Příběh kriminálního rady

,,...a já přijdu o senzační článek v novinách, oni přišli jenom o syna..." Hodně těžký, depresivní film s typickým rukopisem Ladislava Fukse (dnes již klasického představitele hororového románu v moderní české literatuře). Přiznám se, že na poprvé jsem tento dost krutej příběh neměl odvahu dokoukat a ze strachu z hodně špatného konce jsem asi 20 minut před závěrem vypl. Je to sice fiktivní příběh, nikoliv podle skutečných udalostí, ale přesto z takových šílených vražd přijde divákovi i špatně, navíc když se příběh odehrává o vánočních (!) svátcích pokoje a míru. Netypická kriminálka, která se v druhé polovině filmu mění na drsné psychologické drama až thriller. Fuks nepsal prvoplánovou detektivkou o šíleném vrahu dětí (jakou můžeme vidět ve filmu Po stopách krve), ale psychologický příběh založený především na mezilidských vztazích. Jako celek mě KRIMINÁLNÍ RADA velice zaujal a vedle vyvolání pocitu hluboké tísní mě ke konci spíše přiváděl k zamyšlení a překvapil několika pointami. Na filmu oceňuju samozřejmě taky výkon Luďka Munzara v hlavní roli rozporuplného rady Heumanna (uznávaný kriminalista, špatný otec, k závěru svědomím dohnán k závažným zločinům) i mladého A. Rašilova jako jeho syna, J. Satoranského v roli pomocného komisaře Wania a rovněž všech zúčastněných. Až budu mít chuť na dobrý film hoden k hlubokému zamyšlení, časem možná sáhnu po Kriminálním radovi opakovaně. 85% (02.11.2016)

Na jedné straně kleinovská rutina, na druhé nedostatečně režírované výkony hereckého potěru (především tím myslím nejmladšího Rašilova mezi vraždou a jeho zavražděním). Jinak film považuji za solidní českou detektivku, která plní svůj účel, pokud se divák zamyslí jen nad tím, zda výchovné metody pana rady byly adekvátní (přijatelné) či ne (v obsahu označeno jako otcovský despotismus). Řešení syndromu "zlatých hodinek" se bude možná lišit v rámci generací. Pokud chce ještě někdo mudrovat dál, nabízí se mu nádherný příklad oidipovského komplexu,  jehož vyústění je sice netradiční, ale pouze o fous. (23.12.2021)

Psychologický film s kriminální zápletkou, jež je potlačena v pozadí, přestože hraje velmi významnou roli pro vývoj příběhu. Luděk Munzar je výborný, ale zlého muže jsem mu občas nevěřil, proto u mě jasným hereckým tahounem Saša Rašilov. Rudolf Hrušínský ml. ale předčí svou epizodní roličkou všechny jinak uspokojivé herce. Děj filmu se občas táhne, ale rozuzlení je opravdu vynikající. Člověk sice tuší pozadí příběhu, ale i tak je závěr překvapivý. Jen mi vadil ten televizní studiový zvuk zvonění telefonu, jak jej známe z Hříchů pro pátera Knoxe. (11.04.2012)

Můj negativní postoj by byl snad jiný, kdybych nečetl výbornou předlohu od Ladislava Fukse. Když jsem se dozvěděl, že existuje adaptace s klasikem Munzarem, docela jsem se těšil. Tvůrčí tým bohužel látku překopal pro svoje účely. Vytříbený jazyk dialogů a elegance tehdejší éry je pryč, tvůrci směřují víc úsilí k "odhomosexualizaci" než k líčení stoupajícího napětí v domě, připsali pár hrozných scén navíc a naprosto neobratně naznačují překvapení už od půlky děje. Propadák. (21.04.2012)

Volná televizní adaptace známého románu Ladislava Fukse. A jak to shrnout v kostce? Typický Fuks, tedy hloubková psychologická sonda maskovaná za jinak nesouvisející žánr, v tomto případě kriminální, a tak trochu netypický Klein, který se na detektivky výrazně specializoval a jemuž ale obvykle tenhle žánr umělecky nikdy příliš nevyšel...vše řečené je samozřejmě limitováno mantinely televizní inscenace... ,,Život je hezkej jenom v dětství, pane komisaři. To ostatní už nestojí ani za fajfku tabáku..." (10.04.2012)