Občan pes

S thajskou kinematografií velké zkušenosti nemám, k dnešnímu dni jsem viděl jen dva horory a právě Občana psa, který mě ale utvrdil v tom, že Thajsko jde ekonomicky nahoru a v zemi vzniká dostatečně vzdělaná početná vrstva diváků nekomerční produkce. Občan pes se totiž klasickým šablonám komerčně úspěšných žánrových postupů vzpírá a připomíná festivalové úlety evropských tvůrců. Zkombinujte fragmentičnost a ironický nadhled Tatiho filmů, vizál Terryho Gilliama a poetiku plus surrealističnost Jeuneta, přidejte budhismus a místní kulturní tradice, no a máte Občana psa. Je to hříčka, ve které nejde o děj, ale o pocity, které ve vás dění na plátně vyvolá. Úsměvný příběh venkovana, který odešel za štěstím do velkoměsta a po řadě peripetií ho objevil v podobě naplněné životní lásky k půvabné dívce. Řada funkčních a originálních gagů, jako když se hrdinova babička věrná budhistické tradici v novém životě převtělí do, no zkuste hádat čeho. Tahle kombinace mi sice sedla a neváhám jí přidělit 80 % celkového dojmu, jenže není to opravdu film pro každého a bude vyhovovat nejspíš fanouškům výše zmíněných tvůrců. (21.11.2010)

Dali by sa písať dlhééé recenzie na tému "Mah nakorn" a jeho výtvarné štylizovanie. Dal by sa v týchto textoch do podrobna rozoberať jeho preplnený zásobník streštene ladených fórikov a neodolateľne surreálnych sekvencií. Dalo by sa v ňom aj neprestajne lietať pomedzi ružové helmy, ponad horu z plastových fliaš, zanietene debatovať jak s tuhým fajčiarom mývalom, tak s reinkarnovanou babkou jaštericou, vytrvalo hladať odfaklený prst v rybých konzervách, domáhať sa obsahu bielej knižky skrz vlasatého turistu, prevážať sa s oživlou mrtvolou na malom mopede a povznášať sa nad neopetovanú lásku-veriť, že v nej nastane prívetivejší obrat, áno, ale dokedy? Zcela jasne, len do zobudenia. A kedže sa považujem za tvora snívajúceho, naznačím v ktorých snoch s obľubou prebývam a z ktorých sa po skúsenosti radšej zobúdzam. S lútosťou opúšťam (napr.) abnormálne "Nepoškvrnenú myseľ", magickú "Améliu z Montmartru" a pohľadný "Pád", čokoľvek pre ich dlhšie zotrvanie, kludne aj štvrťku Rohypnolu. :-) Majú kopu nepotlačitelných ("výrobných") kladov, ale okrem nich sa výberovo reprezentujú buď myšlienkovým presahom, optimistickým pohľadením alebo štramáckym ohozom. Bez výčitiek odchádzam (napr.) z uzavretej "Cely", od duchovnej "Elisi" a teraz už aj od imaginárneho "Občana", v ich prítomnosti sa cítim netradične, som zvedavý, no uspokojím sa s jednorazovým poznaním. Sú tiež majitelmi viditelných kvalít a opierajú sa buď o bizardné finesy, mystické potechy alebo elektrizujúce objatia. Nanešťastie sú iba dočasné. Preto aj keď ma "Citizen" oslovil svojou viacrozmernou zvláštnosťou, tak nedostatočnou chémiou medzi Pod a Jin, občasne sílenými pasážami z hľadiska konverzácií a (pre európana) kultúrnou zložitosťou mi príde skôr ako chvíľkové vzplanutie, než dlhotrvajúci oheň. (11.03.2011)

O sne, o pocite, o nedostupnosti...najintímnejšie ako sa len dalo. Symbióza obrazu a zvuku, ktorá nemôže byť pochopená človekom, ktorý nezažil neopetovanú lásku. Klobúk dole pred Sasanatiengom, lebo za všetkým tým pozitívne farebným a hravým sa skrýva stav kôli, ktorému ľudia skáču z mostov. A západ slnka nad "pet" mountain? To už je len taký bonus. 90% (07.06.2007)

Už jsem myslel, že všechny u nás vycházející thajské filmy (ale možná si za to můžu tak trochu sám svým výběrem) jsou jen mizerným herectvím a celkovou naivitou prodchnuté mlátičky plné patosu, případně „poselství“. Občan pes způsobil, že jsem si poopravil mínění a poetický příběh plný nikoli triviálního humoru a náznaků se mi sledoval opravdu příjemně. Z toho důvodu i mírně nadhodnocuji. Doporučuji a doufám, že i jiné než bojové filmy asijské provenience se stanou častým artiklem tuzemských trafik. (30.08.2010)

Příběh o Jin a Podovi,plastové hoře,ocasech,mrtvé babičce a o spoustě dalších záležitostí.Na filmu mě bavilo nejvíc to,že se tvůrci pouštěli do stále větších a větších absurdit,po nějaké době už jsem si nebyl jistý,jestli to byl jejich záměr,nebo jestli měli výhodnou dohodu s místními Triádami na dodávku halucinogenů,nebo jestli se štáb nadýchal barev,kterých bylo ve snímku použito výrazně nadlimitní množství.Ať už to bylo jakkoliv,film mě bavil,jen mi po nějakém čase začal lézt na nervy soundtrack,asi nebudu fanda thajského popu. (22.12.2016)