Babel

Předešlým Iňárrituovým filmem "21 gramů" jsem byla přímo nadšená, takže na Babel jsem se hodně těšila. Po odchodu z kina jsem jím byla trochu zklamaná, protože konečná katarze zdaleka nebyla taková jako právě u mozaiky lidských osudů a váze lidské duše. I Babel je jakousi mozaikou, ale zdaleka ne tak propletenou. Jenže po chvíli zjistíte, že ho nedokážete vyhnat z hlavy, že se pořád vrací. To je pro mne u filmu nejvzácnější vlastnost. A proto těch pět hvězdiček. Mimochodem, zmiňovat herecké kvality všech zúčastněných, sílu scénáře a zručnost režie či snad hudební podbarvení je už naprosto zbytečné. Mexická kinematografie už nějakých pár let velice příjemně překvapuje. (03.06.2007)

Nedopečené. AGI se potřetí pouští na důvěrně osahanou půdu, přičem k úspěchu pomáhá - podobně jako Greengrassovi v případě paradodokumentárních rekonstrukcí - skutečnost, že tento styl filmu ovládá naprosto dokonale. Jenže z Babelu mnohem víc čouhá vykonstruovanost, s jakou jsou splétány čtyři linie na třech místech, a tak trochu samoúčelné uzlování při zesíleném předkládání humanistických hodnot. Z drastického sledování plačících lidí v mezních situacích se tentokrát trochu vytratil emocionální náboj, spíš jsem měl pocit, že sleduji tři zcela nesouvisející povídky, které si sice nesou jakous takous působivost, ale leckdy jim chybí pointa (Mexiko), anebo je brzdí dlouhé přešlapování na místě (Brad & Cate). Díky bohu že AGI je pořád audiovizuální mág - všechny montážní sekvence nastřižené čistě na hudbu jsou neuvěřitelně podmanivé a vytahují lehký kalkul na 70%. Mimochodem téma jazyk a globální věk zůstalo dle mého prakticky nedotčeno. Chyba! (20.02.2007)

Po předchozích režisérových počinech jsem sice od tohoto díla čekal malinko více, ale i tak mě protnuté dramatické příběhy několika jedinců srazily na kolena. Dnes, když vzpomínám například na scénu z pouště o služce a dvou malých dětech, tak mě velice nepříjemně mrazí. Dále nutno podotknout, že Pitt byl v roli starostlivého manžela opravdu výborný. Skvělé drama, na které nezapomenete. Tečka. (08.01.2008)

.González Iñárritu filmuje velice chytře, nutí přemýšlet nad tím, co bude dál? V emocionálně hraném ději příběhů o tom, že život je nekonečným pásmem závislosti na shodě náhod. Osudový propletenec zpočátku zdánlivě nesouvisejících postav ukazuje, že tyhle události spolu hodně souvisí. Také se hodně podepsal na filmu scénárista Guillerma Arriaga. Závěr filmu naprosto působí kontrastně a sugestivně. (12.10.2007)

Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. (24.02.2007)