8 žen

Film řekl bych primárně určený ženám, který mi kdysi vychvalovala jedna kamarádka, a který mě zaujal pouze hudbou (některými písničkami) a tím, že tam hrají mé oblíbené francouzské herečky Catherine Deneuve, Isabelle Huppert a Emmanuelle Béart. Jinak mě popravdě vůbec nebavil a vůbec nevím, co jiného bych o něm napsal. Zkrátka vizuálně líbivá a nazdobená statická NUDA. (10.04.2013)

Provokativní, svěží a hravé. Vánoce, francouzský venkov, buržoazní dům, osmička žen a pán domu s kudlou v zádech. A spousta rodinných kostlivců k tomu. François Ozon látku nebere smrtelně vážně, ale předkládá ji s elegancí a vytříbeným stylem, svou osmičku nabízí z přesně typizovaných postav. Pěvecké mezihry jsou fajn, herecké výkony pak bez výjimek bezchybné – o jedno velké jeviště se neperou, ale dělí. Milé detektivní setkání, které funguje i po letech. (21.01.2018)

To, co by v americkém případě bylo remakem, to je ve francouzském provedení hebkou ženskou nostalgií let padesátých a šedesátých minulého století. Francois Ozon nás přesvědčuje, že muž je schopen citlivého vhledu ne do jedné, ale hned do celého trsu ženských duší. Duší rozmanitých a bouřlivých jako žena sama. Stejně hebká a vláčná kamera nás hladí ať už zabírá zasněženou zahradu, dvůr nebo zdi hlavní rozlehlé vily kdesi na periférii jednoho blíže nespecifikovaného francouzského venkovského města daleko mimo pařížskou aglomeraci. I tady všude cítíme jemnou ženskou ruku. Agatha Christie, další žena, jejíž přítomnost cítíme v Ozonově autorském filmu, je doslova vyvlečena z horského prostředí svých DESETI MALÝCH ČERNOUŠKŮ. Nevadí to; iluze osamění a izolování právě tak nedobrovolného v anonymitě bílého zajetí, zůstává zachována prostřednictvím právě tak marných pokusů o únik. Jakkoliv by ŽENY měly být detektivkou, psychologie postav je propracována s graciézní precizností nové vlny a celková atmosféra dále umocněna šansony zhruba blízkými předpokládatelné době děje; každá herečka má k dispozici po jednom. Všechny herečky bez rozdílu prokazují pozoruhodnou muzikálnost; nemůžeme se dost dobře ubránit pocitu, že Edith Piaf i Mireille Mathieu v nich mají pozoruhodnou konkurenci. Vše koření francouzsky jemný námět, překvapivé pointy a zvraty včetně konce, který lze obtížně předvídat, ale který současně není brutálním znásilněním předcházejícího děje a jeho směřování. ŽENY jsou pozoruhodně zralým dílem mladého francouzského režiséra, dílem, který dohromady ústrojně, s pozoruhodnou úspěšností, svedlo přední osobnosti francouzské kinematografie, jež by se jinak sotvakdy setkaly. Podobná možnost a uvažování o tom co by, kdyby .... by v žádném případě nepřekročily úroveň spekulací. Takže osm, pardon, vlastně devět žen vás zve. Na co? No přece na vraždu, která vraždou není. Posléze zjistíme, že součtem osmi souborů někdy až překvapivě rvavých něžností je jedno mužské neštěstí, jež se rovněž není s to vyprostit z tohoto i krásného, i fatálního kauzálního řetězce, obrazu zobrazujícího hlubokou krizi mezilidských současných vztahů. Špičkovému lidství odpovídá špičkový film. Zve i vábí. A tam, kde není vítán, zdvořile zavírá dveře a odchází. Odmítá totiž být - a my dobře víme proč - nezvaným hostem. (18.08.2008)

Osem žien. Jeden mŕtvy muž. Osem podozrivých. 8 femmes ani zďaleka nie je typ filmu, aký bežne pozerávam, napriek tomu som si tento film s luxusnou hereckou zostavou a veľmi kvalitnou atmosférou skutočne užil. Stručne a jasne, veľmi sa mi to páčilo. Znamenitá spletitá zápletka, okrem iného aj hneď niekoľko výborných zvratov, krásna pestrofarebná vizuálna stránka, podarené muzikálové čísla... Priznám sa, že som mal chuť dať aj nejakých tých šesť hviezdičiek... (27.05.2007)

Tento film je takovou mojí srdeční záležitostí. Chodím na dramaťák a už dlouho jsme chtěli hrát něco celovečerního. Tak jsem pro soubor našel divadelní hru Roberta Thomase 8 žen (bylo tam právě osm holek + já, mně se speciálně na tělo připsala role Marcela, který ožívá ve vzpomínkách žen). Samozřejmě jsme museli příběh nějak uchopit, a tak jsme si pro inspiraci pustili stejnojmenný film. A nejdřív se mi to moc nelíbilo. Bylo to moc ukecané, místy až nudné, dlouhé... Pak jsme začali zkoušet a já se rozhodl pustit si to ještě jednou. A bylo to mnohem lepší! Ty písničky, úchylky hnané ad absurdum... A nedávno jsme měli premiéru a já si tento film krátce před ní pustil znovu. A byl jsem naprosto okouzlen! KRÁSNÉ francouzské šansony, ze kterých běhá mráz po zádech, ÚŽASNÉ herecké výkony největších hvězd francouzského filmu, které byly připravené plazit se po sobě a dělat další odvážné věci, ty úchylky, BEZCHYBNÁ atmosféra, konečná pointa. Všechno to do sebe zaklaplo! Kdybych měl říci, jaký film nejlépe zobrazuje ženství jako takové, řekl bych 8 žen! Jistěže si nemyslím, že všechny ženy jsou lakomé, závistivé, nevěrné lesby, ale něco do sebe to zkrátka má. Intenzivně jsem strávil s tímhle filmem téměř rok a při soudtracku mi běhá mráz po zádech... (04.12.2006)