Indočína

Nejlepší film Catherine Deneuve, zcela nezvykle zde nedává na odiv pouze své vnady a mimořádnou ženskost, ona i hraje. A hraje zatraceně dobře. Však také má co. Výborný, do detailů propracovaný příběh s vynikajícími hereckými výkony, nádhernými záběry exteriérů, překrásnou barevností a krásnou hudbou je fascinujícím dramatem. V dnešní citově vyprahlé době se Indočína stává sametovým pohlazením po duši. (08.07.2012)

Podle mínění mnoha filmových fanoušků jeden z nejzásadnějších francouzských filmů 90. let a výjimečně silný film, jenže já už jsem takový kverulant, že se s míněním většiny leckdy míjím. Podle mě je to nabubřelá ambiciózní červená knihovna, která parazituje na dramatických historických událostech ve francouzských koloniích 30. a 40. let. Mohlo by se říct, že má špičkovou kameru, jenže ta navozuje dojem 2,5hodinové velkolepé reklamy na prací prášky, protože v tomhle filmu je bílá ještě bělejší, nikdo se neušpiní, nepotí a nepomačká. Zachycuje krásné lidi v pateticky emočně vypjatých situacích, jenže narozdíl od takového Spielberga, který emoce ždímá, kde se dá, je Wargnier mizerný vypravěč. První půlka se táhla jako slimák s amputovanou nohou a druhá byla jen o málo lepší. Celkově bylo pro mě sledování tohohle opusu filmovým očistcem, na který bych rád jednou zapomněl, a to přes účast několika velkých francouzských hvězd filmového plátna. Celkový dojem za krásně naaranžované obrázky: 20 %. (19.08.2013)

Po letech jsem si zopákla výpravnou Indočínu a pět červených hvězd září neohroženě dál. Členství v mé smetánce filmů, které rozvíří city i mysl, lahodí oku a v originálním znění i uchu je zpečetěné. Nemám co zdrbnout a trochu toho patosu směle přehlédnu. Historická fakta o Frantících balících kufry ve Vietnamu rozšíří obzory a romantická parketa nepřekročí meze nenásilného srdcebolu. Zážitek navíc stupňuje exotická krása scénografií, jakož i půvab osazenstva. Madame Deneuve je sama o sobě zárukou cinefilovy debužírky a Vincent Perez v sněhobílé uniformě stojí za hřích i zatvrzelým jeptiškám. Nádherný film o tom, po čem lidé touží nejvíc – lásce a svobodě. (20.10.2012)

"Sakra !! Potřebuje ženskou nebo co ??" Francouzský režisér Régis Wargnier stvořil velmi krásný film stavící na až nepřirozeně vizuálně dokonalých barvitých kompozicích, jež umocňuje uhrančivá hudba Patricka Doyla, i silném příběhu, který se diváka ke konci snaží stůj co stůj přesvědčit, že není jen napudrovanou kýčovitou harlekýnkou s několika, byť i naprosto dech beroucími, okamžiky, což mi však při té šílené stopáži prostě nestačí.. Vincent Perez i jeho postava mi byli krajně nesympatičtí, což mi však částečně Catherine Deneuve i Jean Yanne svým hereckým koncertem dokonale vynahrazují.. Wargnier v sobě nezapře kovaného literáta ani člověka s velmi vytříbeným smyslem pro nejmenší detail, jako základním stavebním kamenem všeho, a tak záleží-li především na detailech, musím zkrátka zmínit detail z nejpodstatnějších, totiž že nezaujme-li vás příběh, s nímž se nedokážete ztotožnit, a který tak prostě nudí, protože Wargnier je zkrátka v důsledku nesmírně špatný vypravěč, vše ostatní jde stranou.. (29.07.2013)

Zvedám hodnocení do plných. V devadesátých letech jsem filmy sice žrala, ale jako mladé tele, nebyla schopna odečíst, o čem všem film vlastně byl. Včera ho uvedla slovenská dvojka v hlavním vysílacím čase, sice s podivně zvoleným dabingem (Gabriela Škrabáková má pěkný hlas, nicméně ne pro tuto roli. Mimochodem precizně školený ženský hlas končí v generaci Magálové, Studénkové a Milky Vášáryové. Mladší slovenské herečky jsou v tomto směru často afektovaná, hysterická bída, čili i zde jsme měli možnost vidět zralou, nádhernou francouzskou ikonu a do toho uši tahal vysoký hlas, který s Deneuve nekorespondoval absolutně ničím.) Indočína je z ranku velkofilmů, jaké se už dávno netočí. Vášnivá romance, silný příběh, na pozadí politických událostí Vietnamu a okolí. V úvodu film lehce působí jako variace Vzpomínek na Afriku, děj se však stočí jiným směrem, však nakonec se k původnímu stylu obloukem vrátí. V mém případě délka 152 minut utekla jako voda, zajímalo mě vše, žasla jsem nad výpravou, komparzem, lokacemi, kostýmy i hudbou. Záběry jako z Nat Geo. Krásný, silný film. Nic pro jelita. Lépe padne divákům s životní zkušeností. (10.01.2022)