Hory mají oči

Aja / to je boží jméno / si byl vědom, že nejen hory mají oči, ale i diváci a tak nám dopřál opravdu skvěle vizualně stvárněné dílko a dopřál nám, doslova oku lahodící zabijení. Napětí ve filmu připomíná petřínskou lanovku a prudce stoupá, bohužel někde mezi půlkou a cílem asi došel proud i s napětím. Sice rychle přispěchala na pomoc slečna brutalita, ale ta už druhou půlku nezachránila . Povedlo se však do brutality začlenit třeba americkou vlajku ta mě vždycky v hororech docela chyběla a za ten nápad fakt tleskám . Tak tedy je na čase přestat čumět na filmy a vzhůru na výlet, někam do hor a až se budete balit, nezapomeňte si vzít papouška ! (19.11.2006)

Na dnešné pomery takmer delikátna vyvražďovačka, ktorej vyvrcholenie trvá prakticky celé druhé dve tretiny filmu. Šťavnaté, morbídne, vizuálne atraktívne, primerane akčné, správne čiernohumorné. A scenáristicky výrazne upgradujúce jednoduchší originál Wesa Cravena z roku 1977. (19.09.2006)

Hodně mi to připomínalo tento film. A je možný, že ten film se hodně inspiroval původní Cravenovým HHE. Každopádně to bylo opravdu hodně podobný a tamten není zrovna k zahození. Co se týká tohoto remaku, tak taky není k zahození. Krve i lekaček je v něm dost a dost a tak většina nebude zklamána. Jenže ti, kteří krvácení a odporné slintající mutace nezaměňují s horrorem, ti nebudou uspokojeni ani částečně. Samozřejmě logickým kiksům se příběh (příběh? já hlupák, příběh ne, jen postupné vyvražďování) nevyhlo, to už nikdo ani nezmiňuje. Postavy jsou plochý a strašně předvídatelný, jako obvykle v tomto typu horrorů. Hnusníci jsou hnusní jako jedno město v Holandsku - Kybel Höwen. No a hudba mě v první polovině filmu děsně srala. Až jsem se z toho stal malým, zhnědl jsem a začal smrdět, jak moc mě srala. Potom už jsem ji přestal vnímat a vrátil se do původní podoby. Co se mi hodně nelíbilo byl ten vlčák, kterej se na ty obludky vrhal, jak kdyby ho na nic jinýho nikdy necvičili. Normální pes by stahl ocas mezi nohy a utekl jak by je viděl a nebo by utekl po prvním střetu. Ani pes totiž není cvok a co víc, nezaútočil by na nic, co by jej nezahnalo do kouta (pokud by ho teda necvičili, což v rodině s malým děckem asi nedělali). Neustálá nesmrtelnost všech hlavních postav (tedy od určitého okamžiku, kdy zemřela dobrá půlka) a naopak pozdější smrtelnost všech záporáků (až na ty, kteří budou ve dvojce a které jsme tedy ještě neviděli) je taky klasická. Tak za co já ty hvězdičky vůbec dávám? Ani vlastně nevím, možná že jsem se na to dodíval. (19.09.2006)

Necenzurovaná verze je brutál jako prase. Hory mají oči jsou mým prvním setkáním s opěvovaným francouzem Alexandrem Ajou a to setkáním velice příjemným. Tedy příjemným v jistém smyslu slova. Násilí je na každém kroku a krví se rozhodně nešetří, dokonce by se dalo říci, že se s krví plýtvá. Aja se s ničím nepáral a natočil jeden z nejnásilnějších a nejkrvavějších hororů poslední doby. Prostředí pouště překvapivě není až tak pusté, jak by většina očekávala. Ne, za každým rohem, za každým kamenem či keříkem číhá nebezpečí a divákovi tuhne krev v žilách se stejnou grácií, s jakou tuhnou postavy na obrazovce. Samozřejmě nechybějí odlehčující, někdy až parodující scény (americká vlajka, americká hymna...). Na Emilii /Claire/ de Ravin se kouká nádherně, hlavně když si odloží a vystavuje se slunečním paprskům. Těším se na další Alexandrův film, neboť mě jeho počin opravdu potěšil. (24.10.2006)

Pro ty, kteří mají rádi drsné vyvražďovačky, ukazované do těch nejmenších detailů, musí být toto dokonalostí samou. Pro ty, kteří se rádi lekají, nápodobně. Pro fanoušky klasického hororu to zas až tak fantastické být nemusí. Film má nějaké mouchy, ale přece jenom musím uznat, že víc jsem ani nečekal, v rámci žánru je to v současné době nadprůměr. (24.04.2008)