Vlajky našich otců

Místy sentimentální velice kritický film, kdo čeká patetický americký patriotismus, bude vlastně zklamán. Skvěle nasnímané akční scény jsou vždy v kontrastu k vyprázdněnému přiživování se parazitů na slávě tří mariňáků. Tak sžíravou kritiku systému bych od Clinta snad ani nečekala. Být film méně sentimentální, zasloužil by si plný počet. (11.02.2020)

Clint Eastwood a jeho pocta americkým vojákům, kteří postavili slavnou vlajku na vrcholku Iwo Jimy a kteří se stali symboly války a snahy USArmy o přesvědčení obyvatel o nutnosti jejich peněžní podpory. Ryanu Phillippemu sedí role vojáka medika skvěle a je rozhodně z celé skupiny nejlepším hercem. Ostatní se spíš vlečou. Hlavní síla filmu, která není dostatečně využita tkví v bojových scénách. Při použití modrého filtru a "něčeho navíc" dostal Eastwood úchvatné záběry vojska a drsných soubojů proti japonským jednotkám. Velká škoda, že se Clint nerozhodl čemu se chce pořádně věnovat. Kdyby vynechal kompletně cestu vojáků po americe a jejich reklama na Americkou armádu, dostal by velmi kvalitní vojenský snímek, který by se vizuálně řadil mezi to nejhezčí. Přesto vše se moc těším na druhou část Letters from Iwo Jima o tom co se dělo na druhé straně. Japonci to rozhodně neměli nejjednodušší a pohled z jejich strany nebude kažen nudnými skoky mimo bitvu. Doufám. (18.02.2007)

Eastwoodovi je dost často vyčítána starosvětstkost. Jenomže on je starosvětský = poctivý jen ve zpsobu vyprávění. Samotné poselství filmu není nijak konzervativní = klasicky proamerické. A film, mimo jiné, přišel ve velmi vhodnou dobu, a je možné chápat jej jako velmi přínosnou uměleckou polemiku přesvědčeného Republikána s kroky vlády reprezentující tradiční hodnoty. Od liberála by takový film vyzněl mnohem hůře a méně přesvědčivě. (Složitější varianta je asi ta, že jde o výsledek dialogu mezi režisérem Eastwoodem a scenáristou Paulem Haggisem...) (25.12.2007)

Zklamání. První polovina působí zmateně, roztříštěně, nesrozumitelně, aniž to má důvod v režisérově záměru. Hlavní postavy jsou si podobné, ve stejných vojenských mundúrech se pletou. V závěru film malinko přidává na dramatičnosti, jenže to už si divák sakra uvědomuje, jak je to všechno zbytečně dlouhé. (18.07.2009)

Tentokrát vítězí kýč nad tradičně silným příběhem v Eastwoodově podání. Samozřejmě po technické stránce je vše v nejlepším pořádku a Clint drží pevně v rukou i režii. Nápad s prostřihy z válečné vřavy do agitační kampaně po amerických městech je dobrý. To samé bohužel nemůžu říct o natahovanem konci plném patosu až po půdu. 70% (06.01.2009)