Berlínské spiknutí

Něco mezi Zahraniční aférou, Svědkem pro obžalobu a Charlotte Gray. Samozřejmě nechybí ani Německo v roce nula. Nechte Casablancu spát, chcete-li hovořit o stylu poválečných 40. let a filmech z rozbombardovaného Berlína... Osobně jsem byla k Berlínskému spiknutí velice skeptická z důvodu obsazení, ale nakonec musím uznat, že minimálně Clooney mi dokázal, že není jen hvězdou. Naopak o Maguireovi jsem začala pochybovat. Nicméně to, že je Cate novou Katharine Hepburn se potvrdilo už v Letci. De facto by teď mohla přehrát všechny filmy v jejím stylu a podílet se na přesných kopiích jejích skutečných filmů. Jen více a houšť filmů, které nechávají daleko za sebou označení retro a taví ho v požitek. Jen žasnu nad tím, jak si tu nedokážete ve valné míře užít takové maso. (08.11.2010)

Soderbergh byl vždycky experimentátor a ani u Berlínského spiknutí to není výjimka. Tentokrát se snaží vrátit se o pár desítek let. Jak v příběhu tak i ve stylizaci filmu. Ocitáme se v poválečném Berlíně a Soderbergh nám ho ukazuje na černobílém materiálu, místy v přeexponovaných záběrech, místy s extrémními nadhledy a podhledy kamery. I při vykreslování prostředí kombinuje mnoho prvků: zadní projekce, dokreslování scén, kulisovost některých míst (podpořená i nasvícením scény). A nevyhneme se i zjevné inspiraci německým poválečným filmem. Střihově spojuje záběry někdy až rušivě, někdy pomocí stíraček ale někdy i naprosto současně, rychlým střihem. Taktéž pohyby kamery těží jak ze současných trendů, tak i z minulosti. Statické záběry mísí se švenkováním a přesto nám Steven za chvíli dopřeje steadicamovou jízdu, nebo záběr z ramene jeřábu, který se z extrémního podhledu přesouvá do nadhledu, z detailu na celek. O technických aspektech by šlo mluvit dlouho a dlouho. Věřím, že by to bylo velmi inspirativní, zvlášť, když si to Soderbergh všechno vlastně dělá sám... Anyway, nejsem si jist jestli přepis na dvd dodržel správný poměr stran? Nepřišlo mi, že bych to viděl v 1.66:1. (21.11.2008)

68 % - Soderbergh se pokusil odcestovat v čase a natočit film přesně tak, jako by se psal rok 1945. ČB obraz noirového pojetí, jemňoučký "opar" okolo siluet, dokonce na kameru použil i tehdejší objektivy. Ve střihu jedna stíračka stíhá druhou, je tu typická zadní projekce u jedoucího automobilu atd. Přesto to ale zůstalo na půl cesty, některé kamerové techniky i kompozice jsou prostě dnešní, tak dokonale se rekonstrukci provést nepovedlo. To by asi musel resuscitovat některého slavného kameramana tehdejší éry a ne sedět na kameramanské sesli sám :-) A příběh? Ten zůstal ve druhém plánu za posedlostí udělat technicky film jako vystřižený ze 40. let. Inspirace slavnými kusy je nepopiratelná, a to zejména Casablankou (závěrečná scéna je toho naprosto výmluvným důkazem), mixu krimi a melodramatu jsem ovšem za celou dobu nedokázal přijít na chuť. Ani jedna z postav - s občasnými výjimkami u Cate Blanchett - mě nedokázala strhnout, abych její osud vnitřně prožíval. Soderbergh zkrátka natočil vizuálně velmi zajímavý pokus o rekonstrukci toho, jak se točilo před 60 lety, s velmi chladným příběhem. Ale koneckonců, tak na mě působí i řada tehdejších snímků :-) (20.02.2007)

Tohle byla docela slabota. Soderberghovi tento pokus nevyšel a je to docela nuda. Příběh střídá krimi linii s romantikou a ani jedno nefunguje. V té kriminální se ani dost neseznámíme se všemi postavami, abychom přesně zjistili jejich motiv. A v té romantické už nefunguje vůbec nic, protože zde vůbec nejsou náznaky jakýkoliv emocí a pocitů. Aspoň že ti herci hrají dobře, ale to se očekávalo. Bohužel očekávaný dobrý film se nedostavil (08.05.2007)

Dobrý Nemčúr iba potvrdzuje, že sa osobitý režisér dusí vo vlastnej šťave. Soderbergh redefinuje hranice rád, tentoraz ale po mojom súde úplne zlyhal. Iste, na kulisy v čiernobielom aranžmáne sa pekne pozerá. Zorničky ale na forme nelepia kvôli rafinovanej práci kameramana, ani nie pre lascívne využívanie svetla a tieňa, ale jednoducho preto, že v záplave farbičiek z hollywoodskej veľkovýrobne sa vizuály zo starej školy „tvária“ nielen originálnejšie, ale akosi automaticky aj hodnotnejšie, čo sa umeleckého dojmu týka. Lenže ovládať čiernobiely materiál, to je kumšt starých majstrov, za ktorých rovnako kvalitných nasledovníkov môžeme vyhlásiť iba bratov Coenovcov. Dobrý Nemec nemôže zbierať sympatie vďaka kompozícii, pretože tá je v porovnaní s noirovými kusmi z Bogartovskej filmotéky úplne bez šťavy. Záver k tomu ešte nechutne napodobňoval Casablancu. (24.10.2022)