Berlínské spiknutí

Dobrý Nemčúr iba potvrdzuje, že sa osobitý režisér dusí vo vlastnej šťave. Soderbergh redefinuje hranice rád, tentoraz ale po mojom súde úplne zlyhal. Iste, na kulisy v čiernobielom aranžmáne sa pekne pozerá. Zorničky ale na forme nelepia kvôli rafinovanej práci kameramana, ani nie pre lascívne využívanie svetla a tieňa, ale jednoducho preto, že v záplave farbičiek z hollywoodskej veľkovýrobne sa vizuály zo starej školy „tvária“ nielen originálnejšie, ale akosi automaticky aj hodnotnejšie, čo sa umeleckého dojmu týka. Lenže ovládať čiernobiely materiál, to je kumšt starých majstrov, za ktorých rovnako kvalitných nasledovníkov môžeme vyhlásiť iba bratov Coenovcov. Dobrý Nemec nemôže zbierať sympatie vďaka kompozícii, pretože tá je v porovnaní s noirovými kusmi z Bogartovskej filmotéky úplne bez šťavy. Záver k tomu ešte nechutne napodobňoval Casablancu. (24.10.2022)

Zajímavý, bohužel nevydařený experiment: Steven Soderbergh se pokusil natočit film tak, jako by byl rok 1945. Po formální stránce si srdce cinefilovo nemá na co stěžovat - překrásná noirová kamera upomene na Třetího muže, milostný troj(tady spíše tedy mnoho-)úhelník zase na Casablancu, rozbombardovaný Berlín hlavně na Wilderovu Zahraniční aféru, jenže je tu jeden zásadní problém - postavy. Invence, kterou Soderbergh věnoval vzhledu filmu se mu zjevně nedostávala v práci s herci, díky čemuž film působí neskutečně odcizeně a chladně. Hlavní hrdinové nejsou lidi z masa a kůže, ale pěšáci, s kterými je autorem různě manipulováno. Nezajímají nás, navíc film nemá ani jednoho hrdinu, s kterým by se člověk celý film mohl identifikovat. A já se tak těšil! :o( ** 1/2 P.S. Viděno na DVD screeneru. (14.01.2007)

Především nejde o film, ale o hru s klišé. Soderbergh vytváří záměrně filmově snovou atmosféru města těsně po válce, jak ji známe z Třetího muže. Jenže v něm se vypráví příběh (silný gauner a dva parazitující slaboši), zatímco v The Good German je vyprávění sestaveno ze snůšky provařených frází. Jistě, Casablanca je postavena stejným způsobem, jenže u ní to nebyl záměr, jen se výsledný cocktail podařilo namíchat nezapomenutelným způsobem. Soderbergh připomíná alchymistu, který se podle dávného receptu snaží namíchat elixír věčného života, jenže mu z něho vyšel spíše patok - Blanchett je se svým temným unaveným hlasem spíše směšná (kdo může věřit jejímu "Who knows?"), Clooneymu se ten zamilovaný pitomec špatně věří, na to je pořád chandlerovsky tvrďácký a racionální, jen ten Maguire hraje uvolněně (má taky proč). Kamera je sice výborná, jenže křísit atmosféru starých filmů takto vědecky odměřeně prostě nejde. (26.06.2010)

Takovej mix Třetího muže, Casablanky, ale i Roselliniho Německa v roce nula. Asi spíš 3 a půl hvězdičky, ovšem film mi přišel od ostatních dost podhodnocenej, takže za snahu 4 hvězdy. Není moc dotaženej a ani moc nevíme o co jde, ale přesto má něco do sebe. Clooney je fajn, Blanchett má trochu moc tragickou postavu, ale takových bylo asi v Německu v roce nula více. Přesto nás překvapí svojí oddanou pomocí manželovi a o její snaze žít a přežít se dá taky hodně přemejšlet. (07.10.2007)

Bohužel, i opravdu poctivá napodobenina filmů noir, včetně hvězd současného filmového průmyslu, nemůže zachránit snímek s absencí děje. Jediná věc, u které jsem se probírala z letargie, byla absolutně nesedící uniforma George Clooneyho - vypadal, jako když zrovna spěchá na maškarní a v půjčovně neměli jeho velikost. Ani jeho mužné, ostře řezané rysy nevynikaly v černobílé tak, jak se asi předpokládalo. (01.03.2009)