Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 268)
Nesouhlasím s jednoznačným tvrzením, že film by působil stejně, bez ohledu na provázanost se skutečností. To je tvrzení, které podle mého názoru může prověřit jedině čas a ti, kteří dané události zažili si je mohou jen těžko ze svých pocitů odpárat. Sám tenhle zážitek od toho filmového prostě nedokážu rozlišit a proto si možná šetřím tu poslední hvězdičku. "Ryan" má svou první půlhodinu, "United 93" tu poslední. A Greengrass styl, který ze spousty filmů s nálepkou "natočeno podle skutečné události" dělá přestylizované, sladkobolné či patetické příběhy, kterým nikdo neuvěří. ()
Osobně si nevzpomínám na film, při kterém by mě tolikrát zamrazilo a chtělo se mi brečet (asi 5 krát).Paul Greengrass předvedl, že toto je cesta pro zpracování ožehavých situací světové historie. Bez patosu a laciných pokusů o vyvolání citu vyhrává Let č. 93 na všech frontách. Je to zkrátka film bez jediné chyby, který však po shlédnutí nebudete chtít vidět znovu. Ne kvůli kvalitám, ale kvůli citové naplněnosti, která Vám nedá několik dní spát. ()
Moje averze ke sledování náboženských fanatiků, kteří věří v kupu blábolů, kterou sepsal před stovkami let nějaký dement, mi nedovolí jít s hodnocením výš. První třetina se nese v nudném dokumentárním stylu. Poté už přichází na řadu chaos a znechucení z těch ksichtů, kteří si myslí, že zabitím nevinných lidí spasí sebe i celý svět. Jedná se o působivou rekonstrukci teroristických útoků, ale zase takový povyk bych kolem toho nedělal. ()
Velice silný emocionální zážitek. Skvěle natočený "historický" film bez jakýchkoli hollywoodských příkras a idealizace. Toto Greengrass vždycky uměl. 11.září pro mě bylo vždycky významným mezníkem v dějinách a je až s podivem, že jsem se k tomuto filmu dostal takto pozdě. Na rozdíl od velkolepého snímku s Nicolasem Cagem, který se týkal, řekněme, přímo hlavního útoku, se United 93 celkem pochopitelně věnuje striktně tomuto letu a sází na neznámé postavy, což autentičnosti opravdu celkem pomáhá. Jedná se skvěle natočený skoro dokument, který vás důvěrně seznámí s tím, co se asi tehdy stalo...90% ()
Jeden z filmů, který vás rozbije psychicky i fyzicky na atomy. Když po pádu do ticha nemůžete popadnout dech, uvědomíte si, že Greengrass vás coby černého pasažéra usadil na jump seat a beznadějné drama obyčejných lidí v neobyčejný den vám vtiskl hluboko pod kůži. Bolest, strach, víra, naděje a láska ano. Patos nikoli. Jen černočerná tma. ()
Galerie (30)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (34)
- Film se natáčel v reálných prostředích, armádních a civilních letištních centrech. (imro)
- Pro zachování autentičnosti většinu postav ztvárnili prakticky neznámí herci. (imro)
- Před natáčením nebyl napsán scénář v obvyklém slova smyslu. Byl to devadesátistránkový dokument, který byl podle Paula Greengrasse "v podstatě próza. Rozebírali jsme v něm děj scénu po scéně tak, abychom v každé chvíli věděli, kde se nacházíme. Tu a tam v něm byly i útržky dialogů, ale nebylo to často. Důvody byly jednoduché: Když jste například mezi letovými dispečery, sotva jim napíšete opravdu realistický dalog, protože to prostředí prostě neznáte. Mohl bych se o to pokusit, ale proč bych to dělal, když bude mnoho z nich hrát sebe? Vždyť takové věty - i když ne tak extrémní - říkají celý život. Druhá věc je samozřejmě dění na palubě samotného letadla. V tu chvíli pracujete v podstatě s elementárním strachem a snažíte se vyjádřit co nejkomplexnější spektrum emocí. Tam už si ten... řekněme jízdní řád... vytváříte podrobněji." (NIRO)
Reklama