Grindhouse: Planeta Teror

Auto zabiják od Tarantina sem sice ještě neviděl, ale Planeta teror je strašnej masakr. První třetina je ještě taková pomalejší, kde Rodriguez seznamuje s dějem a představuje hlavní postavy, ale už i tam je poznat, že Rodrigezovi se fak povedla navodit ta atmosféra starejch béčkovejch hororů, ale pak už to Robert nevydrží a servíruje jednu krutou a děsne hustou scénu za drhou ve stylu slasherů 70-80 tých let, kde stříkaj litry krve, všudě lítaj střeva hlavy, ruce a prsty a do toho hlavní postavy házej drsný a děsně vtipný hlášky. Sice to Rodriguez už koncem filmu celkem přehání, ale taková scénka s naklaďákem na mě určitě nějaký stopy zanechá, ta byla jak z carmageddonu, ale ještě drsnější. Rodriguez si mě svým dílem prostě získal (24.08.2007)

Výborná brutální oddechovka a naprosto nejpovedenější splatter za poslední dobu... Opravdu, tohle beru jako poctu starým krvákům, romerovkám, splatterům, video nasties atd. Je to prostě jízda, kterou člověk naprosto nemůže brát vážně a jen koukat a bavit se, pokud je zrovna ten typ diváka ... kterému tyto filmy nevadí, právě naopak. Výtvarně naprosto geniálně ztvárněné, nápad se "zaprášeností" filmu je perfektní, role Toma Savinniho, paráda ... Jen bohužel humoru jsem se jaksi nedočkal. S mnoha méně triky, omáčkou, efekty a jednodužším prostředím (opuštěný bar-chata) si vystačili nedávno tvůrci podobného úletu "Krvavá hostina", který mne po pravdě bavil víc, už díky naprosté ujetosti a hlavně alespoň občasnému humoru, který tady na mne jaksi nezapůsobil (a byl zde vůbec?), krom naprosto skvělého Tarantina a jeho hlášek ... Jinak ale "Planeta Teror" naprosto super. (18.02.2008)

Humanity's last hope... Rests on a high power machine gun. Planet Terror dává upomenout na doby, v nichž Rodriguez točil ještě filmy jako Od soumtraku do úsvitu, protože atmosféra carpenterovek a romerovek je zde vystihnuta naprosto bezchybně, s příměsí Fulciho. Dokonce ani nevadí, že tahle změt neuvěřitelně zábavných, protože zvrhlých nápadů a hlášek převážně na jedno použití, jimž ale nechybí údernost, nedrží vůbec pohromadě a sledujeme celou dobu neorganizovaný chaos (protože to je ke zvolenému formáty Grindhouse vhodné - na rozdíl od takového Tenkrát v Mexiku). Dodatečné poškozování kopie je naprosto zbytečné, přehnané a kazí jinak zážitek ze zábavné jízdy, oznámení o missing real má stejný efekt - vytrhne z jinak velice žhavé scény, i když je jeho zařazení opravdu vtipné. Je nutné pochválit sebevykrádačskou hudbu, která se ke Grindhouse hodí víc než k Sin City a která dodává filmu drajv, spoustu intertextuálních narážek a coolo napsané postavy (Rose McGowan a Freddy Rodriguez především), jenom prostě... takhle ty staré filmy nikdy nevypadaly. Ale nepopírám, že pubertální eklektizmus Rodriguezovi vlastní našel v Planet Terror to správné využití a vyžití... (21.04.2007)

Nemůžu si pomoct, ale je to nejzábavnější Rodriguezův film od Desperada. Nic tu nedává smysl, ale je to akční nátřesk s maximální stylizací, který se narozdíl od Tarantinova Deathproof nesnaží tvářit seriózně. Robert dostal lopatičku a zručně zryl celé pískoviště. Zombie vyhlazovačka bez jakýchkoliv podtextů, jen s přehlídkou známých tvářích, zábavných klišé a špičkových gore efektů. Kéž by si to nadšení Rodriguez odnesl i do dalších filmů. (70%) (17.07.2007)

„Pre mňa budeš navždy Palomita." Gratulujem Robertovi Rodriguezovi k tomu, že sa definitívne stal doživotným hračkárom, neschopným rozprávať príbeh. On by možno aj chcel (hoci, ktovie...), no zrazu zbadá nový počítačový efekt a ten má naplno jheo pozornosť a na čosi ako scenár sa v tej chvíli okamžite prestane myslieť, lebo malý Robert sa musí hrajkať, Na rozdiel od talentovaného kamaráta Tarantina (AUTO ZABIJAK) skopíroval štýl, starý desiatky rokov a bez vlastného vkladu (ak teda nerátame to, že si robil hudbu, strih a nosil kávu režisérovi, teda sám sebe). Kým Tarantino dokáže diváka na zadnom sedadle posexovať tak rýchlo, že sa ani necíti byť zneužitý, Rodriguez je na to, aké zábavné kraviny nakrúca (DESPERADO, OD SÚMRAKU DO ÚSVITU), smrteľne vážny. A nie, nerešpektujem tvrdenie, že rozpráva vtip s vážnou tvárou. Občas sa zasmejete (skôr nad „chýbajúcim dielom“ a nad "receptom", než nad stereotypným zrážaním zombies). Občas znechutene odhliadnete od plátna (penis), občas si vypočujete ťažkotonážnu hlášku, uvidíte peknú akčnú scénu (Freddy Rodriguez a nemocničná chodba) a znalcov potešia Michael Biehne a Tom Savini. Rozkošné (ale aj dosť nudné) cvičenie v žánri. Cinematik PN 2007 (08.09.2007)