Režie:
Dušan KleinScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Milan DvořákHrají:
Luděk Munzar, Saša Rašilov nejml., Jaroslav Satoranský, Jan Skopeček, Eduard Cupák, Martin Preiss, Věra Galatíková, Jaroslava Obermaierová, Ladislav Frej st., Rudolf Hrušínský ml. (více)Obsahy(1)
Rada Heumann, úspěšný kriminalista, pátrá po několikanásobném vrahovi dětí. Ale to je jen jedno tajemství, které příběh spisovatele Ladislava Fukse přináší. Autor s psychologickou přesností rozehrává i Heumanmovo rodinné zázemí a otcovský despotismus, jehož obětí se stává mladší ze dvou synů. Viki, chlapec před maturitou, se cítí otcovým diktátem ponižován. Rozhodne se otci pomstít tím, že zpochybní jeho kriminalistickou neomylnost. Vztah otce a syna je také páteří televizní dramatizace B. Zelenkové, která v plné míře respektovala autorův záměr: tragickým příběhem vyjádřit naléhavé varování před odlidštěním rodinných vztahů. Režisér D. Klein svěřil hlavní roli Luďku Munzarovi, který vytvořil vynikající studii člověka, pro něhož povinnost byla vždy nadřazena osobním pocitům. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Navzdory televizní výpravě a slabé technické stránce strhující a mrazivé kriminální drama francouzského typu. Kde končí rodičovská obětavost a začíná despotismus? K čemu vede autokratická výchova? Co je jeden člověk schopen udělat proto aby pokořil druhého? Výtečný Luděk Munzar exceluje na plné čáře, Jan Skopeček a Jaroslav Satoranský mu suverénně přihrávají. Jen mladičký Saša Rašilov se musel ještě nějaký čas otrkávat, než se z něho stal skvělý herec. 75%. ()
Temný příběh hodný pera Ladislava Fukse. Slušné televizní zpracování, kterému ale přeci jen chybělo cosi z oné spisovatelovy osudové mystičnosti, z níž kdesi v podvědomí nepříjemně mrazí. Munzar pojal roli dokonalého kriminalisty, ale až příliš chladně na hranici nelidskosti uvažujícího otce, s obvyklou psychologickou bravurou. ()
Na televizní poměry celkem slušná adaptace Fuksova románu. Munzar do role kriminálního rady přesně pasuje, potěší tu i Eda Cupák v jedné ze svých posledních rolí. Děj se celkem věrně drží knížky (aspoň co se pamatuju), i když je samozřejmě poněkud zjednodušený a zprůhledněný. Bohužel mi to ale občas tak nějak připomínalo televizní seriál Hříchy pro pátera Knoxe (a to jsem se jméno režiséra dozvěděl až po shlédnutí filmu). ()
Kdo čekal adekvátní převedení knihy na obrazovku (televizní formát ze zpracování čouhá na sto honů, možná by spíš bylo na místě (dnes už nepoužívané) označení "televizní inscenace", protože exteriérů je jako šafránu a asi se nepletu, že i Brikciovo začení (mimochodem natočené neuvěřitelně amatérsky) se odehrálo v kulisách, i když to je jen dílčí problém. Daleko větší potíž mám s obroušením všech vztahů do bakalářské podoby. Scénáristka Zelenková udělala z Vikiho rozmazleného spratka, jehož usměrňuje nejen otec, komorník, ale v rozporu s knihou dokonce Barry; z rady Heumanna se stal místy i sympatický člověk a rozhodně ne despota, jak tvrdí distribuce. (Luděk Munzar rozhodně nebyl špatná volba, ale ze scénáře nemohl dostat víc. Škoda, má představa rady Heumanna má blíž k Munzarově komisaři Kieslovi ze Zlé krve než z tohoto bakalářského provedení.) Za své vzal i (v knize víceméně tušený, leč nepřehlédnutelný) vztah Vikiho a Barryho, který naznačoval víc než pouhé přátelství; nebyla zpracována vzpomínková pasáž, která dává nahlédnout, co (kromě jiného) formovalo jednání kriminálního rady k ostatním. Postrádala jsem absenci písně Grety Garone na úkor naprosto zbytečného rozhovoru Vikiho s Knippsenovými a neorganické snahy Barryho o vzkříšení manželství svých rodičů, kteří se v knize vůbec nerozvedli. A tam, kde Fuks nechává na čtenáři, aby si sám dosadil a pospojoval všechny informace, předkládá divákovi televize polopatický výklad, a nejen to: z blíže neurčené země se stává konkrétní Rakousko. Fuksovo tajemno i obojakost výkladu jsou pryč. Škoda. ()
Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší? ()
Galerie (8)
Zajímavosti (2)
- Viki (Saša Rašilov) má na nočním stolku fotku otce (Luděk Munzar) s matkou (Jana Hlaváčová), kteří jsou manželé i ve skutečnosti. (rakovnik)
- Manžele Knippsenovi ztvárnili v tomto snímku Ladislav Frej st. a Věra Galatíková, kteří byli manželé i ve skutečném životě. (majky19)
Reklama