Vlajky našich otců

Vůbec to není odpad, sr**ka ani nic jiného, jak se tady píše. Nebo někdo čekal válečně-psychologickou třískanici, jako v Dopisech z Iwo Jimy? Já tedy ne - kdyby Clint natočil "Vlajky" stejně jako "Dopisy", kritizovalo by ho dvakrát tolik chytrolínů - za to, že udělal dva stejné filmy, jen s jinými lidmi. Vlajky našich otců mají svoje kouzlo právě ve sledování osudů "těch vojáků z fotky", akce a řež je na druhém (možná třetím) místě a já to nikomu za zlé nemám. Pravda ovšem je, že pokud nemáte náladu na hodně "ukecaný" válečný film, "Vlajky" si nepouštějte. P.S. Tenhle odkaz sem dát prostě musím:-) http://www.youtube.com/watch?v=NdNV9JX-Xi8 (27.06.2009)

První část válečného dvojfilmu, který nabízí dva pohledy na jednu bitvu i když americký pohled se zabývá spíše jejími důsledky v obecné i osobní rovině než samotnou bitvou. A přestože dokáže fungovat jako inspirace pro další úvahy na předložená témata, není bohužel žádným výjimečně vydařeným dílem, Prožitek bitvy nedosahuje „ryanovské“ intenzity a opravdovosti, příběh samotný drhne a jednotlivé postavy jsou natolik nevýrazné, že jsem se v nich po celou dobu příliš neorientoval a nevytvořil si k nim žádný vztah. Zarámování současností, které celý film mění v retrospektivu, je zbytečné, poněkud chaotické a filmu ani příběhu nic nedávají. Na druhou stranu se mi líbilo důsledné oddělení obou stran, takže Japonce v podstatě neuvidíte. Jsou víceméně jen anonymními hlavněmi kulometů, děl a pušek chrlících smrt odněkud z krytů. Kladem je také kontrast válkou traumatizovaných pěšáků, zneužitých navíc propagandou k naplnění státní kasy, s Amerikou, která na jedné straně touží po senzacích a hrdinech, na druhou stranu odmítá přijmout navrátilce změněné prožitými hrůzami. Za pozornost stojí i mechanismus, který se z obyčejné fotky stává symbol. (15.03.2020)

S Clintovými predchádzajúci chladno vykalkulovanými filmami som mal problém a od tohto filmu som (nepochopiteľne) očakával, že tá hra na city skončí. Ale kdeže... Dedo Eastwood nám podsúva ďalší epos o amerických hrdinoch plný pátosu, hrdinstva, morálky, česti a ťažkom živote, tentokrát podľa skutočných udalostí. Silný námet, no konečný produkt je slabučký. Tá prvá polovica by sa ešte dala zniesť, hoci aj najsilnejšia scéna (vylodenie na ostrove) vďaka nevhodným kamerovým filtrom vyzerá skôr ako nejaká PC hra. Druhá polovica je ťažké sústo len pre tých najnáročnejších a najotrlejších a Eastwood akoby skúšal koľko divák ešte znesie... Prečo sa film oplatí vôbec dopozerať je pekná fotossesion na záver so skutočnými zábermi z Iwo Jima...Chválim Eastwooda za super nápad sfilmovať historickú udalosť z oboch pohľadov, bohužiaľ po tomto filme nemám na tú "japonskú" časť vôbec chuť..Ale Spielberg nešetril a výpravu to má nádhernú, to je fakt!:) (06.04.2007)

Bylo chybou očekávat strhující akci jako v Ryanovi nebo třeba Call of Duty. Scény z bojiště jsou výborné, ale zabírají asi čtvrtinu filmu. Většina filmu se věnuje "mytologii" slavné fotografie, jejím protagonistům a tomu, co dělali po válce (přehlídky, odhalování pomníků, ohňostroje, dechovka a další obvyklé věci), což mě zajímá asi tolik jako přímé přenosy z parlamentu ČR. (04.09.2007)

Do Eastwoodovho dvojdiela som sa pustil z tej americkej strany, takže ešte nemôžem porovnávať. Bližšie sa tomu venujem v 'Letters from Iwo Jima'. Každý film je o veci inej. Tento má za úlohu konfrontovať povestnú situáciu návratu vojakov z vojny a zaradenie sa a prijatie do spoločnosti. Film a osudy mladých hrdinov sú však snímané a rozprávané až v troch časových intervaloch. A práve tento fakt má za následok divnú trhavosť deja, nezosúladenú myšlienku, ale naopak aj aktuálne porovnanie situácií a silných myšlienkových momentov. Celý dej má akýsi zvláštny nájazd, ktorý určite nezaujme každého. A trošku ma prekvapila Clintova neamerikanizovanosť. Inak vojenské operačné scény sú na skvelej (spielbergovskej) úrovni a výber hercov mi tiež sedel. Už len dúfať, že Eastwood sa nám nebude objavovať len za kamerou. 75%. (12.04.2008)