8 žen

Skvělý film, v němž se sešla skupina vynikajících hereček tří generací. Komické a dramatické se skvěle pojí s hudebními vložkami, které jsou jedna lepší než druhá. Osobně se mi nevíc líbila píseň Toi jamais, kterou zpívala Catherine Deneuve. Ta také hrála jedinečným způsobem, ostatně jako všechny zúčastněné. O kousek je převyšovala pouze Isabelle Huppert, jejíž výkon byla dle mého oscarová záležitost. (06.04.2005)

Jsem naštván sám na sebe, že jsem si nedokázal Ozonův film užít tak, jak by si zřejmě zasloužil. Ale popravdě nevím, zda chyba vězí více ve mě, či ve filmu. To závěrečné uklánění mě sice trochu dojalo, ale hlavně ve mě vzbudilo představu, jak by to mohl být krásný zážitek, kdybych 8 žen mohl vidět v divadle, jenomže v Ozonově zpracování filmovými prostředky to na mě s kriminální zápletkou kombinující psychologické drama, komedii a navrch muzikál(!) ne vždy plně fungovalo. Hlavně jsem měl pocit, jakoby se Ozon občas nevěděl rozhodnout, zda chce pojmout příběh vážně nebo více jako komedii, ke které to má často svým pojetím blízko, ale z výkonů většiny hereček (ačkoliv hrají výborně... byť spíše drama) tu většinou moc komedie není cítit. Mile mě překvapila Isabelle Huppert, která tady více méně jako jediná perfektně zvládla i komediální polohu (v rámci své postavy zejména v první polovině) a svou zábavně hysterickou paničkou mi připomínala naší „Janžurku“. Potěšilo přímo symbolické setkání s Danielle Darrieux (proslavenou právě jiným konverzačním dramatem s podobným dějem odhalování viny v jedné místnosti: Marie-Octobre), svým hudebním číslem mě dost okouzlila Béartová, naopak Deneuve na mě působila i přes pořád půvabný vzhled až příliš chladně. Hudební čísla se mi líbila snad všechna, jenomže některá z nich hýřila tak veselou náladou, že mě rozptýlila a pak jsem se nedokázal naplno zpátky dostat do dramatu a to samotné drama pro mě bohužel neoplývalo tak silnou atmosférou. Sledovalo se mi to sice příjemně, rád jsem 8 žen viděl, ale když mi postupně bylo naprosto jedno, jak děj vyústí a na čí straně vzplane vina, asi bylo něco špatně... Jinak poslední dobou mám to "štěstí", že skoro v každém filmu, kde se před kamerou setkává více hereček najednou, děj jakoby nutně musel vyústit do lesbického motivu a tady mi ono lesbické vzplanutí na podlaze po ostré hádce dvou žen přišlo úplně jako fraška. Sice si tento pěkný kousek budu díky neotřelému muzikálovému prvku nejspíš ještě dlouho pamatovat, ale s ohledem na celkový dojem jsem nenašel pevný důvod k 4. hvězdičce. [70%] (11.12.2021)

Wow! Nevím na kolik je 8 žen originální podívanou, ale rozhodně stojí za vidění. Osm žen zavřených v honosném sídle, sníh nedovolí odejít a jediný chlap leží na břichu s kudlou v zádech. Fracoisovi Ozonovi se z tématu podařilo vytřískat absolutní maximum. To co by se půl hodině filmu mělo stát nudou, ve které jedna ženská obviňuje druhou, se každou chvíli ještě graduje do závratných výšin. Ozon mě přinutil až do závěrečných minut přemýšlet nad tím, kdo je vrahem. Celý film jsem si skládal určitou teorii, ale po prá minutách jsem ji musel nějak pozměnit. A navíc mě závěrečné rozuzlení hezky usadilo, vysmálo se mi do ksichtu a jenom jsem si potvrdil, že jsem viděl moc málo filmů na to, aby se nenechal překvapit. V jednoduchosti je krása a konec je nejjednodušší jaký si dokážete představit. Ale i přes to přeze všechno jsem nucen zůstat s hodnocením stupínek pod vrcholem. Důvod proč nejdu výš je ten, že mě neskutečně iritovali hudební čísla. Ano, dá se říct, že se tam i hodily, ale mě to prostě neskutečně štvalo celý film. 8 žen je však rozhodně velmi kvalitní a zábavnou podívanou, ve které vám jednotlivé charaktery dojdou až po druhém shlédnutí. Ale uznávám, že důvod měla opravdu každá... (12.02.2005)

Okysličení tříatomovými molekulami Ozonu dodalo filmu zvláštní poetiku. Kultivovaný a přesný filmově-divadelní herecký projev čtyř generací hereček dodal zas pravý francouzský šarm. Detektivka střihu Agathy Christie, ale hlavně zajímavý mix filmu a divadelní hry včetně závěrečné děkovačky, v dokonalém odladění tohoto pseudožánru. Produkce: Canal+ (01.12.2016)

Tisíc a jedna tvář ženy aneb milé slečny a dámy, nikdo vás nikdy nepochopí!! Výtvarně a hudebně brilantní dílo sází především na výkony titulní osmičky, a že se tahle sázka vyplatila, je bez debat. Inspirace v divadelní hře je víc než zřejmá, ale je to právě tato statičnost a omezení prostoru, které dovoluje rozehrát hru plnou intrik, pomluv a vynášení rodinných kostlivců z všudypřítomných skříní, hru v níž exceluje kompletní osazenstvo domu. Cena z Berlinale pro všech osm hereček najednou je sympatickým a patřičným uznáním jejich kvalit...A co že se to o ženách, my muži, vlastně dozvíme? Tatínek Marcel vám to ve velmi omezeném prostoru, který mu byl svěřen, názorně předvede :)). (12.01.2006)