Podivuhodný případ Benjamina Buttona

„Our lives are defined by opportunities; even the ones we miss.“ Jistě, bere si to všemožné z Forresta Gumpa (od občas šestákového filozofování až po poletování pírka/kolibříka), ale v Benjaminu Buttonovi jsou ta kola osudu mnohem méně ovladatelná a drtí pod sebou lidskou pomíjivost. Troufám si tvrdit, že míra vašich životních zkušeností bude korespondovat s mírou vaší účasti. Lépe třeba pochopíte, že začínat od konce obklopen smrtelností je zároveň darem i prokletím.. Můžete nadávat, proklínat osud, ale když to dojde ke svýmu konci, musíte uznat, že Fincher umí (i v ratingu PG-13).. (19.06.2017)

Emocionální chlad, který postihl valnou část ČSFD u Nouzového východu, jsem já pocítil u nového Finchera. Řemeslně přesně zvládnuté, leč se nejedná o nic víc (včetně herců) než profesionální standard. Nedostatek nápadů při rozvíjení mentálního vývoje hl. hrdiny je v kombinaci s šíleně přestřelenou stopáží takřka smrtící. Fincher kočíruje zdatně, ale nebýt opětovné kombinace vizuálních triků a detailně promyšlených kompozic (viz. Zodiac) při vytváření dobově fantaskní atmosféry, nejspíš by mi v hlavě neutkvělo krom skvělých masek zhola nic. (08.01.2009)

Fincher zase raz inak... a opäť úchvatne. Epické a zároveň veľmi, veľmi osobné. V správnych momentoch výpravné, väčšinou však prekvapivo (a príjemne) komorné. S drahými digitálnymi efektami, ale v každej chvíli absolútne sústredené na postavy. Nijako sa to nevyjadruje k politike a vlastne by sa to mohlo odohrávať v akejkoľvek historickej dobe, pretože je to... proste o ľuďoch a nadčasových témach. Plynutie času, životné premeny človeka, smrť. V celom filme sú len dve hlučné scény (Benov prvý príchod do mesta - a bordelu - a prestrelka s nemeckou ponorkou), zvyšok je citlivým a sústredeným rozjímaním nad témami jasne vytýčenými ústredným nápadom. Je fascinujúce, že si film s tou jednoduchou premisou vystačí na 2,5 hodiny, ale darí sa mu to a určite v ňom niet štipky nudy. Prečo? Pretože David Fincher. Pre niekoho možno len výstava chladnej remeselnej precíznosti, pre mňa rozhodne hrejivý a dojímavý film, ktorému (hoci tu niektorí tvrdia opak) nechýba láskavosť a humor (tešil som sa na každý ďalší zásah bleskom). Keď zo seba strasiete davovú psychózu s "odporom k filmu len preto, že má príliš zjavný oscarový ťah", rozprestrie sa pred vami atmosférické veľdielo zrelého filmára, ktorý už nepotrebuje ohurovať samoúčelnými vizuálnymi prostocvikmi (vlastne jedinou scénou, ktorá svižnejším strihom naruší jednoliate "plynutie" deja, je zrážka s taxíkom). Takéto niečo raz natočí J. P. Jeunet, keď mu doktor zakáže kofeín. (11.02.2009)

Žil byl Benjamin Button. Narodil se. Učil se. O panictví přišel. Byl ve válce. Zamiloval se. Přátelil se. Někdy se opil. Zplodil dítě. Jezdil na motorce. Stařecky zdementněl. Umřel. Ale neměl to hoch jednoduché, leccos se mu pokáklo, neboť místo stárnutí jeho tělo mládlo. Divák z toho slzel, poddával se sentimentu, na první pohled rozpoznal Benjaminovu budoucí lásku, sledoval jak se mění doba, účesy, hadry, prostředí, hudba, životní styl. Během celého filmu se na diváka hází "hluboká" a útěšlivá životní moudra. Inu, drahý velkomelodoják. (26.05.2010)

Po delší době spojené s nekonečnými odklady jsme se i my (já + přítelkyně) konečně dostali do kina na poslední dosud neviděný oscarový film, kterým byl právě neuvěřitelný Benjamin Button. Vyzbrojeni nutnou dávkou M&M’s na 166 min stopáž jsme usedli do horní řady a tak započalo naše sledování Benjaminova podivuhodného příběhu. Zpět tedy k tématu - filmu. Na úvod bych rád poznamenal, že tohle sice není 100% záležitost, ostatně jen málo filmů této hodnoty dosahuje, zato se ale rozhodně jedná o silný nadprůměr. Netřeba opakovat, že Fincher je zručný režisér, ale rád znovu pochválím obsahovou + vizuální stránku a samozřejmě nesmím zapomenout ani na výtečnou práci maskérů. Herecké výkony jsou také na vysoké úrovni, i když se jedná především o Pittovo sólo, později přeměněné na duo Pitt + Blanchett. Co bych ale trochu zdrbnul je hudební doprovod, Desplat je sice zkušený skladatel a neříkám, že se mi to po této stránce vůbec nelíbilo, spíše to mohlo být o dost výraznější a hudba tak mohla znatelněji podtrhnout určité momenty. Konec ale balastu a přejděme k věci. Fincher u mě zabodoval především dvěma věcmi: 1) Benjaminův příběh mi trochu připomněl Burtonovky, tentokrát ale bohužel bez znatelného nádechu fantasy a 2) Při tak dlouhé stopáži dokázal film udržet po celou dobu mou pozornost a ani jednou jsem se nepodíval na hodinky, což se mi jednou stalo i u snímku trvajícího pouhých 80 minut. Když Buttona zhodnotím jako trochu delší celek, působí jistě obstojně, výraznější hluchá místa tam nejsou a nejvíce se mi líbila ta část, kde Benjamin sloužil na lodi. Osobně jsem čekal sice více zážitků z Benjaminových cest, které byly velice zestručněny, ale tohle příjemné dílo přeci jen není nafukovací. Společně se Slumdog Millionaire je tak The Curious Case of Benjamin Button tím nejlepším, co může oscarové klání letos nabídnout. (9/10) (16.02.2009)