Hory mají oči

Ajaov remake klasického Cravenovho hixploitationu premostil priepasť medzi nekorektnosťou a rodinným filmom s posolstvom. Ponúkol tiež najnamakanejšieho filmového vlčiaka za posledných 3O rokov, poriadny revenge movie nášup, najdrsnejšieho predajcu mobilných telefónov na svete a pôsobivú odpoveď na otázku "Prečo nemať karavan?". Krv do žíl a rodina, s ktorou nebude nikto vyjebávať. Cravenov originál si vážim (je to pilier hixploitation, môjho obľúbeného hororového pod-žánru), ale až remake (hoci sa jedná o relatívne PRESNÝ remake, samozrejme po vizuálnej stránke vyzerá stokrát lepšie, ako nízkorozpočtový originál) sa mi páčil. (11.11.2006)

Pro ty, kteří mají rádi drsné vyvražďovačky, ukazované do těch nejmenších detailů, musí být toto dokonalostí samou. Pro ty, kteří se rádi lekají, nápodobně. Pro fanoušky klasického hororu to zas až tak fantastické být nemusí. Film má nějaké mouchy, ale přece jenom musím uznat, že víc jsem ani nečekal, v rámci žánru je to v současné době nadprůměr. (24.04.2008)

Necenzurovaná verze je brutál jako prase. Hory mají oči jsou mým prvním setkáním s opěvovaným francouzem Alexandrem Ajou a to setkáním velice příjemným. Tedy příjemným v jistém smyslu slova. Násilí je na každém kroku a krví se rozhodně nešetří, dokonce by se dalo říci, že se s krví plýtvá. Aja se s ničím nepáral a natočil jeden z nejnásilnějších a nejkrvavějších hororů poslední doby. Prostředí pouště překvapivě není až tak pusté, jak by většina očekávala. Ne, za každým rohem, za každým kamenem či keříkem číhá nebezpečí a divákovi tuhne krev v žilách se stejnou grácií, s jakou tuhnou postavy na obrazovce. Samozřejmě nechybějí odlehčující, někdy až parodující scény (americká vlajka, americká hymna...). Na Emilii /Claire/ de Ravin se kouká nádherně, hlavně když si odloží a vystavuje se slunečním paprskům. Těším se na další Alexandrův film, neboť mě jeho počin opravdu potěšil. (24.10.2006)

Výstavní expozici krvavého násilí servíruje Aja divákovi v té nejstylovější podobě, jaká je v současné době k mání. S perfektním vykreslením psychologických vazeb k jednotlivým hrdinům (velmi nejisté pořadí na úmrtním listě!) a s maximálním citem pro řemeslné zpracování napětí, hrůzy a divákova znechucení, dělá opravdové zázraky. Výborná zvuková stopa často dokáže více než standardní „lekačka“ a nekonečné prostředí pouště taky nepůsobí nijak příjemně. Sám sebe poněkud sráží špatně vybraným scénářem, v němž však nastupuje notná dávka cynického nadhledu, takže mnohými vyčítaná přehnaná patetičnost závěru je spíše úsměvná v dobrém slova smyslu, neboť mutantem odchraptěná americká státní hymna, či nástup jednoho z hrdinů s brokovnicí v ruce za doprovodu ultrahrdinského hudebního nářezu jasně dokazuje, že Aja má krom talentu v ruce, taky srovnáno v hlavě a pokud bude děj jeho příštího filmu méně předvídatelnější, je nad slunce jasnější, že v Hollywoodu se ještě díky tomuhle mladému Francouzi budou dít věci. (27.07.2006)

Alexandre Aja se svým prvním hororem zařadil mezi mé oblíbené tvůrce. Noc s nabroušenou břitvou je dokonalým úkazem perfektně zvládnuté hororové režie. Jako divák jsem byl napnutý od samotného začátku, velice chytré titulkové sekvence, až do naprostého konce, i když ten tak kvalitní nebyl. Proto se není čemu divit, že jsem s napětím očekával jeho nový film, remake Cravenova krváku Hills Have Eyes, nadšeně sledoval zahraniční hodnocení a četl články na fanouškovských webech, kterých se vyrojilo opravdu spousta. Dokonce i první kritiky u nás se zdály velice kladné, vyzdvihovaly brutalitu snímku a spekulovaly o tom, kolik diváků nejspíše opustí sál a to se mi velice líbilo. Jenže veliké očekávání také může přinést přímo obří zklamání, o čemž vás přesvědčím v zápětí. Jak už má Aja ve zvyku, dříve než nám pustí úvodní titulky předsunuje nám nějaký záběr, abychom se mohli pořádně natěšit na věci příští. Tentokrát je to pohled na poušť, kamera se nechává unášet vodou a nakonec můžeme sledovat vládní techniky při jejich práci. Právě krajina bylo to co mě zarazilo. Je to sice paradoxní, ne že bych nevěděl, kde se bude příběh odehrávat, ale nečekal jsem, že i poušť dokáže být tak pustá a nezajímavá. Maxime Alexandre sice dělá co může, ale to se mu daří spíše jen v těch částech, které se odehrávají v temnotách nebo mimo samotné dění. Například záběr na opalující se dívku je opravdu povedený, tady musím pochválit všechny, herečkou počínaje a kostyméry konče. Jenže to jsou asi tak všechny klady. Ve dlouhé stopáži se objevila jediná opravdová lekačka, při které jsem vyskočil metr vysoko a tím končí i hororovost. Je mi velice líto, že to musím takhle naostro říct, ale Hory mají oči jsou opravdu nuda. Baxter a Maxime sice odvádějí svou práci, ale zbytek štábu jakoby zaspal. Marnost nad marnost. Alexander se snaží ze scénáře vytěžit co nejvíce jde, ale doplácí na neuvěřitelnou tupost MPAA, která tvůrce film donutila přestříhat. Nedočkáme se tak žádného (!) brutálního záběru, zato si však dosyta užijeme kolísající atmosféry, která je nevyrovnaná převážně mezi klidovými mezifázemi a bijáckými scénami... Musím naprosto souhlasit s Tuxedem, který v krátkém komentáři naprosto shrnuje všechny mé pocity, především pak soundtrack, který je netradičně zoufalou mutací westernového brnkání a hororového bouchání. Zároveň si však myslím, že snímek nemůže zklamat každého, proto vám doporučuji, abyste moc neočekávali a nechali se pomalu unášet příběhem. (11.05.2006)