Chromofobie

Jejda. Velmi solidně obsazené i zahrané. Z ničeho se pomalinku první polovinu současně rozvíjí skládačka několika osudů. Advokát Marcus Aylesbury a novinář Trent jsou kamarádi, až na to, že Trent chce konečně prorazit s něčím velkým a tak se začně pitvat v rodině Aylesburyových. Otec a soudce Edward Aylesbury je podivně zapleten do obchodu z akciemi a velmi často ho navštěvuje nemocná prostitutka. Pak je tu ještě jeden kmotr, tak trochu pedofil. Atd. ... K tomu jedna přehnaně bílá a skleněná hypermoderní architektonická schíza. Po letech bych si už ani nevzpomněl, o čem to vlastně bylo. 50% (05.09.2015)

Podivínská mozaika, která chce být za každou cenu umělecká, ale ne vždy jí to vychází. Samotné minipříběhy měly něco do sebe, byť byly jasně nalinkované a tudíž i předvídatelné, ale vzhledem k tomu, jaká se zde sešla skvostná herecká sestava, působily putavým dojmem. Určitě se najdou diváci, kteří film plně docení, ale já k nim patřím jen tak napůl. 60% (09.11.2015)

Jsem zklamaná. Ale nejspíš nešlo víc udělat, vlastně mě nenapadá, co by šlo udělat lépe. Herci byly báječní, jak nemám ráda P. Cruz, tady byla úžasná a nakonec jí ještě přijdu na chuť. Nechci říct, že by mi tu chyběly emoce nebo myšlenka, vše tu bylo naznačeno a namícháno v té nejlepší možné míře, takže divák nedostane ránu do hlavy, ale je na něm, co si z toho vezme a jak to na něj bude působit. Není to kýčovité, není to trapné, ale není to ani ničím zajímavé a v tom je hlavní problém. Prostě je nám předestřeno několik osudů, pár se jich vzdáleně prolíná, a to je vše. PS. Ale ten dům hlavního hrdiny, to byla lahůdka! (25.09.2009)

Až na ten sladký šťastný romantický "americký" konec s dceruškou prostitutky v náručí oklamávané manželky... Jedna hvězda dolů. Jinak to ze začátku bylo dost nepřístupné, než člověk pochopil, jak jsou jednotlivé osoby vzájemně propojeny; a ovšem svět podnikání, financí a práva v tomto světě mi je naprosto cizí, takže jsem se těžko vyznával i v machinacích pana ministra. Herecké výkony slušné, ovšem i moje milá Penélope dostal roli na tělo - kolikrát jen ona umírala ve filmech na rakovinu? Marcusův příběh, jehož zlákaly velké peníze a zúčastnil se na podvodu se silničním okruhem pana ministra. Jeho potrhlá manželka, která měla pocit, že má malé poprsí a obdivovala imbecilní moderní umění (ten rodinný přítel, "kmotr", to řekl při vstupu na výstavu stejně, jako bych to řekl já). A právě tenhle kunsthistorik, těžce poraněný patnáctiletými fracky. Aylesbury nejmladší, dítě milované, ale přitom ponechané divokému růstu. A pak příběh prostitutky a sociálního pracovníka, nepochopil jsem, zda to u něho byly city nebo jen soucit. Proč chromofobie? Snad ten otisk, který každá chvíle života v člověku zaznamenává a zůstává uvnitř. Nevím. Asi.Snad. (12.10.2017)

Poslední dobou se mi mozaikové filmy ve stylu Magnolie, 21 gramů, Crash či Babel začínají zajídat. Mám z nich pocit, že mozaika umožňuje režisérovi do filmu nacpat víc krizí, dramatických situací, dojemných osudů, událostí obecně a přitom všem se elegantně vyhne potřebě vykreslit postavy do větší hloubky. Přeskakování pozornosti mezi postavami mu dává i snadný nástroj k náhlým změnám nálady - snadněji tak dostává diváka, kam potřebuje. Pokud je každá postava jiná, je to ještě snazší. Tím nechci říct, že by se mě potíže páru ve středním věku, sociálního pracovníka, nemocné prostitutky atd., nijak nedotýkaly. Jejich příhody však jsou příliš krátké, jak novinové zprávičky - naštěstí i podobně uvěřitelné. Vzbudí soucit, ale nedají pocit, že jste zažili (viděli) něco opravdu výjimečného. Leccos sympatických detailů se však najde, např. chlapík, který nedokáže zastřelit jelena, ale snadno (byť si to vyčítá) zničí několik lidských osudů. Slabé **** (11.09.2008)