Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Vím, o čem ten film je, o neúprosném chodu času, osudových setkáních a vzájemném životním míjení. Ale při vší úctě k luxusnímu obsazení, rozpočtu a technicky precizní režii je to jediný Fincherův film, který mě nudí a především ve mě nevyvolává téměř žádné emoce. Hrdinův osud je mi lhostejný a v takovém případě nemůžu jít výš než na dvě hvězdičky. Celkový dojem: 45 %. (01.01.2013)

Co se týče technické filmařiny naprostá paráda. Bohužel děj mě vůbec nezasáhl. Až do války celkem dobré, pak ovšem následuje sled epizodních scének, příliš vytržených ze života ústřední dvojice, navíc té recyklace Gumpa je tam až moc. Linie matky s dcerou v nemocnici se moc nepovedla a působí skoro jak z nějakého laciného seriálu. Spousta okatého ždímání citů a pomrkávání po cenách, leč mé oko zůstává suché. Opravdu říkáte umírající mamince "chci se s tebou navždy rozloučit"? (01.02.2009)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)

Čekal jsem pětihvězdičkovou palbu abych pravdu řek, ale jak se film ze začátku slibně rozjede, tak v půlce propadl do průměrnosti a v závěru nebylo pořádně o co stát. Pravda je, že David Fincher točit umí, takže je to veskrze solidní dílo, které určitě nezklame, ale furt mi příjde, že ten příběh nemá v sobě tolik chvil, abych se po něm na konci mohl zhroutit, ačkoliv na to má. Jak to ze začátku bylo solidně našláplé tak to šlo a já si to užíval, ale později mi to nemělo pořádně co nabídnout. Hudba je k tomu pěkná, i když nejhezčí je stejnak ta skladba z traileru, a je vlastně podobná jako samotný film. Nostalgická, mírumilovně příjemná, něžná, ale trošku prázdná a k ničemu. Život Benjamina Buttona bych popravdě viděl ještě trošičku delší, ta délka mi na tom vůbec nevadila, ale čekal jsem v něm trošku více citů, a i když je film samotný hodně příjemný není v něm to patřičné kouzlo a ačkoliv jsem se těšil celý film na samotný konec s tím jak to nakonec dopadne, tak nějak v půlce mě radost omrzela a já se těšit přestal. Po pravdě, nevím, jestli by se z toho dalo vydřít více, ten příběh je tak trošku jednotvárný, a občas má pár hluchých scén, které se děsně prodlužují, ale přesevšecko je to hlavně film, který náladu určitě zlepší. Neobvyklý, zvláštní, jediný svého druhu a to zřejmě napořád (snad), stejně jako je Benjamin Button...jediný svého druhu. (18.01.2009)

Žil byl Benjamin Button. Narodil se. Učil se. O panictví přišel. Byl ve válce. Zamiloval se. Přátelil se. Někdy se opil. Zplodil dítě. Jezdil na motorce. Stařecky zdementněl. Umřel. Ale neměl to hoch jednoduché, leccos se mu pokáklo, neboť místo stárnutí jeho tělo mládlo. Divák z toho slzel, poddával se sentimentu, na první pohled rozpoznal Benjaminovu budoucí lásku, sledoval jak se mění doba, účesy, hadry, prostředí, hudba, životní styl. Během celého filmu se na diváka hází "hluboká" a útěšlivá životní moudra. Inu, drahý velkomelodoják. (26.05.2010)