočitatelná depresivní komedie - nevšední mix, ale dokonale zmáknutý. Drsná, suchá, srandovní, osobitá, přičemž je tato náckovsko-pánbíčkovská story ještě navíc podnětná k hledání skrytých smyslů a paralel. Je to asi nejlepší a rozhodně nejzajímavější severský film, který jsem zatím kdy viděl, a těším se na druhou projekci. (01.04.2011)

Za tu snahu vytvořit něco originálního a nečekaného si Jensen nějakou odměnu zaslouží. Ale chvílemi jsem tápal, cože nám to dánský kolega vlastně chce říct. Označení komedie mi k tomu všemu příliš nesedí. Poněvadž ona se tam nemotorně vkrádá až ve druhé půli příběhu a místy působí jako pěst na oko. No a že těch tam bylo! Chudák Ivan, jeho postavu fackovacího faráře vyhlašuji za smolaře týdne. Osobně musím říct, že by mě film oslovil mnohem více, kdyby se držel vážnější podoby. Ale jak už jsem zmínil na začátku; za osobitost, a navíc za povedenou hudbu, si vyšší hodnocení plně vysluhuje. (18.10.2011)

Současná kinematografie má hodně problémů, ale možná nejvíc ze všeho ji ohrožuje politická korektnost, která smrdí autocenzurou a obelháváním sama sebe. V konečném důsledku pak otravuje diváka tím, že směřuje k předvídatelným pointám a ulamuje hrot satiře, humoru i vážnému dramatu, které chce tepat společenský nepořádek. Právě politická nekorektnost a absolutní nepředvídatelnost chování filmových postav je to, co Adamova jablka výrazně povyšuje nad dnešní filmovou produkci. Psychologický souboj mezi vášnivě věřícím knězem, cynickým technokratem v podobě místního doktora a především propuštěným trestancem, aktivním neofašistou Adamem je podaný v nezvyklé formě tragikomedie, která často balacuje na nejzazší hranici toho, co jsme schopni označit za společensky přijatelné, ale právě tím je pro mě cenná a jen málokterý film z posledních let mi udělal takovou radost jako právě tenhle. Celkový dojem: 95 %. (14.01.2012)