Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 269)
V průběhu snímku jsem byl vcelku přesvědčen o konečném čtyřhvězdičkovém hodnocení (ten zmatek v řídících střediscích byl zrežírován skvěle, ale zas až tak mě to nebavilo), avšak závěrečná půlhodina je něco tak neskutečně geniálně strhujícího, že těch pět hvězd dávám naprosto bez výčitek. Silnější "historický" film jsem neviděl. 93% ()
Nikdy v životě jsem nezažil po projekci takové ticho. Kdyby to celé nebylo tak smutné a zdrcující, lidé by tleskali. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem po skončení nějakého filmu lapal po dechu a neuvědomil si, že pláču. Byl jsem tam s nimi. Cítil všechen ten strach a bezmoc. A odevzdaně sledovat blížící se zemi. Jeden z nejdůležitějších a nejpůsobivějších filmových pomníků. ()
Film jsem dodívala před 10 minutama... Stále mám orošené čelo, motá se mi hlava a srdce mi nepřestává bušit. Tolik nervů mě nestál opravdu žádný film. Nad míru perfektně vystihnutá atmosféra v letadle i na zemi. Dostatek zmatkování, emocí i napětí. Jedno vím jistě..tenhle film je nepřekonatelný! Jako by mě ta situace zasáhla znovu. ()
Věřím, že svými 4/5 nebudu mezi všemi těmi 5/5 hodnoceními šmahem považován za nelidu, necitu, antiamerikanistu, anticocalistu, antimcdonaldistu a "last but not least" teroristu. ;o] Na snímku velmi oceňuji jeho civilnost, autenticitu a jakousi (v nejlepším smyslu slova míněnou) ordinaritu. Snímek mi zas a znova dokázal, že zapůsobit na city se dá i bez vlajek, zbytečných proslovů podmalovaných kdejakou symfonickou hudbou apod. Shrnuto a podtrženo: Vzhledem k obětem a pozůstalým citlivě natočený film o událostech, na které bychom neměli zapomínat. ()
Abych mohl napsat tento komentář musel jsem si dát odstup, zklidnit rozbušené srdce a vysprchovat se od potu. Věděl jsem jen, že jdu na film inspirovaný skutečnou tragickou událostí z nedávné minulosti ,ale nebyl jsem připraven na to, že během 90minut prožiji zcela naplno snad všechny možné emoce, lítost, vztek, dojetí, nenávist, bezmoc,strach, obavu. Své srdce jsem slyšel už několikrát,ale ještě nikdy ne během filmu!!!Film je pojat dokumentárním způsobem, nehodnotí,neopěvuje,nezatracuje, prostě " jen" je. Toto je skutečná filmová pocta všem pasežerům tohoto letu. Panu Paulu Greengrassovi se podařilo to, že ve vyprodaném multikně po skončení filmu bylo takové ticho,že" ten pověstný" špendlík by skutečně byl slyšet. A já se kouknul svým emocím na dno . Můj tep v závěru filmu byl jistě rychlejší než jízda porsche.Pro mě nejsilnější žitvotní filmový zážitek v životě. ()
Galerie (31)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (34)
- K míře věrnosti událostí na palubě letadla režisér Paul Greengrass řekl: "Lidi se mě pořád ptají, jestli jsme si to či ono vymysleli. Ale tak to nefunguje. Jen máte obrovskou spoustu možností. Ani herci si nic nevymýšlejí. Mají obrovský talent pro objevování věrohodné verze pravdy. Součástí mytologie se například stalo, že se cestující proti teroristům rozjeli s vozíkem, ve kterém letušky rozvážejí jídlo a pití. Jenže to se nikdy stát nemohlo. Ve studiu Pinewood jsme seděli v opravdovém letadle s opravdovými vozíky a mezi námi byli opravdoví piloti a opravdové letušky. Takže jsme si říkali: 'Co bychom udělali, kdyby proti nám stáli chlapi, kteří nejspíš mají bombu a chystají se s tímhle letadlem vlétnout do nějaké budovy, přičemž naše jediná šance je zaútočit...? Vlezli bychom za vozík a tlačili ho uličkou? To sotva.' Daleko bychom nedojeli. Každá letuška vám řekne, že je peklo s těmihle věcmi i popojíždět, natožpak se na někoho řítit. Takže co? Asi bychom vybrali ty nejsilnější chlapy a prostě se vrhli kupředu. To zabere jen dvě vteřiny. Nemůžu dokázat, co se přesně stalo, jenom si můžu být jistý tím, co se určitě nestalo. Tím se trochu zužují možnosti. Prostě jsme seděli ve studiu a dělali tisíce menších či větších rozhodnutí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." (NIRO)
- Nic nenasvědčuje tomu, že se německý pasažér Christian Adams ve skutečnosti zachoval tak, jak je popisováno ve filmu. Příběh Evropana, který se snaží zabránit ostatním v napadení teroristů, je fiktivní a není založen na žádných nahrávkách či telefonních rozhovorech z letadla. (washek)
- Ještě před začátkem plnohodnotné práce na filmu si tvůrci vyžádali povolení od rodin pozůstalých. Režisér Paul Greengrass komentoval, že "jsem považoval za danou věc, že kdyby mě odmítli, film bych nenatočil. Ukázal jsem jim, co jsem natočil dřív, a doufal jsem že pochopií, o co mi jde. (...) Setkal jsem se třemi druhy lidí: Jedni rozhodně chtěli, abych tenhle film natočil, druzí si nebyli jistí, a třetí byli proti. V takové chvíli samozřejmě musí následovat dialog. Je třeba vysvětlit jim, co jste zač, co jste udělal a co udělat chcete. V tomhle případě se ti nerozhodnutí stali přesvědčenými a v případě těch oponujících jsme mohli pochopit, proč se jim představa filmu nelíbí. Například paní Feltové v tom letadle zemřel manžel. Vzpomínám si, jak jsem se s ní sešel a jak jí byla představa filmu zpočátku velmi proti srsti. Řekla, že se s námi sejde, abychom si o tom promluvili. Zkoušel jsem jí co nejupřímněji vysvětlit, o co jde, a řekl jsem: 'Jeden z problémů je samozřejmě to, že ať už natočím jakýkoli film, musí být dost realistický, jinak by nemělo smysl ho točit. Bude to hodně trýznivé. Musíme konfrontovat realitu a to je něco, co spousta lidí nebude chtít vidět. Ale obávám se, že bych mohl natočit scény, které by vás hodně rozrušily.' Paní Feltová je velmi impozantní osoba, na kterou nikdy nezapomenu. Ocelovým pohledem se mi zadívala přímo do očí a řekla: 'Vy nemůžete vytvořit žádné scény, které by se alespoň přiblížily tomu, s čím od jedenáctého září musím žít každý den. Toho se nebojím. Bojím se, že vznikne film, ve kterém takové scény nebudou. Jestli nejste připravený zobrazit realitu, nechci s tím filmem mít nic společného.' Až poté začala věřit. A já cítil morální zodpovědnost vůči tomu, co mi tehdy řekla." (NIRO)
Reklama