Let číslo 93

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Napínavé a věrné celovečerní drama o 11. září 2001 z pohledu pasažérů posledního uneseného letounu mířícího na Bílý dům. Režie Paul Greengrass, autor mj. Bourneova mýtu a Bourneova ultimáta. Silný film, jediná námitka se týká toho, že všichni víme dopředu, jak to skončí. Nevíra, naděje, modlitby a pak tma. Trailer: http://www.csfd.cz/film/221284-let-cislo-93-united-93/videa/ (24.05.2009)

Fantasticky živé zpracování jednoho velkého tabu. Při zapnutí mě míjel takový zvláštní nepříjemný pocit, který věstil, že toto nebude zas tak obyčejný film. Paul Greengrass, režisér který když už se do nějakého díla pustí, diváka zlomí na kolena jeho syrovostí, nefalšovanou odvahou a pocitem zármutku. Nikdy mě nedokázal film vtáhnout do děje jako tento. I přesto, že jsem věděl jak toto vše dopadne nemohl jsem od obrazovky odtrhnout oči a pouze sledoval sled událostí, které se na palubě letadla United 93 děli v posledních minutách, vteřinách, setinách. Čas jakoby neubíhal, to jen zem nad kterou tak blízko letí letadlo s určeným cílem ubíhala tak neokázale rychle, že by se nad tím vším zastavil samotný filosof s otázkou...je toto všechno vůbec pravda? Bohužel ano, ale režisér nám ji ukázal v tak reálné a přesvědčivé podobě, že pocta padlým 11. září 2001 je to opravdu nádherná, že jen málokdo si takové zaslouží. (20.01.2007)

Úspěšný recept z Bloody Sunday uplatňuje Greengrass i zde (obvzláště to jeho trademarkové vtažení do dění tím jak z vás udělá jednoho z pasažérů) - a opět nadmíru skvěle. Snad vše je zde dle stejného mustru a přitom tak jiné. 75 minut nejprve rekonstruktuje chaos kolem prvních spadlých letadel a pak vás během závěrečné čtvrthodinky zcela emočně vyždíme na palubě United 93. Opět kde to jde používá reálné představitele "as himself", zase se vyžívá v nenápadné a o to více působivé hudbě, v maximálních detailech tváří rozklepanou kamerou a v totální apolitičnosti. Působivé, byť jako snímek to těžko hodnotit, ovšem zážitek to ve vás zanechá obrovský. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (24.08.2006)

Bezvýhradně nadšené zámořské ohlasy nelhaly. Zezačátku Greengrass geniálně vrací divákovi náhledem do dění v letových střediscích šok 11.září i se všemi zmatky ("Kam letí ty stíhačky?") a strnulým úžasem (garantuji vám, že ačkoliv jste viděli náraz druhého letadla do jednoho z Dvojčat aspoň stokrát, v Greengrassově podání vás z vizuálně provařeného záběru opět pořádně zamrazí). Posledních 40 minut se pak, počínaje únosem letadla, děje neskutečná emocionální jízda, při jejímž konci jsem měl, ve scéně kdy se pasažéři dobývají do pilotní kabiny, tep asi 220 a sbíral spadlou čelist z podlahy. A to i navzdory vědomí, jak to celé dopadne. Úžasné! A pokud se obávaté nějakého patosu, se záběry plnými hvězd a modročervených pruhů, obáváte se zbytečně. Na to je Greengrass až příliš velký formát. PS: Vzhledem k neuvěřitelné odvaze, kterou někteří cestující projevili a kterou film tak působivě zachycuje, se domnívám, že lepší filmový epitaf si jejich pozůstalí ani přát nemohli. (04.06.2006)

Osobně si nevzpomínám na film, při kterém by mě tolikrát zamrazilo a chtělo se mi brečet (asi 5 krát).Paul Greengrass předvedl, že toto je cesta pro zpracování ožehavých situací světové historie. Bez patosu a laciných pokusů o vyvolání citu vyhrává Let č. 93 na všech frontách. Je to zkrátka film bez jediné chyby, který však po shlédnutí nebudete chtít vidět znovu. Ne kvůli kvalitám, ale kvůli citové naplněnosti, která Vám nedá několik dní spát. (13.09.2006)