Parfém: Příběh vraha

Tom Tykwer se nezalekl úkolu udělat velkofilm s myšlenkou a scénář Parfému se zase nezalekl atraktivního žánrového vábení thrilleru. Pokud na tenhle snímek půjdete jako na klasický krvavák o vrahovi, pravděpodobně se budete vracet domů otrávení a poloudušení popisností a akcentovanou vizuální výjimečností Parfému. Pokud ale na Tykwerovo dítko půjdete jako na film, kterým se opojí vaše smysly, zaměstná vaší mysl a, ano, jako voňavý bombonek na vrch občas rozbouří váš adrenalin trochou akce, pak snad ani nemůžete být zklamáni. Moje očekávání co se proklamovaného útoku na nový a filmem dosud neprozkoumaný smysl nebyla vysoká a to je dobře. K evokaci čichových vjemů užívá Tykwer dobře vyzkoušené prostředky vizuální (detail a expresivní barvy) a sluchové (zesílení určitých počitků). Funguje to chvalitebně, ale po rozvláčně pojatém úvodu přesedlá režisér na přeci jen obvyklejší styl vyprávění, což není na škodu, obzvlášť když s vyzkoušenými prostředky pracuje vskutku šikovně (za všechny příklady uveďme zkratkovité líčení série vražd, které je rychlé, přitom působivé). Velice se mi líbila ústřední myšlenka zběsilého honu za ideálem, po jehož zhmotnění Jean-Baptiste sezná, že je jen jediná vůně, kterou nelze získat: vůně prožitku samotného. A tak je Parfém nesený touto univerzální metaforou uměleckého činu, je nesený vynikajícími herci v čele s démonickým Benem Whishawem a sympaticky uvolněným Dustinem Hoffmanem. Příběh vraha není prostý míst, pro které bych neváhal použít slovo strhující, na druhou stranu není ani prostý záběrů, které mi přišly zbytečné. Ale jeho gradace i nosná idea jsou výtečné, stejně jako jeho... vůně? Říkejme jí atmosféra. [Süskindovu předlohu neznám, proto hodnotím jen a pouze film tak, jak na mě působil bez intertextového přesahu.] (27.12.2006)

Film s dobrou atmosférou. Jediné, ale podstatné, co mi vadí je, že hrdina by mi asi měl být sympatický a měl bych mu přát, aby přežil, což se vůbec nepodařilo (ovšem ne takovým tím sympatickým Barry Lyndon stylem). Vlastně jsem si celý film říkal "Ať už ho pověšej!". Jinak se dá vytknout opravdu jen máloco. Zajímavý příběh, dobří herci a skvělá atmosféra. To vše nesympatického hrdinu bohatě vyvažuje. (12.12.2009)

Od začátku má parfém něco, co mi už dlouho u většiny filmů chybělo. Strhující příběh, napětí a charismatického představitele hlavní role, který je sice každým coulem "zlý", na druhou stranu víte, že za jeho vášní v zabíjení stojí něco, co nedokáže sám zastavit. Alan Rickman navíc ztvárnil další ze svých maximálně charismatických rolí; tentokrát otce, který se rozhodne svojí dceru ochránit před vrahem za každou cenu. Parfém má prostě skoro vše: skvělou atmosféru, napětí, herecké výkony, hudbu... jen jedna věc mi vadila a to konec. Jako kdyby horor končil happyendem, kdy se ukáže, že zombie, která tam pobíhala celou dobu je vlastně váš soused, který neublíží ani mouše, a že to na vás všichni vaši přátelé jenom hráli. Přitom Tykwer by podle mě mohl ukázat, že láska k člověku je mnohem víc než vůně nějakého parfému, stačilo by jen změnit poslední scénu s Rickmanem a neudělat z něj na konci poblouzněného starce, když předtím vystupoval jako jeho pravý opak. (10.12.2006)

Silný snímok držiaci sa síce v naturalistickej rovine, spracovaním však štylizovaný skôr do polohy umeleckého diela. Asi nie každý ho pochopí. Týka sa to hlavne priam až rozprávkového záveru, ktorý film posúva úplne ine a ktorý sa dočkal veľmi rozporuplných reakcíí (tu však cítim potrebu zdôrazniť, že Parfém nie je historický film a výčitky smerom k logike nie sú celkom opodstatnené) Bezpochyby vrchol Toma Tykwera, no k dokonalosti mi predsa ešte čosi chýbalo. Snáď tie zimomriavky pri záverečných titulkoch, ktoré sa akosi nedostavili. (25.02.2007)

Scénář: Andrew Birkin, Bernd Eichinger, Tom Tykwer .. Neočekávaně sugestivní zážitek. Takový, jaký jen vůně mohou dát. Okolo předešlých filmů Toma Tykwera jsem doposud chodil se značnou nedůvěrou, protože jsem se u několika jeho filmů nemile popálil, avšak tentokrát mne konečně zasáhl plně svým talentem a téměř jsem pocítil dokonalost jeho vlastnoručního filmového parfému… Emocionálně strohá ústřední postava jde chladně a systematicky za svým vysněným cílem - zachytit dokonalou vůni - z esence ženy. Celý tohle putování jde rozdělit na několik podčástí, každá s jinou intenzitou, jiným nádechem a odlišným odérem. Úvodní naturalistická, smradlavá část v Paříži je hodně sevřená a hutná, vedle ní je prostřední venkovská velmi svěží, ale rozlehlejší a táhlejší po všech stránkách. Ty finální, odehrávající se na dvou náměstích vrátí film do magických výšin dokonalosti a nezaslouží si přílišného konkretizování - jsou překvapující, pudově otevřené, snové a úžasně reálné zároveň.. Film místy malinko zakulhá po scénáristické stránce, jenže ta je zase podřízena knižní předloze, takže těžko mít k adaptací nějaké extra připomínky. Naštěstí režie je výborná, vizuálně bohatá s vynikající kamerou v makro detailech i exteriérech. Perfekcionalisticky natočené a přímo stvořené pro temný kinosál, kde vás živočišně propracovaná atmosféra snímku dokáže totálně vtáhnout do děje a dodat toliko podnětů, že se nad nimi při cestě z kina ještě rádi zamyslíte. Prosím, zhluboka se nadechněte a vnímejte... ___ ☼ FILM ROKU ☼ (30.11.2006)