Dreamgirls

Ze začátku slibné hudební drama, ale poté co se trio přeskupí se film rozpoltí a od toho okamžiku mě film začal trochu nudit. Dějová linie s Effie mě bavila a možná bych trochu více zvýraznil a prodloužil její comeback, narozdíl od hlavniho tria, které jaksi stagnovalo a lidé kolem se uchýlili k plácání jednoho a toho samého. Samotné písničky byly hezké a výprava také, co mi ale vadilo nejvíce je, když si chtějí mezi sebou něco vyříkat, tak si to radši "vyzpívají", neskutečně dlouho kvákání, že třeba musí odejít, nebo že je brzdí atd. Nečekal jsem nového Raye, ale trochu jsem byl zklamán. (18.08.2011)

Černošský muzikál, plný černých herců, odehrávající se v neustálém rytmu černé muziky. To rozhodně není rasistické označení ale jednoduché vyjádření toho o čem film je a co od něj může divák očekávat. Kromě neobvyklého Murphyho (který od dob Policajta z BH poprvé hraje) mi film nedal nic, kvůli čemu bych se k němu chtěl vracet nebo ho obdivovat. (12.02.2012)

Hudební filmy mám rád. S černošskou muzikou je to o dost slabší a s mou schopností snášet černošské hádky je to přímo katastrofální. Tři čokoládové divy z Dreamettes mne při svém výšlapu ke hvězdám bavily na pódiu, ale mimo něj jsem viděl jen hádky, rozchody i podrazy, které byly asi tak překvapivé, jako setkání s naháčem na nudistické pláži. Kdyby holky více zpívaly a méně se hystericky hádaly, tak bych si to užil určitě o dost lépe. To by však nebylo to opravdové ze života, po čemž tady touží snad všichni kromě mě. (06.04.2016)

Nepřeplácané, skromné, vkusné. Pro mě příjemný muzikál, který je zase jednou opravdu o hudbě. Skvěle zahraný, skvěle zazpívaný, ale hlavně se skvěle napsanými postavami. Condonovi se podařilo dovést herce k tomu, že jejich postavy balancují přesně na hraně mezi nadsázkou a dramatickým projevem, takže děj má spád, ale přitom je z něj neustále cítit kouzlo muzikálového světa. Poměrně dlouhá stopáž filmu je opodstatněná, nenastavovaná a vlastně si ji ani neuvědomíte. Písničky jsou kapitolou samy o sobě a počet Oscarových nominací je toho důkazem (byť vítězná nakonec nebyla ani jedna). Další do série muzikálů (Chicago, Moulin Rouge), které žánr pozdvihují vzhůru. A ne naopak. [září 2007] (03.10.2007)

Pokud je pro vás R´n´B muzika stejným zážitkem, jako pro mě vykastrovaný zpěv Pavla Horňáka (pro pamětníky :o)), či v současnosti třeba kvílení Tokyo Hotel (ještě teď se třesu), tak se Condonovu filmu vyhněte velkým obloukem. Zde nenajdete sofistikované dějové linie, ale jednoduchý přímočarý děj o "Popelkách" co ke štěstí přišly a úskalích jejich slávy, který stojí právě jenom na ´černé muzice´a silných hlasech. Oscarem oceněná Jennifer Hudson není - přiznejme si - bůhvíjaká herečka, ale když promlouvá zpěvem, dějou se teda věci. Zvládá s přehledem všechny hlasové polohy a když to "rozpálí", mohla by svým mocným hlasem i beton řezat. Její zoufalá zpověď před silvestrovským večerem - to je erupce emocí, permanentní husina a mrazový maratón po zádech. Eddie Murphy si oscarovou nominaci zasloužil jenom tím, že neprdí, neříhá a nedělá šašky, Beyonce bych si pověsil na zeď (plakát :o)) a charismatického Jamieho Foxxe mám film od filmu stále raději. (26.05.2007)