V pasti

Místy mírně neuvěřitelné, přesto působivé drama, kterému by slušela o dvacet minut kratší stopáž a tu a tam i odpověď na "jisté nejisté" skutečnosti!! Začalo to na chatu, on a ona, potkali se v kavárně, přesunuli k němu domů, ale on by nejradši na všechno zapomněl. V první řadě bezesporu šokuje herectví mladičké Ellen Page (kterou si s dlouhými vlasy pamatujeme ze třetího pokračování série X-Men), i když v závěru (asi ona délka filmu) mi už mírně lezla krkem.. stejně jako nová fakta, nové otázky. Již zřejmé ale v první polovině snímku bylo, o co jí celou tu dobu hraní si na kočku a myš jde (tedy bez finále na střeše). Než se k onomu vyvrcholení (chcete-li katarzi) dostaneme, přistupujeme na efektní podívanou, rozehranou ústředním duem, za přítomnosti nepříjemných ruchů a těkavé ruční kamery!! Dvě chybičky (ve kterých se ale netřeba vrtat) - ta první: je mladá holka tak drastických skutečností a geniálně ďábelských propočtů vůbec schopná; ta druhá: když jde o fotografův (kterej disponuje atletickou postavou) důležitej orgán, že by se z provazů přece jenom nedostal, když to za pár minut přece jenom jde!?! Ale co, svůj účel to splnilo. Resumé: trocha nejasností v brilantním podání - vlastní představivost a interpretaci si vezměte sebou!! (11.11.2006)

Ellen Page alias Kitty Pryde z X-men 3 si predtým strihla hlavnú rolu v Hard Candy ako 14 ročné dievča ktoré sa cez net zoznámi s chlapíkom. Chlapík skrýva svoje tajomstvo no dievča má tiež pre neho pripravené nepríjemné prekvapenie. I keď si jej postava nezaslúži patričné sympatie zahrala to dobre. Film sa námetom podobá Miikeho pecke Oodishon (1999) no dejom i spracovaním (oboje však dobré) zostáva pozadu a do sveta filmu neprináša nič výnimočné. (16.10.2006)

V pasti trpí jednoznačně syndromem divadelní hry (i když jak jsem pátrala, scénář je nejspíš původní). Celý film jsou v podstatě na plátně pouze dva hlavní představitelé a v popředí stojí jejich dialog. Vše je umocňováno ultramoderním podivně barevným prostorem, který rovněž nemá nepodstatnou roli, téměř žádnou hudbou (až na dvě vyjjímky) a přeexponovanými zvraty ve vývoji děje. Nad onu dramatičnost tu stojí velmi zajímavé technické zpracování (barevné ladění, poskakování kamery). Velká část výsledného úspěchu spočívá na hercích, ti se opravdu snaží, takže jejich figury nepůsobí příliš ploše a jednoznačně. Navíc si myslím, že divák určitě při sledování párkrát své (ne)sympatie obrátí opačným směrem. V pasti je určitě zajímavý počin, který se snaží něco sdělit. Je jasné, že tu není pouze pro to, aby vyvolal antifeministické bouře nebo propedofilské laskavosti, je to především drama dvou zvláštních lidí. (22.04.2007)

David Slade má zjevně rád kameramany, kteří používají moderní techniky. Což mi tedy do tohohle "komorního dramatu" moc nesedí. No a k tomu dramatu - poněkud vykonstruovaná zápletka o setkání dítěte a fotografa by mi ani nevadila, ale morální podtext, který se ukáže později a kterého se už do konce filmu nezbavíme ano. 100 minut, jeden dům, dva herci... Přechytralého čtrnáctiletého spratka ztvárňuje Ellen Page, kterou mám chuť zabít od desáté minuty a Patrick Nilson je tu do počtu, aby bylo komu stříkat sprej do pusy a koho mučit, což je oboje dost nuda. Protivná nuda. Jako celý film. (26.04.2008)

Scénář: Brian Nelson .. Psychologický Dexter v sukni právě započal svoji práci... Na letmý pohled si nelze nevšimnout značně vykonstruované zápletky, která si nese morální podtext a je silná v detailech, bohužel je však nepřiměřeně ředěna únavnější debatní skladbou děje a nedostatečným nahlédnutím pod motivační karty, které by dopadu děje jistě pomohly. I tak snímek s minimem prostředků toho dost nabízí. Dvě postavy - chlap a dívka (cmuk Ellen!) - jedna herecky lepší než druhá, jeden malebný dům, který slouží ke spoustě stylizovaných kompozic a atmosféra stavěná na minimu hudby a práci kamery. Pokud přistoupíte na fakt, že bystrá čtrnáctiletá dívka je schopná mnohého, máte téměř vyhráno. 70%. (29.03.2007)