Melodie mého srdce

Pohádka pro odrostlejší s roztomile talentovaným Freddiem Highmorem a zdaleka ne tak roztomile chatrným příběhem. Ten slouží víceméně jen jako kostra pro vykreslení motivu postavy nového Mozarta, případně ještě tak jako lis na emoce citově křehčích diváků. Vysoká koncentrace patosu a sladkobolu k typu tohohle filmu sice patří, ale na opravdovější zážitek mi to nestačí. Dvě hodiny po závěrečné zatmívačce jsem nevěděl, proč jsem vlastně Louisovi a Lyle tu jejich osudovou lásku věřil a jediné co mi v hlavě zůstalo je zas jenom ten Freddie... a možná tak ještě Van Morrisonův Moondance. Průměr. 50% (16.10.2008)

Tak asi takhle… Vím, že na romantickou noc s panem osudovým se nezapomíná, přesto neznám ženu, která by v naprostém osamění strávila následujících deset let. Vím, že dítě, které v životě nevidělo klavír, za něj nesedne se správným držením zápěstí a ukázkovým prstokladem. Vím, že po několikaleté pauze není nikdo schopen nastoupit na pódium a podat vynikající výkon. Ano. To všechno vím. Scénáristé hulili buď málo, nebo moc. Ale ono je to v podstatě jedno, neb se to přes všechny nedostatky překvapivě povedlo! Tedy v rámci žánru „kouzelná pohádka“. Zbavím-li svůj mozek myšlenek a přebytečných informací, nechám-li se unést nádhernou hudbou a odzbrojujícím úsměvem malého špunta, se slzou v oku budu sledovat sirotkovy nesmělé krůčky a z celého svého srdce mu přát, aby ho mamka s taťkou sevřeli v náruči… (26.11.2014)

Měl jsem chuť na optimistickou pocitově silnou pohádku a tohle byla výborná volba. Fascinuje mě hudba, krása ukrytá v drobnostech světa a života, mám rád šťastné konce a příběhy o lidech s nějakým zvláštním darem. Tohle všechno v sobě spojuje pohádka o hudbě, o ztrátách a snech, o hledání a nalézání, příběh Evana, chlapce, který slyší hudbu všude a ve všem kolem sebe. Freddie Highmore je v roli úžasný, stejně tak Robin Williams jako „pasák“ dětských pouličních muzikantů. Jistě, snaha vyšponovat emoce a vymáčknout ze mě slzu dojetí byla průhledná, ale v tomto případě mi to nijak nevadilo. Naopak. Když vzal Evan do ruky kytaru, nebo když dirigoval pouliční ruch, rád a ochotně jsem nátlaku podlehl a šel jsem dokonce ještě dál. Šel jsem a vyždímal z toho filmu tolik pocitů kolik jen šlo. (28.07.2013)

Povrchní, banální, přecitlivělý, na pěst. Oslava hudby přecpaná kýčovitými odrhovačkami a písněmi s vygumovanými texty. Těžko si představit větší projev ignorance a pisatelské neschopnosti. Prostě na pěst. (A Williams to nezachrání, i když hraje sakra dobře, protože jeho postava je chodící nesmysl.) (28.08.2014)

Už nějaký čas jsem si říkal, kdy roztomilý klučík Freddie Highmore přetáhne strunu a začnu se zhnuseně dívat na ten jeho rozzářený obličejík a přát mu, aby se mu prodloužily kosti a prohloubil hlas a musel se začít prosazovat jako dospělý herec. Náhoda tomu chtěla, že se tím "momentem" stala naivní sladkobolná story o kráse a síle hudby, kterou jsem viděl až někdy v létě 2011, kdy Freddiemu bylo už nějakých devatenáct, a tudíž už nějaký čas nehrozilo, že by s dalšími takovými příspěvky otravoval:) Ať je to tak nebo onak, fakt je, že August Rush mi přijde nereálný a zacílený na divákovo srdíčko tak, že mě to až uráželo. A můžete se se mnou hádat, že jsem úplně mimo, a jaká je to cituplná pohádka a blablablabla. Máte na to právo a já vám ho neberu, jen prostě říkám, že tady si rozumět nebudeme. Nikdy;) Je to pro mě prostě podobný úlet jako Boyleovy Milióny, a tak dostane stejné hodnocení. 50% (19.02.2012)