Adamova jablka

To je hned poznat evropskej film, takovouhle brutalitu by si v americe jen tak nedovolili. Originalni pribeh o fararovi starajicim se o par bejvalejch veznu je totiz neco mezi mysterioznim thrillerem, brutalni cernou komedii a dojemnym dramatem a povedlo se to namichat fakt dokonale, takze dojemny sceny jsou fakt smutny a neni to zadny zdimani citu, ty mysteriozni vypadaj vizualne fakt perfektne a maj skoro az hororovou atmosferu a ty komicky, z tech sem fakt nemoh. Tady se totiz nikdo s nicim nesere, postrilet desitky ptaku, urazet farare dokud mu nezacne tect krev z ucha a neomdli, postrilet particku skinu, nic tu neni problem. Navic herci jsou fajn a celkem jednoduchej pribeh se zacne postupne hezky rozvijet. A pak tu je naprosto ultimatni Mads Mikkelsen v roli dobrackyho lehce tupyho farare a do tyhle role bych ho sice netipoval, ale je fakt skvelej a spolu s holohlavym Thomsenem jsou skvela dvojka. Rozhodne necekejte film, u kteryho by jste se smali od zacatku do konce, ale je proste natolik perfektni, zajimavej a originalni, ze musim dat 5*. (14.02.2009)

Kdepak, víra není slepá. Vidíte s ní velmi dobře, a nejlépe to, co vidět chcete.. Černé jako bible v hotelovém šuplíku, hořké jako dužina pihovitého jablka a iracionální jako nastavovat druhou tvář, když už jste o obě přišli. Není podstatné, jestli vás zkouší Bůh, anebo Satan, důležité je najít odpovědi a obstát.. (02.02.2021)

Tyhle filmy miluju. Žádný okoukaný dramata, kde člověka nemůže nic překvapit a pět minut po začátku ví, jak všechno skončí. Tady se příběh prakticky nedá odhadnout, divák prostě jen kroutí hlavou. Zároveň je zápletka chytrá a nešetří se symbolismem, hlavně biblickej Jobův příběh hraje důležitou roli. Je tu parta zajímavejch charakterů, který jsou všechny trochu praštěný, ale ve zdravý míře a nejvíc vyniká nemluvnej hlavní hrdina Adam (výbornej Ulrich Thomsen) a samozřejmě farář Ivan Madse Mikkelsena, co si žije ve svým světě a Adam se neustále snaží mu otevřít oči. Pak je tu obézní zloděj co se furt cpe a muslim, co vykrádal benzínky. Nejpozoruhodnější je ale to zkloubení nejenom žánrů, hlavně komedie a trochu psychologickýho dramatu, ale i nálad, že člověk se směje a vzápětí se rozesmutní a nakonec ho uzemní trochu mystična.Skvělej film, co bych doporučila asi všem a jeden z mých nejpříjemnějších filmových zážitků v tomhle roce. (09.04.2011)

Tak na tejto vydarenej čiernej komédii som sa pobavil ako už dávno nie. Spočiatku tupý, ale nie úplne blbý skinhead si získa vaše sympatie prakticky okamžite a jeho obraz Hitlera nad posteľou na tom nič nezmení. Nemazná sa s nikým a neváha nakopať zadok a zlomiť nos aj kňazovi, ktorého perfektne stvárnil M. Mikkelsen. Keď pri prvom rozhovore na kňazovu otázku, aký si dá cieľ, odpovedal len tak do vzduchu, že upečie jablkový koláč , tak vtedy ešte ani divák nemá tušenia, čo všetko sa začne diať. V závere to zájde až tak ďaleko, že kňaz začína o viere pochybovať a naopak skinhead zrazu pozerá do neba a v duchu si vraví, že toto všetko predsa nemôže byť náhoda. Treba dať v úvode filmu trochu šancu na rozjazd a potom sa stávate svedkami uveriteľných aj neuveriteľných udalostí, ktoré vzájomne s naozaj vydareným a hlavne nevtieravým humorom dali šancu vzniknúť aspoň pre mňa nezabudnuteľnej čiernej komédii. Možno niekomu nesadne tento druh, nazvem to Kusturicovho humoru, naozaj som si pri sledovaní spomenul na film Čierna mačka biely kocúr. A možno bude niekto bez úsmevu iba pozerať do blba, ako ja pri sledovaní do neba vychváleného Monthy Python a život Briana. A možno nie. Dajte mu šancu. 100%. (21.09.2010)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)