8 žen

Nieco ako zenska detektivka a la Agatha Christy - a jo, moze byt. Tymto Ozon prestal tocit planoby a uchylky ako Kapky Deste na rozpalenych kamenech, a natocil aspon detektivku. Asi tak na Urovni Harpra s Novomuzom, akurat ze tu ide o vrazdu a hodne velka cast pribehu sa odohrava len v kulisach : 55 % (29.09.2018)

To, co by v americkém případě bylo remakem, to je ve francouzském provedení hebkou ženskou nostalgií let padesátých a šedesátých minulého století. Francois Ozon nás přesvědčuje, že muž je schopen citlivého vhledu ne do jedné, ale hned do celého trsu ženských duší. Duší rozmanitých a bouřlivých jako žena sama. Stejně hebká a vláčná kamera nás hladí ať už zabírá zasněženou zahradu, dvůr nebo zdi hlavní rozlehlé vily kdesi na periférii jednoho blíže nespecifikovaného francouzského venkovského města daleko mimo pařížskou aglomeraci. I tady všude cítíme jemnou ženskou ruku. Agatha Christie, další žena, jejíž přítomnost cítíme v Ozonově autorském filmu, je doslova vyvlečena z horského prostředí svých DESETI MALÝCH ČERNOUŠKŮ. Nevadí to; iluze osamění a izolování právě tak nedobrovolného v anonymitě bílého zajetí, zůstává zachována prostřednictvím právě tak marných pokusů o únik. Jakkoliv by ŽENY měly být detektivkou, psychologie postav je propracována s graciézní precizností nové vlny a celková atmosféra dále umocněna šansony zhruba blízkými předpokládatelné době děje; každá herečka má k dispozici po jednom. Všechny herečky bez rozdílu prokazují pozoruhodnou muzikálnost; nemůžeme se dost dobře ubránit pocitu, že Edith Piaf i Mireille Mathieu v nich mají pozoruhodnou konkurenci. Vše koření francouzsky jemný námět, překvapivé pointy a zvraty včetně konce, který lze obtížně předvídat, ale který současně není brutálním znásilněním předcházejícího děje a jeho směřování. ŽENY jsou pozoruhodně zralým dílem mladého francouzského režiséra, dílem, který dohromady ústrojně, s pozoruhodnou úspěšností, svedlo přední osobnosti francouzské kinematografie, jež by se jinak sotvakdy setkaly. Podobná možnost a uvažování o tom co by, kdyby .... by v žádném případě nepřekročily úroveň spekulací. Takže osm, pardon, vlastně devět žen vás zve. Na co? No přece na vraždu, která vraždou není. Posléze zjistíme, že součtem osmi souborů někdy až překvapivě rvavých něžností je jedno mužské neštěstí, jež se rovněž není s to vyprostit z tohoto i krásného, i fatálního kauzálního řetězce, obrazu zobrazujícího hlubokou krizi mezilidských současných vztahů. Špičkovému lidství odpovídá špičkový film. Zve i vábí. A tam, kde není vítán, zdvořile zavírá dveře a odchází. Odmítá totiž být - a my dobře víme proč - nezvaným hostem. (18.08.2008)

Tak to je něco extra... Je to detektivka? Komedie? Muzikál? Od každého kousek. Ovšem posledních dvacet minut děj sklouzává do nepříjemně otevřeného psychologického dramatu, kdy všechny zlosti a špatnosti vyplouvají masivně napovrch. Ozon dokázal právě tímto dusným a originálním závěrem dodat předchozím minutám, zabředlých ve vodách muzikálové komedie, hlubší a drsnější rozměr. O ona vizuální stylizace - křiklavě barevné dekorace, okna, za kterými sněží - idealistický motiv opakující se ve filmu tolikrát - podtrhuje tíhu sdělovaného. A herecké výkony?! Ne nadarmo byla oceněna skvadra hereček Stříbrným medvědem za rok 2002 dohromady. I když třeba Isabelle Huppert mi v jistým okamžicích připadala příliš přeexponovaná, ale ono se to k té divadelní stylizaci celého příběhu vlastně hodilo (a ta hudební čísla to vlastně také dokazují). (15.01.2006)

Oh la la!Kostlivci a babičky ze skříní ven,začala hra na pravdu!Skvělý film pro milovníky černého humoru, detektivních zápletek,francouzského šarmu a pravd o ženách (být mužem v téhle rodině bych opravdu nechtěla,ale kdo by také chtěl,že?...).Z výtečného hereckého obsazení u mě zvítězila Fanny Ardant. (27.06.2007)

Tak tohleto byl zážitek. Skoro každý dialog, má svůj význam a důležitost. Film diváka přímo vtahuje do děje. Nutí ho přemýšlet, jak to vlastně je. Co je pouze lež, zlost, pýcha anebo skutečná pravda, hořká jak slzy od pláče. Něco co vylezlo na povrch, mi už občas připadalo přehnané a skoro až nevkusné. A to třeba (Pozor Spoiler!) smrt otce Augustiny a Gabiny. Důvody k vraždě mi připadali vyloženě divné. A těžko jim rozumím, jak z hlediska psychologického tak lidského. (Konec Spoileru!)Na všechno se ale budete dívat jinak pokud vydžíte do konce. Ten myslím potěší každého milovníka psychologických dramat, ale i vyznávače černého humoru.Mě baví, když jsou filmy jen taková hra s divákem. Proto se snad na ně koukáme. A tohle byl fakt zajímavý film. Ještě okořeněný úplně vypiplanou stylovostí domu, ve kterém se odehrává a chytlavými písničkami. Sice byli bez titulků, takže jsem jim nerozumněl ani slovo, ale odťed se mi asi z uší jen tak nedostanou. (30.07.2017)