Angel-A

Anděl, co hulí jako komín! Když komedie, filmová Francie může být často spolehlivým zdrojem. Když lehkonohou romantiku s vysněným koncem, tak nejlépe s nadhledem, vtipem a šarmem. Když fantasy, tak raději kousek z té říše fantazie přímo ve střetu s tím naším lidským světem, než abych se ocital po celý film v zcela cizích galaxích a nadpozemských světech. Když Luc Besson, tak za mě asi tenhle film. Nikdy jsem neměl pocit, že by to mohl být režisér a tvůrce pro mě, ale tímhle mile zasněným kouskem mi vlastně nečekaně sedl. Tématům gangsterského světa nebo prostituce se to věnuje jen v minimální míře, potřebné pro vykreslení temnějších odstínů černobíle vymazlené Paříže a přestože to spočátku tak nevypadá, Angel-A se stále více proměňuje v takovou příjemnou pohádkou pro dospělé. Jamel Debbouze se nevyznačuje jen anomálií v podobě jedné chybějící ruky, ale rovněž zvláštním, osobitým hereckým projevem, kterým tu postavičku pronasledovaného smolaře z podsvětí úspěšně utáhne. Žádné velké dílo se nekonalo, ale svou atmosférou si mě ten film postupně podmanil a bylo mi u něj potěšením. [75%] (24.08.2022)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film na mě doopravdy zapůsobil, nedovedu posoudit do jaké míry na to měla vliv únava, protože to byl takřka noční film. Nicméně zatím mu bez výčitek dám 5* sice trochu slabších, ale přeci... Film určitě budu chtít zhlédnout ještě jednou, možná svůj názor poupravím, ale zatím o hodnocení nemám důvod váhat... (09.07.2006)

Snad je to tím, že miluju Paříž a blondýnky, snad tím, že nesnáším francouzské filmy a tenhleten mezi nimi působí jako zjevení. Zjevení anděla. Pane Bessone, vy lišáku jeden mazanej, vy prostě víte, kdy sednout na nejvyšší stoličku! Tohle je něco, jako když posloucháte půl roku v kuse rádio Čas a pak vás najednou někdo z ničeho nic strčí do letadla směr Londýn a tam vás posadí do první řady Royal Albert Hall na koncert Královského filharmonického orchestru. Film, který zahřeje na duši. A to jak přenádhernými pařížskými scenériemi (v černobílé jim to obzvláště sluší), tak neuvěřitelně dlouhými nohami Rie Rasmussen (v černobílé jim to obzvláště sluší). Ta pro mě ostatně byla snad největším překvapením celého filmu - kompletní herečka. Navíc s Jamelem Debbouzem vytvořila hodně zajímavou a peprnou dvojičku. Nevěřte číslům, i hodnocení ČSFD, IMDb a Cinemy se může mýlit. Čtyři a půl. [srpen 2006] (09.08.2006)

Dlouho jsem uvažovala, proč to Besson natočil černobíle. A navíc ještě perfekcionalisticky, neboť ve filmu je skutečně pár velmi povedených záběrů, které zákonitě musí nadchnout (hold kameramanovi). Snad měl snahu ukázal krásu Paříže trochu jinak, snad, já nevím... Jistě děj je ohraný, ale má lehkost a vtip, který z něj nedělá dojičku na slzy a-lá Město andělů, tedy pominu-li ten příšerný konec. A herecké duo, nesourodé proporcemi i myšlením, není také špatné. Přesto mi v Angel-A "něco" chybí, cítím v něm tísnivou prázdnotu, absenci čehosi víc... (15.01.2007)

Obrovskou výhodou snímku je jeho ponurost díky barvám a jeho věrohodnost kvůli hlavní herečce, která je dle mého mdlého tak ošklivá, až je pěkná. Já mám s tvorbou Bessona trochu problém, něco se mi od něj líbí a něco se mi vyloženě nelíbí. Oproti těm nelíbivým je tenhle prazvláštní poklad skutečně zajímavý. Oproti těm líbivým je značně odlišný. Co Bessona vedlo k tomuhle netuším, ale vím, že se mu to celkem zdařilo. Rozkreslení bídného života, který upadá, a pomoci, které se tu dostane (a hlavně za jakou cenu), je příjemné a koukatelné, akorát scénář mohl být o fous lepší a možná víc nabitý. Stejně tak mi trochu vázne závěr, který byl pro mě takovým oříškem. Jsou věci, které jsem nemusela vidět a ani chápat, explicitní důkazy existence v tomhle případě mohly být zapomenuty. (09.12.2011)