Dreamgirls

Co na to říct. Příběh je prosťoučký, jak se na muzikál sluší, ale kulisa 60.-80. let, na jejímž pozadí se odehrává, mu dodává půvabu. Nicméně přednosti filmu jsou všehovšudy dvě: stárnoucí excentrická, ale smutná hvězdička v podání Eddieho Murphyho (nemyslel jsem si, že bych mohl někdy něco takového vypustit z klávesnice:)) a hlavně silné songy se skvělými texty ve výborném aranžmá. (08.12.2008)

Rika se ze myslenka se da vyjadrit nekolika zpusoby. No a tvurci Dreamgirls si vybrali pisen. A ja vzdy zustanu zastancem tohoto zpusobu filmoveho vyjadreni myslenky. No popravde o myslenky tady moc neslo, slo tu o zpev a o pohyb. Nejsem obdivovatelem tohoto druhu hudby. Budu ted vypadat jako kulturni barbar, ale prijdou mi ty pisnicky na jedno "brdo" pisnicky, ktere sou spise ukriceny nez uzpivany. Tim nechci pochopitelne rict, ze neumi zpivat, spise naopak, ale neni to proste pulitr meho caje. Ani ten pribeh nebyl nikterak oslnujici. Parta nafoukanych holek, ktere zapomneli jak driv zacinali a zapomneli na pokoru a na to kdo ze jim na to vyslunni pomohl. Nakonec se "americky" vraci zpet k rodine a davaji tak najevo dobrackou soudrznost rodinnou. Trosku moc sladky je ten pulitr caje. No ale musim dat hvezdicku navic za ten muzikalovy zanr a za ten neprekonatelnej usmev Eddie Murphyho. (29.09.2007)

Dějově dosti prosté a velice předvídatelné (kamarádky, proslaví se, pohádají se, nakonec si odpustí... bla, bla, bla). Písničky žánrově nebyly zrovna můj šálek kávy (ovšem Jennifer Hudson umí, wtz). A ani ti herci nejsou nějak zvlášť výjimeční (umí zpívat, hezké...). Na druhou stranu to má velice slušné tempo a muzikálové části jsou někdy hodně fajn (hádka)... někdy ale dost nefajn ("všichni jsme rodina, lá lá lá..."). (10.01.2007)

Černošský muzikál, plný černých herců, odehrávající se v neustálém rytmu černé muziky. To rozhodně není rasistické označení ale jednoduché vyjádření toho o čem film je a co od něj může divák očekávat. Kromě neobvyklého Murphyho (který od dob Policajta z BH poprvé hraje) mi film nedal nic, kvůli čemu bych se k němu chtěl vracet nebo ho obdivovat. (12.02.2012)

Hudební filmy mám rád. S černošskou muzikou je to o dost slabší a s mou schopností snášet černošské hádky je to přímo katastrofální. Tři čokoládové divy z Dreamettes mne při svém výšlapu ke hvězdám bavily na pódiu, ale mimo něj jsem viděl jen hádky, rozchody i podrazy, které byly asi tak překvapivé, jako setkání s naháčem na nudistické pláži. Kdyby holky více zpívaly a méně se hystericky hádaly, tak bych si to užil určitě o dost lépe. To by však nebylo to opravdové ze života, po čemž tady touží snad všichni kromě mě. (06.04.2016)