Vlajky našich otců

Tak tohle se tedy moc nepovedlo. Už Dopisy mě nějak zvlášť neoslovily, ale tohle je ještě o třídu slabší. Dopisy jsou určitě mnohem lepší film. Ovšem dá se namítnout zda-li se dá tohle téma vůbec zachytit vůbec přesvědčivěji. Možná, že kdybych byl Američan tak se mě daná látka dotkne více, takhle kolem mě jen prošuměla. (03.10.2007)

Precitlivelý dobráčisko Clint Eastwood zlyháva presne tam, kde sa dalo očakávať - v mäkkosti a naivite vojnových scén. Tie - aby boli v silnej protiváhe k monológu "Some of the things I saw done, things I did, they weren't things to be proud of", mali vzbudovať hrôzu a zdesenie, čo sa nedeje. A potom je tu na preskáčku druhá línia filmu, expozícia trojice vojakov do role diskutabilných hrdinov. Táto linka by - hoci v patetickej hanbe - prežila, no jej prepojenie s tou vojnovou zlyháva - pomalé a polopatické osvetľovanie myšlienky, ktorá je jasná po prvej polhodine, je čím ďalej neznesitelnejšie a posledných ultra-sentimentálnych 20 minút je už len testom, čo vydržíte. Pre Zástavy našich otcov neexistuje trefnejšie synonymum než *sračka*. Nie je to slabý film, je to nefungujúci a nevydarený film. (13.03.2007)

Na úkor toho, že Clint Eastwood natočil dva filmy zároven v jednom roce jsou Vlajky našich otců úctyhodným výkonem i když Iwo Jima je ještě o stupen lepší. Akce se zde příliš neobjeví, spíše jen příběhy pár vojáků, které se dosti zmateně prolínají a střídají s minulostí (během války), minulostí (po válce) a přítomností (vyprávějící příběh) a právě proto je to tak dějově komplikované a přitom vcelku jednoduché. Celý film je dalo by se říci, hodně ukecaný, akce se zrodí pomálu, ale když už tak se většinou na bojišti kamera objeví, když někdo umírá. No a ze začátku je to hodně velká nuda, jenže pak se to trhá, vojáci přistanou na pláži samotného ostrova a vznikne bitevní vřava, ze které není návratu. Na to, že to má být příběh jedné fotografie, se tento film povedl. Ke konci je to sice hodně citově vypjaté a natahované, ale i tak na úkor toho, že se Američani po válce k oněm vojákům chovali hrozně a patriotismus čpěl ze všech stran, v tomto filmu se snaží jít trochu stranou, řekl bych zdařile. --- Jsi raněný synu? - Ne, pane - Dobyl jsi zákop plný Japonců holýma rukama? Přenechám ti svoje místo. Hrdino. Nemáš nějakou lepší báchorku? - Ne, pane. - To jsem rád. Protože do vánoc si na tebe už nikdo nevzpomene. (04.08.2007)

Scénář: William Broyles Jr., Paul Haggis .. Patriotizmus, budování hrdinů proti jejich vůli a všemožné protěžování těchto obětí (po)válečných mechanismů za účelem vytěžit další peníze. Scénář vypreparovaný na hodnotách amerického lidu a točící se kolem slavné fotografie s jemným přesahem do současných konfliktů je kromě této myšlenky velmi slabý, jak ve scénách válečné vřavy, tak v jednotlivých dialozích a zejména sentimentálním konci, který poté režisér předělal na téměř uspávací pasáž. Eastwood prostě zapomněl na nějaké tempo, vleče nás do úmoru po osudech několika vybraných vojáků a střídá časové linie minulosti a současnosti jak ho napadne. Vizuálně je opět dosti kontrastní se světlem a tmou, se silně přefiltrovanou kamerou, která působí až nepřirozeně uměle. Výsledek nemá emoce, nemá atmosféru a ani ta vyloďovací pasáž nijak nezaujme, protože není v ničem originálně pojatá, ale vedle zbytku alespoň tolik nenudí. 45%. (05.02.2007)

Vůbec to není odpad, sr**ka ani nic jiného, jak se tady píše. Nebo někdo čekal válečně-psychologickou třískanici, jako v Dopisech z Iwo Jimy? Já tedy ne - kdyby Clint natočil "Vlajky" stejně jako "Dopisy", kritizovalo by ho dvakrát tolik chytrolínů - za to, že udělal dva stejné filmy, jen s jinými lidmi. Vlajky našich otců mají svoje kouzlo právě ve sledování osudů "těch vojáků z fotky", akce a řež je na druhém (možná třetím) místě a já to nikomu za zlé nemám. Pravda ovšem je, že pokud nemáte náladu na hodně "ukecaný" válečný film, "Vlajky" si nepouštějte. P.S. Tenhle odkaz sem dát prostě musím:-) http://www.youtube.com/watch?v=NdNV9JX-Xi8 (27.06.2009)