Let číslo 93

Osobně si nevzpomínám na film, při kterém by mě tolikrát zamrazilo a chtělo se mi brečet (asi 5 krát).Paul Greengrass předvedl, že toto je cesta pro zpracování ožehavých situací světové historie. Bez patosu a laciných pokusů o vyvolání citu vyhrává Let č. 93 na všech frontách. Je to zkrátka film bez jediné chyby, který však po shlédnutí nebudete chtít vidět znovu. Ne kvůli kvalitám, ale kvůli citové naplněnosti, která Vám nedá několik dní spát. (13.09.2006)

Venované obetiam útokov z 11.9.2001. Let č. 93 je nepochybne výborný film, ktorým Paul Greengras stiera hranicu medzi hraným filmom a dokumentom. A hoci si na dokumentárnu formu nijak obzvlášť nepotrpím, musím uznať, že lepšie túto tému spracovať zrejme nešlo a takmer každá scéna je ukážkou režisérskeho umu. To, že veľkú časť sily Let u divákov čerpá výhradne zo skutočných udalostí je pochopiteľné a úplne tomu rozumiem, lenže hoci je záver dokonalou bodkou a drvivým útokom na divákove zmysly, scény z prostredia letiska zaberajúce značný čas ma nedokázali vtiahnuť až tak intenzívne ako dianie v lietadle. Možno na druhý krát... (17.06.2010)

Když jsem se podíval na hodnocení a komentáře svých oblíbených uživatelů, činily na mě dojem účasrníků 18. sjezdu KSSS, kteří vzdávají hold Stalinovi. Let číslo 93 má pověst špičkového snímku a poměrně často se setkávám s komentáři, kde je snímek považován za jakýsi vzor, kterým je poměřována (ne)dokonalost jiných snímků. Minimálně se můžete setkat s tvrzením, že se jedná o dosavadní absolutní vrchol Greengrassovy tvorby, na který mohou ostatní kousky z jeho dílny hledět jen z velké vzdálenosti. Mám obavu, že pětihvězdičkovou nadílku tady dostávají historické události, nikoliv jejich umělecká reflexe. Když se v televizi objevily záběry hořících dvojčat, znamenalo to šok pro celý svět a hovořilo se o 3. světové válce. Události úplně vybočovaly z rámce známého světa. Představa, že někdo unese letadlo plné cestujících a úmyslně s ním v sebevražedné misi narazí do mrakodrapu, se všem zdála šílená. A šílená byla i situace a pocity cestujících posledního letadla, jehož pasažéři už věděli své. Reálný život přinesl dramatičtější situaci, než by vymyslel ten nejpošahanější scénárista akčních filmů. Greengrass zvolil metodu dokumentární rekonstrukce, jenže tradiční znaky jeho tvorby, především ruční kamera a chaotický střih, tady narazily na meze svých možností. V klíčových momentech sklouzávají do naprosto nepřehledné změti těl, trhavých pohybů a výkřiků, o jednotlivých postavách se dovíte minimum, film se vlastně jen veze na známých událostech, aniž by dokázal náležitě využít obrovský dramatický potenciál, který se přímo nabízí. Podceňovaná Zelená zóna si v mých očích stojí z filmového hlediska výrazně výš. Záběry z navigačních stanovišť jsou sice opodstatněné, ale ne v takovém měřítku a s tím obsahem, který nám Greengrass podává. Je to tak na tři a půl hvězdičky a tentokrát se oproti svým zvyklostem přikloním k vyššímu hodnocení jenom z piety k obětem tragédie. Celkový dojem: 70 %. (31.10.2013)

Jeden z nejlepších filmů, které jsem měl možnost kdy vidět. Paul Greengrass si vybral to nejtěžší možné téma a převedl je na filmové plátno takovým stylem, že se mi film navždy vryl do morku kostí...snímek je zachycen těkavou kamerou, že skoro až irituje k dokumentu a kdyby mi někdo řekl, že takhle to 11. září 2001 skutečně bylo, věřil bych mu, protože film prakticky nejde odlišit od skutečnosti. Je to nejreálněji zpracovaný film...Teroristé zastihli Ameriku naprosto nepřipravenou a jak vypovídají závěrečné titulky také úplně dezorientovanou...jaké to je zavolat své přítelkyni, manželce nebo mamince a říct: Ahoj, naše letadlo bylo unesené, všechny Vás miluju, sbohem...?? ... Pokud bylo skutečností(ale to se nikdy nedozvíme), že mužská část osazenstva letu č. 93 se opravdu postavila teroristům, jsou to Ti největší hrdinové na světě. A tento film budiž památkou jim i těm, kteří toho dne přišli v souvislosti s teroristickými útoky na WTC o život...15 miliónů dolarů(rozpočet)/75 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.01.2007)

Silný příběh? Možná. Silný film, při němž budou vaše emoce v pozoru? Podle doposavadních ohlasů nejspíše ano, jenže stačí tohle na pět hvězdiček? V žádném případě. U Letu číslo 93 jsem se cítil naprosto stejně jako u Schindlerova seznamu, jde to celé mimo mě. Hrdinové, ačkoli se jedná o normální lidi, jsou mi vlastně ukradení (uvažuji jen ve filmové rovině). Paul Greengrass opět dokazuje, že lze natočit zajímavý snímek bez zpětné interakce s divákem. Nesnaží se, abychom s hrdiny sympatizovali a už vůbec se nám nesnaží dokazovat, že jsou něčím jiným než my. Jedná se o prosté lidi, což k nějakému poutu rozhodně nestačí. Zatímco většina se užívá mrazivé atmosféry, já jsem nedočkavě čekal, čím nás režisér překvapí. No dočkal jsem se jednoho velkého překvapení, není nám totiž předkládána žádná osobitá interakce plná patosu, ale jen rekonstrukce, která se snaží nezahleděně sledovat obě strany, aniž by s nimi sympatizovala. Podtrženo a sečteno Let číslo 93 je průměrným filmem, který začíná s blížícím se koncem čím dál více nudit. Bohužel je třeba poznamenat, že napínavé to bylo jen do okamžiku, kdy se teroristé zmocnili letadla, dění poté nebylo ani zábavné ani napínavé a už vůbec ne mrazivé. Více se mi líbily záběry z operačních středisek než sledování osudů lidí uvnitř letu č. 93. (24.09.2006)