Světlo

Zásadní dílo malijského režiséra Cissého, jenž studoval v Dakaru a Moskvě a od 70. let působil jako kameraman v dokumentaristickém oddělení ministerstva informací, je nenápadným náhledem do historie (před-koloniální) divé Afriky, v němž kmenová hierarchie, síla mýtů a zákonných pořekadel má veškerou moc nad životem dozrávajících generací. V pozvolném, atmosfericky hutném temporytmu se odehrává symbolická pouť mladíka Niankora za osvícením, zodpovědností a vzepřením se převaze otců-vládců skupiny a nádech mytologie až pohádkově laděného příběhu v dění dozdobují magické prvky, rekvizity (dřevěný štít) a projevy boží sféry. Autentickou hodnotu přitom posiluje natáčení v místním jazyce Bambara. Lákavý a - s respektem myšleno - exotický snímek (ze západo-centrického pohledu), si nenechal uniknout festival v Cannes, kde Yeelen vybojovalo v konkurenci Nebe nad Berlínem nebo Pod sluncem satanovým Cenu poroty; úspěch nicméně Cissého kariéru příliš nenastartoval (jeho další film je až z roku 1995). (22.09.2013)

Člověk ani nechce mít předsudky, ale pak se nakonec diví tomu, co vlastně z Afriky přišlo a jak se skvěle podařilo točit s herci, kteří nevypadají vůbec jako herci a většina štábů by s nimi ani pracovat nechtěla. O to víc je snímek uvěřitelný, silný a zajímavý. Tady některé scény opravdu prožíváte hlavně díky obrazu a celkovému rozvržení. (24.01.2016)

První africký film, který byl oceněn na festivalu v Cannes, je jedním z nejlepších snímků z černého kontinentu a jeden z nejzajímavějších filmových zážitků vůbec. Perfektně natočený příběh o vypořádání se s minulostí a přípravou na budoucnost oplývá mystickou atmosférou a na 105 minut mě vtáhl do svého magického světa dávné Afriky. (06.08.2006)

Mladej synek to nemá vůbec lehký. Fotřík nemůže vydejchat, že mu jeho sémě kapánek přerostlo přes hlavu, a tak ho honí s klackem (kterej si ani nedokáže podržet sám) snad po celý Africe (na posilněnou pak ještě bumbá, šňupe a kouří s dalšíma stejně švihlejma kumpánama). Harantova matka, která má ke svýmu bejvalýmu amantovi poněkud zvláštní vztah, pošle synáčka za slepým strécem a sype si popel na hlavu…teda lije mlíko, no. Naštěstí není její klučina žádnej přizdisráč a kouzla (ani manželka jinýho chlápka) mu nejsou cizí. Schyluje se k epickýmu souboji… To jsem poněkud buransky zlehčil a shrnul velmi zvláštní příběh z Mali, který má svoje tempo, vlastní pravidla a filosofii. Není zrovna snadné do něj proniknout a hlavní hrdina, kterému by divák měl zřejmě fandit, taky není zrovna největší sympaťák. Ale nenudil jsem se, když nic jiného, tak se alespoň těšil na další Niankorovy magické kousky a hlavně jsem byl zvědavý na konečně střetnutí. Některé věci byly prostě mimo moje chápání a domnívám se, že každý nezasvěcený měl s některými věcmi problém (+ navíc nepobírám, kam potom zmizel a co tam vůbec dělal ten druhý strýc?). Hodnotím průměrem a berte ho v tomto případě raději s rezervou. (04.05.2014)

Takto si představuji filmové zpracování mytologie, zasazené v realiích, přesto ji interpretující (v tomto případě je jasný africky vyhrocený vztah otce a syna). Pokračování podobného přístupu Pasoliniho - Oidipus a Médea. Jen bych si představoval vhodnější hudbu (nejlépe malijský folklorní materiál). (29.08.2010)