Let číslo 93

No tomuhle říkám verohodně natočená záležitost. Konečně reální hrdinové, kteří věděli, co musí udělat a tváří v tvář smrti zachránili USA asi před největšm průserem. Ať už by sejmuli Bílý dům nebo Kapitol, Amíci by si to asi brali ještě víc, než ty tisíce mrtvých z Dvojčat. No, je to asi trochu zromantizované, ale řekl bych, že ne moc. Co bych bral víc, to je větší rozpracování charakterů teroristů, protože to váhání budoucího pilota by mě vážně zajímalo. (19.09.2010)

Mrazivá rekonstrukce nejděsivějšího teroristického útoku v dějinách lidstva. Autentičnost a naprostý zmatek, kdy vlastně vůbec nikdo nevěděl, co se děje, je v dnešní době sociálních sítí k neuvěření. Naprosto odzbrozující je rekonstrukce na palubě 93ky. Poslední minuty vás vezmou mimo čas a prostor a vám jezdí po zádech ony známé zimomriavky. A mě tenhle film zase naordinoval to, že se do letadla hodně dlouho nechci podívat. 90% (20.01.2019)

Filmu hrozně škodí dabing, takže razantně doporučuji originální znění...jinak, poslední minuty jsou neuvěřitelně silné a já musím jen obdivovat to lidské odhodlání bojovat až do konce. Tento film je opravdovým pomníkem...nicméně, kdo ví, kde je pravda, co se 11. září týče... (03.09.2006)

Když jsem se 11. září vrátil ze školy, zapnul televizi a zjistil, že se něco děje, všude v televizi obrázky WTC a na každé televizní stanici tehdy mluvili o tom, že v Americe proběhl teroristický útok. Zpočátku jsem si myslel, že se jedná o nějaký velký vtip, a když jsem zjistil, že se tak opravdu stalo, nemohl jsem tomu uvěřit. Ukázalo se že i paní Amerika je zranitelná. Zdařilý dokument o osudu jednoho z letadel. (26.04.2007)

Snímek, u kterého od začátku víte, jak dopadne. A právě tento fakt dává paradoxně tvůrcům tu největší zbraň. Nemusí se zaobírat snahou o překvapivou pointu, snahou zakrýt vodítka, která by ji dopředu prozrazovala. Mohli vše vsadit jen na popis tragických událostí, které se měli stát v závěrečné scéně celého filmu a na upřímné lidské emoce. Vždyť kolikrát jste už ve filmu slyšeli spojení "I love you"? A kolikrát jste mu věřili alespoň tak, jako právě v tomhle snímku? Greengrass ve filmu neklade žádné otázky a tudíž nemusí dávat žádné odpovědi - rafinovaně se tak vyhnul možným obviněním z nestrannosti či přílišného patriotismu. Zároveň se však nesoustředí pouze na let United 93, ale popisuje také události v řídících centrech jednotlivých letišť, v armádním centru, atd. Ač by bez těchto záběrů film působil prázdně, tak jsou právě tyto scény jedinou chybou celého snímku. Zatímco střihy z jednotlivých center jsou rychlé, krátké a vystižné, tak scény z paluby letadla staví na jiných (a správných!) principech. Pomalu a rozvláčně popisují vývoj situace a vnitřní boje v hlavách pasažérů a teroristů. A střídání krátkých scén z center s dlouhými scénami z letadla ubírají snímku na dynamičnosti. Zároveň pak nechávají až příliš otevřenou situaci v jednotlivých centrech po pádu United 93. Přesto jde o velmi povedený, emocemi nabitý a mrazivou atmosférou prošpikovaný kousek, který musíte vidět. [srpen 2006] (27.08.2006)

Úvodná polka filmu nám prehľadným a vizuálne podmanivým spôsobom ukáže, ako vlastne k prvým útokom(dvojičky, Pentagon) došlo, aký bordel mali Američania v celom systéme protilietadlovej obrany(absencia komunikácie medzi armádou a leteckými spoločnosťami) a ako neboli na niečo také pripravení(prvý únos lietadla za 20 rokov). Druhá pólka(a hlavne posledný heroický útok cestujúcich) je neskutočné emocionálne mäso, ktorá na mňa zapôsobila tak ako iba niekoľko filmových scén v mojom živote. Greengrassovi patrí moja nehynúca poklona za to ako citlivo k takej problematickej téme pristúpil a ako ju preniesol na plátno. Absencia akéhokoľvek pátosu(obľúbené americké vyžívanie sa vo svojej veľkosti a v svojom hrdinstve), citlivá "rekonštrukcia" možného diania v lietadle, ukážka hrdinstva bežného človeka dotlačeného až po samý okraj, nestranné zobrazenie teroristov, ktorí sú tiež iba normálni ľudia, ktorí majú strach, milujú, ale sú ochotní pre svoje presvedčenie(akokoľvek pokrivené) obetovať vlastný život. Nevídaný filmový zážitok a pre mňa jeden z naj filmov ever. (24.09.2006)

Tak takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby za 11. zářím 2001 opravdu stáli teroristé. (04.02.2007)

Jedinečně hrůzný film co do obsahu, jedinečně báječný film co do réžie. Byť se jedná o podklad na základě skutečné události, nelze bez neskutečně fatálních emocí tento film shlédnout. (24.06.2010)

Greengrass k ožehavému tématu přistoupil opravdu profesionálně a servíruje nám vynikající polo-dokumentární rekonstrukci tragických událostí, bez jakéhokoli přikrašlování, citového vydírání nebo samoúčelných naturalistických scén. Obsazení neherců a neokoukaných tváří dodává příběhu na autentičnosti a neumím si představit, že by se s danou látkou někdo dokázal poprat lépe. Strhující podívaná, ať už jsi o událostech 11. září myslíte cokoli. (05.12.2010)

Nedá se snad ani hodnotit jinak. Ta bezmoc, kterou jsem citil, sledujíce zoufalou snahu nekolika statečných postavit se teroristům, ta se nedá popsat. Divák ví předem, co se stane, ale i přes to tajně doufá, že to dobře dopadne ( jestli ne, tak je to hyena). Když jsem viděl jak druhé letadlo vletlo do budovy WTC, cítil jsem jemné mrazení na zádech. Perfektní hraný dokument. 90% (20.10.2006)

Tak nevim no. Asi mi v kině pustili úplně něco jiného, protože jsem si během těch 111 minut nestihl zapamatovat (natož oblíbit) jedinou postavu a na konci mi tak bylo vlasně jedno jak to "dopadne". A při jediném momentu, kdy se mi zatajil dech (tj. při nárazu letadla do věže WTC), jsem si uvědomil, že ten pocit ve mě vlastně nevyvolává tenhle film, ale vzpomínka... (28.12.2006)

moc jsem tomuto snímku nevěřil, nečekal jsem, že by mě mohl něčím překvapit vzhledem k námětu, ale musím uznat, že jsem se mýlil........ta autentičnost byla brutalní, opravdu jsem si to prožil a nakonec i tu slzu uronil.... překvapivý zážitek, Paul Greengrass předvedl skvělou filmařinu, smekám ! (23.02.2008)

Vite, jak to dopadne a presto mate celej film husi kuzi a nakonec vas stejne zaver prikova do sedadla. (12.03.2009)

Absolútne dokonalý nefilmový zážitok s ohromne ťaživým a smutným vyznením. Boli by sme sa zaobišli aj bez neho, ale keď sa raz tá tragédia už udiala, nič nemôže byť krajšou poctou ako tento film. (90%) (13.09.2010)

Vieme, čo sa bude diať, vieme, čo bude nasledovať. No aj tak pri sledovaní tohto snímku mrzne krv v žilách úplne najviac. Najmä posledných 20 minút je neuveriteľne vyostrených. Greengrass mi sprostredkoval asi najsilnejší kino zážitok. (11.09.2011)

"Let číslo 93" mi prostě vyrazil dech. Měl jsem z něj strach a naprosto oprávněně. Paul Greengrass ukázal, že pro zachycení reality je neskutečným tvůrcem. Dokáže film podat takovým způsobem, že máte pocit, že se to skutečně děje. Největší problém s filmem "Let číslo 93" je ten, že je podle skutečné události. Vždyť kdo by ji neznal. Dnes se zkracuje jenom jako 9/11 a všichni hned vědí, že se jedná o 11. září 2001 a nálet letadel do věží World Trade Center, pád jednoho letadla na Pentagon a pád čtvrtého letadla do polí v Pensylvánii. Právě tím posledním pádem se film "Let číslo 93" zabývá. Jednalo se totiž o jediný let, při kterém se pasažéři vzbouřili, přemohli teroristy a místo cíle, kterým měl být pravděpodobně Bílý dům, zasáhli jen neobydlenou krajinu. Všichni pasažéři samozřejmě zemřeli. Paul Greengrass si scénář napsal sám, ale na tom vůbec nezáleží. Čerpal ze skutečných událostí, které se toho dne staly, a pokud si někde vymýšlel, rozhodně to nebylo v neprospěch věci. V první části přistoupil k příběhu v podstatě trochu odtažitě. V prostřizích sledujeme lidi, kteří nastupují na let číslo 93, ale většinou jsme spíše v řídící místnosti letů. Tam se poprvé dovídáme o tom, že se něco stalo. Nejprve se řídící věž dovídá o tom, že letadla byla unesena. Nikdo tomu nechce věřit. Pak první letadlo narazí do WTC. A druhé. Na to už se všichni dívají v přímém přenosu. Jenže to není všechno. Stále se vracíme k pasažérům letu 93 a vidíme, že mezi nimi jsou čtyři Arabové. Jsou nervózní, nejsou schopni se hned pustit do akce. Pak jeden odejde na záchod. Připne na sebe bombu. Plán mají dobrý, promyšlený. Jeden z nich je pilot, ostatní se postarají o pasažéry. Mají nože a trhavinu. Jednoho člověka rovnou pobodají. Musí si zajistit respekt. Zabijí i piloty. Ale udělají chybu. Pasažéři je při tom viděli. Přejímají řízení. Naprosto neskutečný je moment, kdy si pasažéři uvědomí, že nikdy nepřistanou. Čtyřicet lidí má zemřít naprosto bezdůvodně a oni to pochopí ještě před tím, než se to stane. Rozhodnou se postavit teroristům. Jakou mají šanci? Obrovskou. Už nemají strach. Nemají, co ztratit. Už ví všechno. ví, že někdo narazil do dvou věží, ví, že se Amerika změnila. Podaří se jim dostat až do kokpitu. To už se letadlo řítí k zemi. Je konec. Nikdo z nich nemůže přežít. Neskutečně silný film, jehož devizou je ono profláklé "podle skutečné události". Vezme vám to dech, vezme vám to náladu a vy nebudete chápat, jak mohou být lidé takové zrůdy. Budete přemýšlet o tom, jak byste se zachovali. Zjistíte, že nemáte tušení. Já to nevím, co bych dělal. silný zážitek, opravdu silný. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/motocyklove-deniky-proposition-v-zajeti.html (02.03.2013)

Takhle to dopadne, když si beletrie začne hrát na dokument. 1) Jak pravil velký gudaulin: pětihvězdičkovou nadílku tady dostávají historické události, nikoliv jejich umělecká reflexe. 2) Ke konspiračním teoriím o spiknutí a o velké lži (viz odpadoví komentátoři) se nemohu vyjádřit, nic o tom nevím. Nemohu tedy posuzovat, jak moc je film historicky přesný. 3) Jako prostý divák jsem ale moc nadšený nebyl. Důvody dostatečně popisují dvou a tříhvězdičkoví komentátoři. 4) Výstižný koment: gudaulin****. (14.05.2019)

Nemůžu jinak než dát 5*. Velmi dobře podaný katastrofický film, nebo spíše dokument, pocta, vzpomínky. Všechno umocňuje kamera, ne nestabilní a roztřepaná.. ale taková opravdová.. sem tam turbulence.. nahýbání letadla.. Bezmocnost lidí v letadle a čekaní na konec.. Asi zůstanu na zemi.. žádné létání.. :-) (25.08.2006)

Nádherně řemeslně natočený film, který si naštěstí z 9/11 vybral to jediné, čemu se dá jakž takž věřit. (12.06.2009)

Čekal jsem patetickou americkou dojírnu emocí, ale byl jsem úplně vedle. Téměř dokumentaristický styl, ovšem nabitý opravdickými emocemi, až z nich mrazí. Syrově sugestivní, drsný a emocemi nabitý film jako ostrý granát. Těch posledních minut ať osoby s problémy se srdcem radši vynechají (23.06.2006)