Pí a jeho život

Ty tři hvězdy ze sebe ždímám jen s největší snahou. Banální film, který možná svým náboženským mišmašováním zaujme oproti nám dogmatické Američany (a je v pořádku, že má cílové publikum), ale pro nás zde nemá větší smysl. Snad jen pro dospívající dívčiny, které chtějí vzdychat nad něčím vznešeným, když už teda nepřijde další Stmívání. Ang Lee neodvedl zrovna strhující práci (krom fantastické scény potopení lodi se všechny zprvu zajímavé nápady moc opakují). Jak mohlo být tohle 3D srovnáváno s tím od Scorseseho, nechápu, je zcela klasicky kvalitní, ale ne nějak nadprůměrné. O náboženství jsem se vždycky pasivně zajímal a jako téma pro film mi přijde skvělé - vzhledem k politické korektnosti se k tomu Američané moc často neuchylují takhle přímo. Ale tohle je zřejmě ten nejlacinější (tudíž pro mě nejhorší) způsob, jak to udělat. SPOILERová otázka: Byl záměr filmu říct, že náboženství je "lež snesitelnější než pravda"? Pokud ano, klobouk dolů za odvahu. Pokud ne, naprosté selhání autora předlohy/scénáře. (05.12.2012)

(1001) Nesmyslný film. Nechápu, jak baron Prášil souvisí se survivalem a božským dotekem, tedy alespoň ne tak, jak to tito tvůrci předkládají. Zdá se mi, že je to ten druh filmu, který ztratí veškerou svou hodnotu, jakmile se lidé začnou obdivovat nějaké jiné atrakci, a takové filmy... no prostě nemají smysl. (20.02.2020)

Opravdové, psychologické drama v obalu okouzlující pohádky. Závěrečné vyprávění chlapce v nemocnici dvěma pojišťovákům japonské lodní společnosti, jejíž plavidlo se potopilo, mi pomohlo pochopit, že varianta číslo dvě byla skutečně pravdivá. Tím na mě padla obrovská tíha poznání, v jak ryze velkém nebezpečí a hrůzy prožívání se musel chlapec ocitnout. Co si budeme povídat, věřit ale variantě první, je mnohem lepší. Takže ... příběh o pohádkové arše Píově mě zasáhl a užila jsem si ho do poslední minuty. Netuším, jestli se dá na otevřeném moři zažít tolika nádherných efektů v tak obrovském měřítku, ale vypadalo to překrásně. Zrcadlení hvězd, kdy si nejste jistí, kde je hranice obzoru, hra se světly v noční tmě ad., vizuálně to byla neskutečná pastva pro oči. Stejně ale přežít dvěstě dvacet sedm dní na otevřeném moři, se rovná zázraku ať je to tak nebo jinak. (29.12.2015)

3D (tv) ,,TYGR NENÍ TVŮJ KAMARÁD. KDYŽ SE MU PODÍVÁŠ DO OČÍ, VIDÍŠ JEN ODRAZ SVÝCH VLASTNÍCH POCITŮ. NIC VÍC“….. /// Piscine Molitor Patél je Ind s tou nejzajímavější historkou (nebo je to Jamal Malik?). A taky Richard Parker by mohl vyprávět. O Bohu, o náboženství vůbec, páč víra je dům o mnoha místnostech. A jestli někdo může říct, že s ním měl (má) ON nějaký záměr, tak je to… (P.S: Krásný 4*. Pátou bych klidně flákl za 3D, páč tam kde je voda, tam má fakt smysl. Rybičky…kočička…a fantasie na trojrozměrný blbnutí….). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2001 napsal Yann Martel, číst nebudu. 2.) Baví mě, když Hollywood točí Bollywood (dyť říkám, Jamal Malik!). 3.) Chcu uvěřit! 4.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (07.03.2013)

Nesplněná očekávání... Náboženský úvod působil jak z nějakého nepovedeného agitačního videa, až jsem si říkala, že jestli v podobném duchu bude i zbytek filmu, dvě hodiny ho určitě nevydržím sledovat. Naštěstí byl začátek brzy za námi a nastoupila odyssea s tygrem na moři, která byla místy velmi napínavá, vizuálně bezesporu neskutečně zajímavá a líbivá a jako taková by jistě mohla fungovat i sama o sobě. A fungovala by mnohem lépe, než zabalená do rádoby duchovním přemítání a hledání boha. V tomhle balení nevím, co tím chtěl autor vlastně říct. Závěrečné "A bylo to opravdu tak?" také celkovému dojmu nepřidalo a jako celek to na mě celé působilo dojmem krásného vizuálního díla, které vzniklo opravdu jen a pouze pro to, aby bylo krásné (a ve 3D asi ještě krásnější). (11.11.2013)