Babel

Ińarritu upustil od časové roztříštěnosti ála ´21 Gramů´ a podobně jako u své prvotiny vypráví několik navzájem prolínajících se příběhů. Mexická episoda je asi nejslabší, s poměrně mizivým emocionálním dopadem, ta japonská zas jakoby vypadla z jiného filmu, ale díky sympatické hlavní představitelce patří mezi příjemné zážitky. Velké emoce se odehrávají v Maroku - příběh pastýře a jeho synů v závěru graduje s velkou naléhavostí, osud zraněné Američanky pak místama uchvacuje díky skvělému herectví ustřední dvojky Pitt - Blanchett, jejichž okolnostmi vynucené intimní chvilky patří k nejsilnějším momentům filmu. Marocké episody jednoznačně za 5*, zbylé dvě za 3*, ale kdybych měl srovnávat, předchozí Ińarritovo 21 GRAMŮ mělo celkově, aspoň pro mě, MNOHEM větší emocionální náboj. (05.02.2007)

Nejsem první a určitě ani poslední, kdo uvidí ve vzdálenosti japonského příběhu jakousi čtvrtou stranu trojúhelníku. Je dál, o co si je vše ostatní blíž: chlapci, kteří nechtěně způsobí zranění turistky v jedoucím autobuse, milující chůva, která nezvládne situaci - ty příběhy jsou úzce provázané, intenzivní a bolestné. Japonský, i když souvislost s Marokem je zde nastrčená v podobě osudné zbraně, si žije vlastním životem a přes svou neotřelost, mi rušil prožitek z dění kolem "Pittovy" rodiny a to je škoda, protože sám by vydal na film. A když jsme u Pitta, ten chlap dávno není ve filmech pro okrasu, tady doslova překvapil, jak sešel a jak je to dojemné. Stejně jako film o zoufalství, které se nevyhýbá lidem ani místům, film křehký a silný in 1. (12.02.2007)

.González Iñárritu filmuje velice chytře, nutí přemýšlet nad tím, co bude dál? V emocionálně hraném ději příběhů o tom, že život je nekonečným pásmem závislosti na shodě náhod. Osudový propletenec zpočátku zdánlivě nesouvisejících postav ukazuje, že tyhle události spolu hodně souvisí. Také se hodně podepsal na filmu scénárista Guillerma Arriaga. Závěr filmu naprosto působí kontrastně a sugestivně. (12.10.2007)

Někdy jsem měl pocit, že kdyby se do filmu nezakomponovaly dialogy, hodnotil bych úplně stejně, jelikož tenhle časový příběhový propletenec funguje na ohromně silné emoční bázi, která nepotřebuje slov. Možná proto jsem si nejvíce vychutnával dojemné asijské záběry z pohledu hluchoněmé dívky či pouze hudbou podkreslené scénérie Maroka. (16.02.2007)

(1001) Dala jsem filmu deset let na rozložení a stala se nevídaná věc, rozumím mu ještě míň a je pro mě ještě prázdnější, než když jsem ho viděla ve svých telecích letech. Kromě toho, že neumím pojmenovat, o čem vlastně vypráví, je mi s plynutím filmového času čím dál víc nepříjemné, jak jsou události snímány a prezentovány. Jedním příkladem za všechny je podbízivá a kýčovitá prezentace veselí na mexické svatbě. A doprovodná hudba mě celkově iritovala svým pozérstvím. Jediná scéna, která mnou opravdu pohnula, byla ta, v níž chlapeček rozmlátil tu Winchesterovku. (24.07.2017)