Občan pes

Thajská verze Amélie z Montmatru, akorát s chlapem v hlavní roli. A i když to na Amélii rozhodně nemá, i tak je to celkem příjemná šílenost, která místy baví, ale i na trapné vtipy zde bohužel dojde. Nápadů a fantazie zde je ale dost a já si nakonec tuhle šílenou jízdu plnou divných situací a ještě divnějších postav užil. Mě osobně tyhle šílenosti sedí, až teda na to, že tady celkem dlouho trvalo, než jsem se poprvé zasmál nahlas, většinu času jsem se totiž maximálně jen pousmíval a užíval si ty šílené nápady, které se mi líbily, ale smích ve mě nevyvolaly. Naštěstí ale pak jo a celkově je Občan pes moc příjemný filmeček. Thajsko je fakt jediná asijská země, ze které se mi většina filmů fakt líbí. Ale nutno říct, že ne každému tenhle styl komedie sedne. Mě ale sedl, takže se mi to líbilo. Slabé 4* (14.03.2020)

Doposud jsem za nejlepší thajský film považoval duchařský horror Shutter, leč po okouzlující konfrontaci s mluvícím a fajčícím plyšovým medvědem, ještěrkou s hlavou babičky a vůbec s magickým světem, v němž žijí nesmělý mladík Pod a krapátko trhlá dívka Jin, je všemu jinak. Neobyčejný příběh, ozvláštněný velkou porcí laskavého humoru a snění, plný fantaskních a miloučkých detailů. Tak trochu thajská Amálka po požití houby lysohlávky :-) (27.04.2006)

Už to sice bylo vyřčeno xkrát ale podobnosti s "Amélií z Montmartu" se tato thajská podivnost opravdu nevyhne. Pro normálního konzumního diváka naprosto nestravitelná podívaná, kde je normální úplně všechno a po chvilce sledování vám nepřijde divné, že se zde objevují takové věci jako živý plyšový medvěd, obrovská hora z plastových lahví uprostřed města a spousta dalších. Avšak oproti již zmíněné "Amélií" je zde opravdu moc pozoruhodností, které film posouvají spíše do "halucinogeních" stavů než do zvláštní filmové podívané. A přišlo mi, že ke konci už veškérá tvůrčí hravost mizí a film začne ztrácet na působivosti. Pokud ale máte chuť na něco neobvyklého jste tu správně a film si možná užijete více než já. (04.03.2009)

Dali by sa písať dlhééé recenzie na tému "Mah nakorn" a jeho výtvarné štylizovanie. Dal by sa v týchto textoch do podrobna rozoberať jeho preplnený zásobník streštene ladených fórikov a neodolateľne surreálnych sekvencií. Dalo by sa v ňom aj neprestajne lietať pomedzi ružové helmy, ponad horu z plastových fliaš, zanietene debatovať jak s tuhým fajčiarom mývalom, tak s reinkarnovanou babkou jaštericou, vytrvalo hladať odfaklený prst v rybých konzervách, domáhať sa obsahu bielej knižky skrz vlasatého turistu, prevážať sa s oživlou mrtvolou na malom mopede a povznášať sa nad neopetovanú lásku-veriť, že v nej nastane prívetivejší obrat, áno, ale dokedy? Zcela jasne, len do zobudenia. A kedže sa považujem za tvora snívajúceho, naznačím v ktorých snoch s obľubou prebývam a z ktorých sa po skúsenosti radšej zobúdzam. S lútosťou opúšťam (napr.) abnormálne "Nepoškvrnenú myseľ", magickú "Améliu z Montmartru" a pohľadný "Pád", čokoľvek pre ich dlhšie zotrvanie, kludne aj štvrťku Rohypnolu. :-) Majú kopu nepotlačitelných ("výrobných") kladov, ale okrem nich sa výberovo reprezentujú buď myšlienkovým presahom, optimistickým pohľadením alebo štramáckym ohozom. Bez výčitiek odchádzam (napr.) z uzavretej "Cely", od duchovnej "Elisi" a teraz už aj od imaginárneho "Občana", v ich prítomnosti sa cítim netradične, som zvedavý, no uspokojím sa s jednorazovým poznaním. Sú tiež majitelmi viditelných kvalít a opierajú sa buď o bizardné finesy, mystické potechy alebo elektrizujúce objatia. Nanešťastie sú iba dočasné. Preto aj keď ma "Citizen" oslovil svojou viacrozmernou zvláštnosťou, tak nedostatočnou chémiou medzi Pod a Jin, občasne sílenými pasážami z hľadiska konverzácií a (pre európana) kultúrnou zložitosťou mi príde skôr ako chvíľkové vzplanutie, než dlhotrvajúci oheň. (11.03.2011)

Thajci jsou skutecne zvlastni lide. Vetsina jejich filmu je duchem natolik odlisna od tech ostatnich asijskych, ze je pro vetsinu lidi skutecne tezke se s nimi ztotoznit a ocenit jejich hlubokomyslne pokusy o dotknuti se. Neni divu, ze jejich nelehka stravitelnost davy nelaka, ovsem tahle pestrobarevna romanticka komedie plna nadpozemskych reziserovych napaditych vizi, podmalovana vsudypritomnou naraci, je skvostem rozhodne ne jen v ramci Thajska, jehoz rocni produkce ani zdaleka nedosahuje poctu te z okolnich zemi. Emocionalni dopad je realtivni, kazdy se k unikum z reality prostrednictvim sneni stavi odlisne, ale pohadkova jemnost skryvajici se v Citizen Dog je i pres vsechnu ostatni silenost a mozna i prave kvuli svemu klisovitemu happy-endu, jedno velke, nezne pohlazeni. "The harder you search, the harder something is to find, but if you stop looking, it will find you." (20.01.2006)