Let číslo 93

Když jsem se podíval na hodnocení a komentáře svých oblíbených uživatelů, činily na mě dojem účasrníků 18. sjezdu KSSS, kteří vzdávají hold Stalinovi. Let číslo 93 má pověst špičkového snímku a poměrně často se setkávám s komentáři, kde je snímek považován za jakýsi vzor, kterým je poměřována (ne)dokonalost jiných snímků. Minimálně se můžete setkat s tvrzením, že se jedná o dosavadní absolutní vrchol Greengrassovy tvorby, na který mohou ostatní kousky z jeho dílny hledět jen z velké vzdálenosti. Mám obavu, že pětihvězdičkovou nadílku tady dostávají historické události, nikoliv jejich umělecká reflexe. Když se v televizi objevily záběry hořících dvojčat, znamenalo to šok pro celý svět a hovořilo se o 3. světové válce. Události úplně vybočovaly z rámce známého světa. Představa, že někdo unese letadlo plné cestujících a úmyslně s ním v sebevražedné misi narazí do mrakodrapu, se všem zdála šílená. A šílená byla i situace a pocity cestujících posledního letadla, jehož pasažéři už věděli své. Reálný život přinesl dramatičtější situaci, než by vymyslel ten nejpošahanější scénárista akčních filmů. Greengrass zvolil metodu dokumentární rekonstrukce, jenže tradiční znaky jeho tvorby, především ruční kamera a chaotický střih, tady narazily na meze svých možností. V klíčových momentech sklouzávají do naprosto nepřehledné změti těl, trhavých pohybů a výkřiků, o jednotlivých postavách se dovíte minimum, film se vlastně jen veze na známých událostech, aniž by dokázal náležitě využít obrovský dramatický potenciál, který se přímo nabízí. Podceňovaná Zelená zóna si v mých očích stojí z filmového hlediska výrazně výš. Záběry z navigačních stanovišť jsou sice opodstatněné, ale ne v takovém měřítku a s tím obsahem, který nám Greengrass podává. Je to tak na tři a půl hvězdičky a tentokrát se oproti svým zvyklostem přikloním k vyššímu hodnocení jenom z piety k obětem tragédie. Celkový dojem: 70 %. (31.10.2013)

|| Scenár: Paul Greengrass | Hudba: John Powell | Produkcia: Paul Greengrass, Tim Bevan, Eric Feller, Lloyd Levin | Distribúcia: Universal Pictures, United International Pictures, Buena Vista International | Štúdio: StudioCanal, Working Title, SKE Entrertainment | Rozpočet: 15 miliónov $ | Tržby: 76,286,096 $ || Komerčný, emócie vykrádajúci počin. Už nechcem vidieť žiadny film o tom, aký sú araby ,,terorisi,,. Zvyšuje sa mi pritom krvný tlak, a nie umelecký zážitok z filmu... update: Film disponujúci s obrovským zastrašovacím účinkom pre každého, kto letel lietalom, alebo ho to onedlho čaká. Možno aj úmyselne... 15% | HD, DD, EN DTS | (10.10.2010)

Greengrass je génius. Má dost originální rukopis a v jeho dokumentárním pojetí má výpověď neskutečnou sílu. Jestli se aspoň do oscarových nominací nedostane film a režie (ale třeba i střih), tak by akademici prokázali (opět) svou demenci. Závěrečné minuty se mnou opravdu zamávaly, myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi. (30.08.2006)

Jeden z nejlepších filmů, které jsem měl možnost kdy vidět. Paul Greengrass si vybral to nejtěžší možné téma a převedl je na filmové plátno takovým stylem, že se mi film navždy vryl do morku kostí...snímek je zachycen těkavou kamerou, že skoro až irituje k dokumentu a kdyby mi někdo řekl, že takhle to 11. září 2001 skutečně bylo, věřil bych mu, protože film prakticky nejde odlišit od skutečnosti. Je to nejreálněji zpracovaný film...Teroristé zastihli Ameriku naprosto nepřipravenou a jak vypovídají závěrečné titulky také úplně dezorientovanou...jaké to je zavolat své přítelkyni, manželce nebo mamince a říct: Ahoj, naše letadlo bylo unesené, všechny Vás miluju, sbohem...?? ... Pokud bylo skutečností(ale to se nikdy nedozvíme), že mužská část osazenstva letu č. 93 se opravdu postavila teroristům, jsou to Ti největší hrdinové na světě. A tento film budiž památkou jim i těm, kteří toho dne přišli v souvislosti s teroristickými útoky na WTC o život...15 miliónů dolarů(rozpočet)/75 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.01.2007)

Od počátku je jasné, že hlavní postavy jsou teroristi. A nikdo nám necpe, že Americkej občan je ten největší hrdina na světě. Dramatičnost situací je dána kamerovou autentičností děje. Třeba drama u záznamového zařízení, když bylo zjištěno, že NE LETADLO, ALE LETADLA! Právě schopnost udělat z tak jednoduché věci napínavou událost dělá z režiséra Paula Greengrasse něco víc než obyčejného vypravěče. Překřikování, spousta hlasů a minimum dialogů – přesto všechno jste ztotožněni se všemi daleko víc a rychleji, než kdyby jste s nimi ,,šli spát“. To vše je korunováno totálně nepřipravenými a selhávajícími Američany. Až se vám chce říct, že je to národ ,,trubek“. Člověk má strach z toho co může zažít. A tohle..., no schválně, můžete se někdy stát pasažérem v letadle? V tom je ta hrůza. Skvělé, autentické, hrůzné. (31.10.2006)