Princezny nejsou vždycky na vdávání

Palec nahoru pro zvoneček, prokázal značnou umělou inteligenci, a to v dobách, kdy se počítače instalovaly do velkých sálů hlavně proto, aby se vědci alespoň trochu ohřáli. Ale přes všechnu chválu, jeho úvahy mi připadaly značně nespravedlivé. Například ošklivě pomluvil onu princeznu, kterou kousla moucha cece popř. trpěla únavovým syndromem, a dokonce do výčtu jejích špatných vlastností zahrnul i to, že nemá peníze. Neuvěřitelné, jako kdyby v pohádkách nebyla chudoba sama o sobě ctností a zárukou ryzího charakteru. Já si naopak myslím, že takováhle princezna je ideální partnerkou, neboť jak známo, ve spánku člověk nemluví, nekřičí, nenadává, nefackuje, maximálně se sem tam projde po střeše. A dále, zvoneček při svých hodnoceních vůbec nevzal do úvahy, že ten princ sám není zrovna dvakrát skvělá partie, ve skutečnosti by mohl být rád, že o něj vůbec má někdo zájem. Vrána si přeci taky nemůže vzít nikoho jiného než vránu, žába žábu, příšerka příšerku a Pat Mata. (28.10.2013)

Československá televizní pohádka o princi Marianovi, který si vybíral nevěsty mezi princeznami s charakterovými vadami a nakonec se dle očekávání oženil s chudou kamarádkou z dětství, obyčejnou pracovitou ženou Madlenkou (D. Veškrnová). Nesmělý princ O. Havelka na nátlak svého otce krále P. Nárožného a především tety Aurélie (L. Kozderková) se s pramalým nadšením uchází o tři princezny na třech různých královských dvorech a přestože je každému troubovi na první pohled jasné, že ani jedna z princezen není vhodná coby partnerka, všechny pozve na pokračování námluv do svého království. Nad dveře do přijímací komnaty však moudrá madam Aurélie umístila kouzelný zvoneček, který pravdivě zazpívá, co je vstupující osoba zač a je-li vhodná jako budoucí královna. V komických rolích princezen se objevily J. Paulová, jež se zajímala pouze o bohatství a honosnou prezentaci její osoby, extrémně ospalá a líná N. Konvalinková a zlá a krutá M. Fišerová. V malých rolích otců těchto nepovedených dcer, zcela v područí jejich rozmarů, se objevili velké herecké osobnosti J. Bláha, J. Větrovec a J. Abrhám. Jak už je u paní režisérky J. Pokorné-Makoczové dobrým zvykem, natočila opět pěknou a zábavnou pohádku, z níž musí mít každý příjemný pocit. (28.11.2016)

Klasická pohádka bez překombinovaného děje, která je co do obsahu prakticky úplně shodná se svou starší a daleko méně známou černobílou předchůdkyní Jak se Mette chtěla stát královnou (viz mé hodnocení tam). Dokonce i některé (vlastně snad všechny klíčové) dialogy jsou slovo od slova stejné. Jen zesnulou královnu nahradila její švagrová. Až si člověk klade otázku, proč byl vlastně tento remake natočen, když původní černobílá verze je dobrá, ne-li lepší. Je jen na vás, které dáte přednost. Já, od chvíle co ji znám, rozhodně té původní s Petrem Štěpánkem a Consuelou Morávkovou. (03.01.2022)

Banální vyprávěnka o tom, jak ta pravá nevěsta pro prince není z rodu bohatých princezen, ale hubatá holka z podzámčí. Ten, kdo odhalí pravou podstatu každého je zvoneček, který mají pověšený na zámku nad dveřmi a Bůh ví, jak mu současný král ucpal srdce (zvon nemá pusu, tak se asi ucpává srdce, i když to zní divně), že se za něj, dnes již zesnulá, královna provdala. A právě kvůli tomu strašně chytrému zvonečku si tu pohádku pamatuji z doby, kdy jsem ještě byla malá a věřila jsem, že zvony můžou mluvit. (20.10.2010)

Dětskýma očima zdařilá pohádka. Moje děti ji mohou vidět vícekrát a pořád je baví. Jinak samozřejmě pohádka s klasickým dějem o hloupých, či neschopných princeznách a chytré chudé dívce. Ale výkon Petra Nárožného pohádku staví na vyšší level. Nárožný a jeho humor je kořením celé pohádky. Když se po létech dívám, myslím, že Laďka Kozderková nám trochu chybí... (21.10.2013)