Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (832)
Velmi vyrovnaně a sebevědomě převedený Hrabal, tentokrát s mnohem větší dávkou melancholie, než jak jsme na to byli u Menzla zvyklí. Snímku se nedá upřít kouzlo, zručnost a atmosféra, která stále "houstne" v dobrém slova smyslu. Film krásně dokumentuje Menzlův pracovní i životní vývoj a postoj a je svébytnou výpovědí o historii i současnosti, zcela bez nebepečí nemístného zjednodušování nebo kýče. ()
Celkový dojem tohoto filmu mi sice vyšel na prázdno, ovšem najde se v něm hodně momentů a scén, které film trochu "osvěžují." Mimo jiné mne překvapila a potěšila role "té" blonďaté krásky, která po scéně s malinovým nápojem kráčela po ulici, kolem ní se shlukovaly včely jako "okolo krámku s tureckým medem" a v níž jsem poznala herečku jménem Petra Hřebíčková, která účinkuje ve Zlínském městském divadle. Celkově bych tento snímek, jakožto součást české kinematografie, řadila k průměrnějším filmům. ()
Knihu jsem nečetl, proto je můj pohled jednostranný... A zřejmě z tohoto důvodu je můj názor na cestu pikolíka Dítěte za poznáním ,, je-li lidstvo potomstvo zlé, blbé a zločiné, a jestli být milionářem je ten nejsladší pocit" víceméně kladný. Nemohu mít nic proti Menzelovu přepisu, ale nemám nic ani proti jeho režii. Byl jsem schopen zde objevit krásné pasáže (slečna upijející grog), nebo obrazy žen, které Menzel zobrazuje s poetikou sobě vlastní. Stejně tak skládanka z mnoha krátkých příběhů a hlavně postav, kdy každá má svoji malou (Lábus, Dulava) či větší (Huba, Labuda) roli, na mne činila kompaktní dojmem. Ale přesto souhlasím se všemi názory, že toto dílo nepatří k Menzelovu vrcholu. Ale i kdyby ve mne zůstala při vzpomínce na tento film jen touha vyzkoušet, jestli je lepší zasypat ženu květinami nebo penězi a jak to vypadá u Rajských, nepovažoval bych to za málo. ()
Zatrpknutá paródia na život, ktorú nezachránia "herecké skvosty" na čele, retrospektíva k neustálemu uvedomovaniu si "hitlerovských" zločinov a ani ústredný chlapec - šedá myška, neschopná vymaniť sa z predstáv cynických milionárov. Môže to byť akokoľvek pravdivé, reálne zahrané a výborne znázornené (pre mladú generáciu), ale nevymažem fakt, že som sa nudila k zblázneniu. ()
Chápu, že kniha, potažmo film chtěl nějakým způsobem „nastavovat zrcadlo“, když už použiji oblíbené hlášky z jiného Menzelova díla, složitým českým dějinám. Ale ono všechno působí tak odtažitě, že mě mnohdy napadlo, ve kteréže krajině tohle vlastně vzniklo. Pominu diskutabilní pohled na nakládání se sudetskými Němci, neboť mi – na rozdíl od pana režiséra – přijde zavádějící prezentovat černobíle jednoznačné stanovisko, a pár jedovatých slin raději vyplýtvám na herecké obsazení. Ať byl původní herecký výkon Ivana Barneva jakýkoliv, český dabing jej zprznil nehorázně. Z pusy, otvírané jako kdyby si nechtěl spálit patro horkým bramborem, vydává zcela neodpovídající slova a svou polohou neškodného blbečka se zcela míjí s vážně „naladěným“ Oldřichem Kaiserem, jenž by snad měl připomínat Dítěteho starší verzi. Ani trochu. Dojmu cizosti napomáhá rovněž množství německých a do češtiny netitulkovaných vět, jimž bych tak jako tak dal přednost před lámanou poněmčenou češtinou Julie Jentsch. Kvůli titulnímu hereckému páru a kvůli režii, která není chladná pouze při „slintání“ nad pěknými děvčaty a stoly prohýbajícími se pod nánosy jídla, mi bylo lhostejné, kam příběh směřuje a co se nám lopotně snaží sdělit. Jiným iritujícím faktorem Krále jsou špatné a přesto nadužívané digitální triky. Působí velmi rušivě. Stejně tak nesmyslný „retro“ prolog, připomínající němé grotesky a přitom obsahující mnohem méně prvků němé grotesky než následující minuty, kde již vůbec nejsou žádoucí. Spílat tvůrcům za reklamu na pivo (jakkoliv oblíbeného to moku Hrabala), táhnoucí se jako nit celým filmem, už nemám sílu. Zdlouhavý, nezajímavý, povrchní, ukrutně nedramatický, od podstatných motivů osekaný; takový je (asi na delší dobu poslední) zfilmovaný Hrabal. 30% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, kiddo, Nathalie, Radek99, Cervenak, Bluntman, Davson, liborek_, Aiax, numi ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- Štáb natáčel na 25 různých místech ČR. (hippyman)
- Kameraman filmu Jaromír Šofr získal výroční cenu Asociace kameramanů za rok 2006. (Mertax)
- Před natočením filmu samotného předcházel letitý boj o filmová práva na dílo Bohumila Hrabala. Začalo to na konci 80. let, kdy film chtěl zrealizovat Karel Kachyňa. Po revoluci se práva dostala producentovi Jířímu Sirotkovi, který ale počítal na režii s Jířím Menzelem. V polovině 90. let se do sporu vložil Bohumil Hrabal, který prodáná práva prodal skupině lidí okolo Karla Kachyňi. Mezitím práva na film získala TV Nova od Jířího Sirotky. Ta nejdříve film nabídla Janovi Svěrákovi, nakonec se na poslední chvíli rozhodla pro Jiřího Menzela. (Zdroj: Rozmarná léta českého filmu) (Shakaar)
Reklama