Občan pes

Připadám si tu s tímhle hodnocením jako svatokrádežník. S výjimkou prvních několika minut filmu chybí spád. Je to sice vizuálně pěkné, ale naprosto samoúčelné a na dobré hodnocení to prostě nestačí. Jak jsem měl zatím asijskou kinematografii celkem rád, tak po tomhle kousku si dobře promyslím, než na něco půjdu. Brrrrrrrrrrr. (13.04.2007)

Asi za najväčší nedostatok tohto filmu považujem to, že mi hodnú chvíľu trvalo, kým som si na daný štýl zvykol a rozhodnutie, či sa mi film skutočne páči, prišlo zhruba v polovici. V jadre ide o jednoduchú romantickú komédiu, ale v tomto smere snáď ešte viac ako v ľubovoľnom inom žánri platí, že nie je dôležité čo, ale ako. No a to ako asi najviac pripomína filmy Michela Gondryho. Stále je však Občan pes jasným autorským filmom svojho režiséra a nie kópiou inšpiračných zdrojov. Závislého plyšového medveďa ste dovtedy nemali nikde inde. (14.03.2023)

Občan pes se bohužel srovnání s Amélií nevyhne. Režisér už tak trošku překračuje hranici mezi poetikou a kýčem, ale naštěstí mu zůstává ohromný cit pro hravost a originalitu. Jen kéž by byl stejně tak niterný jako neotřelý a barevný. Přesto mi nezbývá tento snímek doporučit všem, kdo hledají něco "jiného" ve filmu a nebojí se přistoupit na záludnou hru s kýčem. (04.03.2007)

Moc milý, snivý, roztomilý film. Vzpomněla jsem si nejen na Amelii, ale hlavně na Nauku o snech. Thaisko je nám možná až příliš vzdálené, než abychom mohli dostatečně ocenit hloubku a krásu tohoto snímku, proto dávám o hvězdičku méně než právě u Nauky. Ovšem přesto jsem z kina odcházela s úsměvem na rtech a hezkým pocitem. (22.04.2007)

Film pouze pro lidi s ocasem. 1) Surrealistická hříčka o svérázném vidění světa. Mladý hrdina Pod rozmlouvá se svou babičkou - gekonem a zamilovaným ukecaným plyšovým medvědem, zatímco své dívce Jin dokáže vyjádřit své city až někdy v půlce filmu. Inu, není divu, musí nejdřív najít svůj uřízlý prst v jedné z tisíců plechovek rybiček v tomatě, ale nebojte se, najde ho bez potíží podle toho, že prst si i po amputaci zachoval svůj typický zvyk - stále bubnuje o desku či stůl. Neméně cáklá Jin si mezitím čte z bílé knížky s nesrozumitelným (protože italským) textem, jehož tajuplnost symbolizuje marnou Jininu snahu pochopit svět kolem sebe. I další postavičky zalidňují tento bizarní pestrobarevný svět, v němž se thajské mísí s absurdním v nepříliš stravitelnou směs (alespoň jak pro koho)._____ 2) Přiznám se, že jsem se dost nudil. Přirovnání k Amélii z Monmartru mnohými komentátory mě nepřekvapuje, ta mě taky nebavila. Prostě tento film mi nesedí ani obsahem ani vyprávěcími prostředky. Někdo rád holky, jiný zase vdolky. (16.03.2009)