Rytíři nebes

James Franco si naštěstí čím dál častěji zkouší vážnější role v seriózních dramatech (Milk, V údolí Elah). Je to jedině dobře, protože bych si osobně rozhodně nepřál, aby tento nadějný herec skončil ve škatulce "hezky se usmívej, řekni pár smysluplných vět, a máš to". FlyBoys takoví totiž občas jsou: skvělé digitální triky ladných piruet válečných letadel z WWI v akčních scénách jsou prokládány lacinými řečičkami a solidním románkem. I když tu pak každý hláškuje jako na běžícím páse, nejvíce v paměti utkví právě choreografie leteckých soubojů. Těch je celkem pět nebo šest scén, přičemž se naštěstí všechny celkem povedly a sledovat napínavé bitky ve vzduchu tak ani chvilku nenudí. Co se ale týče zbytku celého filmu, nelze jinak, než opakovat mnohá slova vypsaná do HTML přede mnou: je to americký Tmavomodrý svět = více klišé, výbuchů a hrdinů. (22.06.2009)

Přiznám se, že filmy s Jamesem Francem nedokážu hodnotit objektivně, stačí, aby na tváři vykouzlil ten svůj neodolatelný úsměv a já jsem ochotna přimhouřit oko a šoupnout o hvězdu víc. Ale tentokrát to nejde. Rytíři nebes je film průhledný až běda, skvadra pilotů taky ničím nepřekvapí, navíc nám scénaristé jejich motivace naservírují hned v úvodu filmu, to asi abychom se už později nerozptylovali, milostná linka jakoby vypadla z nějaké telenovely... Aspoň že ty souboje ve vzduchu stály za to. Promiň, Jamesi, tady by mi nestačílo ani tucet úsměvů. Dneska palec dolů. (10.08.2008)

Nemohli by to být američané, aby z válečného filmu neudělali romantické drama. Předvídatelný děj a několik technických chyb. Ale omluvou pro ně může být, že v 1. světové se moc neúčastnili :-) Z postav mě svým ledově flegmatickým výstupem zaujal předeším Reno, hlavně na začátku má báječný proslov. No a jako v každé romantice nesmí chybět hezounek a místní spanilá slečna :-) a málem bych zapomněla, aspoň jeden kladný černoch. (26.05.2007)

V našich kinech prolétly prakticky bez povšimnutí, televizní obrazovka jim přece jenom sluší mnohem více. Příběh eskadry mladých pilotů na území Francie přesto příliš radosti nepřinese, logicky to v ní často nesedí, neubrání se chlapáckým gestům, POŘÁDNÝM nánosům patosu a typicky vystavěnému scénáři. Ale dá se to přežít. Sestavička z klasických figurek skrze onen scénář naseká desítky kýčovitých dialogů a prolije litry slz, jen aby uspokojila celou rodinu, která se na kanape v přítmí obýváku jen tak tak namačkala. Filmařsky ne tak často navštěvovaná první světová válka naopak překvapí milostnou linií. Nejenže neotravuje, ale je i relativně roztomilá. Jazyková bariéra i kouzlo Jennifer Decker jí dodává na půvabu a svěžesti. Ve výsledku se producent Dean Devlin přepočítal (finance šly z jeho kapsy a zdaleka se nevrátily), dosud spíše televizní režisér povrchní hrátky s letadýlky naštěstí tak tak „ucoachoval“, jen dosti neúnosná délka divákovi nadělá další a další vrásky!! ** až *** (10.08.2008)

Kdo jako já v sedmdesátých letech vyrůstal na Bigglesovi (dodnes ten ohmataný sešit vydaný v roce 1969 a ilustrovaný Zdeňkem Burianem přechovávám jako klenot :-), ten si to blaženě užil bez ohledu na všechny výtky, které by mohly zaznít ke scénáři, digitálnosti leteckých soubojů, délce či čemukoli jinému. (10.08.2008)