Angel-A

Film pro mě bohužel nefunguje jako celek. Některé jeho části jsou opravdu milé (například mě skoro dojala scéna před zrcadlem), ale film prostě ke konci prohrává a padá na držku. Dávám hvězdičku za kameru, hvězdičku za herečku/potažmo herce, a hvězdičku za pár dobře udělaných scén. Ale věřím, že to někoho dostane - já jsem tomu bohužel neuvěřil a tudíž - škoda. (08.02.2007)

Na Angel-A jsem šel s vědomím, že to pár lidí označuje za sračku. A něco málo přes hodinu jsem to nechápal. Protože ačkoliv to není nějak originální film, svoji roli romantické komedie plní velmi dobře. Ale pak přišlo těch posledních asi 15 minut, které jsou k prasknutí přeplněny patosem a sentimentem, a srazily můj dojem z filmu někam k 55 % (06.07.2006)

Řada kritických komentářů uživatelů a jejich nízké hodnocení nepochybně vychází ze zklamání, že Luc Besson nenatočil novou Nikitu nebo Leona, zkrátka a dobře čekali jiný žánr a jiný děj. Poté, co si Besson vydobyl respekt ve francouzském filmovém průmyslu svými akčními snímky, mohl si dovolit experimentovat i s jinými žánry a pokusil se vytvořit poetický romantický film o vztahu anděla a pozemského hříšníka. Potíž je v tom, že ta poetika na plátně moc nefunguje, protože chemie mezi Debbouzem a Riou Rasmussen z řady důvodů nefunguje rovněž. Angel-A po pravdě funguje přesně do okamžiku, kdy se na plátně objeví Angela, a to je pohříchu moc brzy. Ten film měl být natočený jako čistokrevná komedie, protože Jamel Debbouze má velké komediální nadání a ve filmech nebo nebo televizních šou je obsazovaný především jako bavič. Rie Rasmussen je především modelka a celebrita, která by nejspíš komediální roli utáhla, ale tuhle melodramatickou polohu by měla potíž zvládnout i zkušená herečka. Snímek se zkrátka tváří moc vážně a snaží se prodat vztah, kde je dívka o půl metru vyšší než její nápadník. Je to naivní, nedomyšlené a ve svém důsledku nefunkční. Z hlediska tvorby Luca Bessona se to dá považovat za nepodařený experiment. Celkový dojem: 40 %. (04.04.2011)

Snad je to tím, že miluju Paříž a blondýnky, snad tím, že nesnáším francouzské filmy a tenhleten mezi nimi působí jako zjevení. Zjevení anděla. Pane Bessone, vy lišáku jeden mazanej, vy prostě víte, kdy sednout na nejvyšší stoličku! Tohle je něco, jako když posloucháte půl roku v kuse rádio Čas a pak vás najednou někdo z ničeho nic strčí do letadla směr Londýn a tam vás posadí do první řady Royal Albert Hall na koncert Královského filharmonického orchestru. Film, který zahřeje na duši. A to jak přenádhernými pařížskými scenériemi (v černobílé jim to obzvláště sluší), tak neuvěřitelně dlouhými nohami Rie Rasmussen (v černobílé jim to obzvláště sluší). Ta pro mě ostatně byla snad největším překvapením celého filmu - kompletní herečka. Navíc s Jamelem Debbouzem vytvořila hodně zajímavou a peprnou dvojičku. Nevěřte číslům, i hodnocení ČSFD, IMDb a Cinemy se může mýlit. Čtyři a půl. [srpen 2006] (09.08.2006)

Ano, žít s andělem musí být skvělé! Jen jestli se jedná o toho pravého anděla, nebo alespoň o správného anděla. Tenhle anděl nepřesvědčil ani létajícím popelníkem, cigaretou povstalou z vajglu, nikitovským "bumajeponěm", ani křídly... Samotný návrat k sobě sama prostřednictvím anděla je ovšem velké téma, ke kterému by se mělo přistupovat pokorně a obezřetně, které by se nemělo promrhat lacinými prostředky, a které by se nemělo v pravém smyslu slova "zprofanovat". Pozn.: Po této úvaze ubírám jednu hvězdu a činím z filmu lehce nadprůměrného film lehce podprůměrný. (09.10.2014)