Bathory

V podstatě jsem dostal to co jsem čekal, Jakubisko nenavázal na svá mistrovská díla, zároveň ale ani nezklamal a vypráví zajímavý příběh, na kterém je vidět, že dějiny jsou pouze vzpomínky a dají se interpretovat různě a stačí pak trochu něco pozměnit a vše může vyznít úplně jinak...Co mi vadilo - že jsem film viděl celý nadabován do češtiny a směšné mi přišli vynálezy obou mnichů, které do filmu moc nezapadaly, vše ostatní bylo podle mě natočeno tak jak si režisér představoval a udělal film, za který se rozhodně nemusí stydět a který tu žánrově dost dlouho chyběl. Na konci pak byla vidět spojitost s Kladivem na čarodějnice (film se i odehráva ve stejné době). 7/10 (12.07.2008)

V intímnych, komorných momentoch pôsobivé, a hlavnými hercami veľmi dobre zahrané. Vo veľkolepých scénach ale smiešne, a peknej exteriérovej kamere sa iba ako tak darí kompenzovať lacné interiéry. Tiež si všimnite, ako sa občas tvári komparz… ehm. A keď neviem kudy kam, pretože môj príbeh nemá dramatickú kostru, rozdelím ho akože na tri fázy a tým mu dám zmysel... ehm. Proste presne taký (televíznou optikou sprznený) československý „veľkofilm“ ako sa dalo čakať. Juraj Jakubisko je pritom tak inšpiratívny a sympatický človek a umelec… Bathory je látka pre Cronenberga a nie slovenského poetického rozprávkára. (10.07.2008)

Bathory bohužel dokazuje, že z kdysi tak suverénního a originálního Juraje Jakubiska zbyl už jen pouhý jeho stín. Zachoval sice ještě cosi ze svého pojetí vizuálna (kamera a výprava filmu jsou excelentní, pan F. A. Brabec odvádí skutečně vynikající práci), ale umělecky už Jakubisko zhola nic nenabízí. Kde je jeho symbolické vyjadřování, osobitý magický realismus, příslovečná Jakubiskovská poetika, mysticko-filosofické přesahy, historicita a její reflexe...? Zbyl jen vizuálně komunikující velkofilm s plochou a historicky mystifikační zápletkou s tak přemrštěnou stopáží, že v druhé půlce filmu silně nudí... Navíc je dlouho před koncem jasné, jak vše dopadne, tudíž ani složka napětí nefunguje. Vůbec Jakubiskův velkofilm nemá šmrnc, nedovede vtáhnout do děje, válečné scény jsou plané a celé mi to připadalo, jako by to bylo natočeno před patnácti lety... Jenže právě v tomhle žánru ušel filmový vývoj nejdelší cestu, což Jakubisko právě moc nereflektuje. Jeho verze příběhu o Čachtické paní nudí a hluše fabuluje. Škoda, očekávání byla veliká... (10.07.2008)

Mnozí Jakubiskovi spílají, že se vydal vlastní cestou, a ne ve stopách Nižnánského předlohy. Já mu za to děkuji. Na Čachtickou paní jsem totiž alergický. Černobílý paskvil k pohledání. Na jedné straně příšerně zlí šlechticové, kteří nemají nic lepšího na práci, než za ponurých nocí přemýšlet, jak co nejvíce (u)škodit běžným lidem a pak se o všechny své ďábelské plány neopomenou během záchvatů šíleného smíchu podělit s chudinou, která je samozřejmě rozumná, mravná, vždy čestná a naprosto zásadová bez jakékoli poskvrny. A to celé je zabalené do slohu, který by neprošel snad ani na základní škole. O neuvěřitelné frekvenci šroubovaných klišovitých vět typu "Vůkol se rozprostíral hustý les a byla taková tma, že by se dala krájet." raději ani nemluvě. Děkuji nechci. Jakubiskova "skutečná" verze je mi tedy aspoň sympatická, byť je to vlastně stále ta legenda, jen obrácená naruby. Z Alžběty je div ne světice a veškerý původce zla je Thurza s chotí. Takže o reálnosti nemůže být ani řeč. Bohužel si Juraj zvolil nejhorší možnou stopáž. Na to vše, co chce sdělit, je moc krátká. A na to ,co by býval měl sdělit, zase příliš dlouhá. Rozháranost "od všeho něco a ve výsledku od ničeho nic" není to pravé ořechové. Mělo se prostě vystřihnout vše co není přímo ve sféře konfliktu mezi Báthoryovou a Thurzou. A to ostatní si nechat do té několikahodinové televizní verze. Z kladů lze určitě vypíchnout interiérovou kameru, hudbu, kostýmy a představitele hlavních rolí (především Annu Friel a Karla Rodena). Ovšem to vše ostatní už taková výhra není. A je to škoda, protože hlavní lince bych bez váhání vysoce kladné hodnocení i rád udělil, zatímco tomu ostatnímu (v čele s úděsnými postsynchrony a hnusnou exteriérovou kamerou) stěží dvě hvězdy. A za mnišské duo, nota bene zhola zbytečné, kombinující Jméno růže s vynalézavostí ústřední dvojice ze Stoppardovy hry Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, bych dal nejraději čistý odpad. Takže lepší průměr, v kterém je ukryta diamantová jehla, jejíž třpyt vždy jednou za čas koutkem oka postřehnete, ale hned se vám zase ztratí uprostřed zahnívajícího sena. (25.07.2008)

No, dopadlo to lépe než Jánošík, zaplaťjakubisko za to. Ale ne o moc. Narozdíl od zmíněného zbojníka jsem neměl takový problém Bathory sledovat až do konce, neboť většinu času alespoň bylo co a koho sledovat. Především tedy Annu Friel a Karla Rodena. Díky Brabcově kameře sice nemálo scén působilo, jako by si je režisér půjčil z Kytice nebo ještě hůře z Máje, ale člověk měl alespoň dojem, že do filmu většina z nich patří a že nejde jen o režisérův "Jé, podívejte na ty krásné obrázky" rozmar. Největšími minusy jsou rozhodně "vtipné" postavy mnichů (Bolku, Bolku, ach jo...), otravné sny a halucinace... A Franco Nero. Jeho fanoušci prominou, ale ten tady vůbec být nemusel a nic by se nestalo. Jenže zřejmě bylo třeba lákat na "hvězdná" jména. Nu což. Nakonec mi z toho vycházejí tři lehounce, lehounce nadprůměrné hvězdy. (15.11.2011)