Režie:
Tom TykwerKamera:
Frank GriebeHrají:
Ben Whishaw, Alan Rickman, Rachel Hurd-Wood, Dustin Hoffman, Karoline Herfurth, David Calder, Simon Chandler, Sian Thomas, Jessica Schwarz, Corinna Harfouch (více)Obsahy(1)
Jean-Baptiste Grenouille (B. Whishaw) narozen v roce 1738 v Paříži byl obdařen velmi zvláštním darem. Jako nikdo dokázal díky svému dokonalému čichu rozpoznávat i ty nejjemnější tóny všech vůní a pachů, zcela neznámé obyčejným lidem. Nikoho neměl a ze sirotčince putoval na těžkou práci do koželužny. Čím byl starší, tím víc rozšiřoval spektrum svých známých vůní a byl váben vším, co se linulo z centra Paříže. Nečekal, že tu nejopojnější a nejúžasnější vůni pocítí z krásné mladé dívky, kterou však zcela smyslů zbavený nešťastně zabije. Tato událost v něm vyvolá touhu umět zachytit všechny pachy světa a jejich krásu uchovat tak, aniž by kdy vyprchala. Díky svým schopnostem udělá dojem na starého parfuméristu za zenitem Baldiniho (D. Hoffman) a ten jej zasvětí do tajů svého umění. Uchovat vůni něčeho, co pro obyčejného člověka žádnou vůni nemá, jako skla, mědi, či kočky, však Baldini nesvede, a tak od svého mistra Jean-Baptiste odchází do města Grasse, proslulého města parfumérů, aby uskutečnil svůj děsivý sen – vytvořit dokonalou vůni, tak dokonalou, že by se nebál zopakovat svůj hrůzný čin. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 254)
Impozantně vystavěný příběh čichově nadaného chlapce, velmi dobře audiovizálně a (snad můžu říct i) umělecky zvládnutý. Oceňuji taky kvalitní výpravu, troufám si říct, že byla lepší než u Faunova Labyritnu, který za ni dostal oscara. Nyní bych možná mohl komentář uzavřít slovem "nádhera" a společně s pětihvězdičkovým hodnocením jej postnout... Avšak nehledě na úžasný a dokonalý závěr, během předchozích 2 hodin se stalo, že jsem občas zívnul. Scénář prostě vzhledem k délce filmu nebyl až TOLIK zajímavý, v podstatě divákovo oko na obrazovce držel více "barevný braz" (neplatí pro vlastníky černobílých obrazovek, ti nechť si odečtou další hvězdu) a naturalistické záběry, než nějaká dynamika děje. 8/10 ()
Líp to natočit nešlo! Tom Tykwer uchopil zdánlivě nezfilmovatelnou Süskindovu předlohu a odvyprávěl ji. Podobně jako autor barvitým popisem, tak i režisér vizuálními finesami zprostředkovává podprahový vjem, o nějž nás filmové médium ochuzuje a který přivádí divácké smysly do stavu vlastní pochybné zmatenosti. Tady nemá smysl polemizovat nad v rámci krimi silnou nevěrohodností logiky apod. Tykwer poprvé od Lola Rennt dokazuje, že brilantně zvládnuté řemeslo dokáže říci (téměř) vše. ()
Fenomenální. Audiovizuální extáze a terminátor divákových smyslů. Film, který v dokonalém technickém zázemí multiplexu zcela překräčuje hranice pouhého sledování pohyblivých obrázků a pohlcuje do sebe sama. Tykwer nemá na evropském kontinentu už delší dobu konkurenci - díky za to, že netočí filmy pro všechny a že se nezřekne ani nečekaných řešení za hranicí "cudné" lidské imaginace. Zjevně nezfilmovatelná látka a jakoby neosobní vyprávění: Přesto je ono sání vůní málem tak uhrančivé jako poblázněné milování s krásnou mladou dívkou. ()
Zase to pověstné čtení knih před zhlédnutím filmu. Samozřejmě beru výtky vůči zklamanému divákovi, že si to nějak vysnil a teď je zklamán, že to měl v hlavě úplně jinak. To všechno beru. Ale neberu tvůrčí zlovůli v naprostém, naruby obráceném vyznění hlavní postavy. Grenouille je - ze samotné podstaty - odporně podlézavá bestie, klíště, které trpělivě vyčkává a pak vysává oběti a zároveň jim podkuřuje a chlácholí je. Stejně tak i na konci - když mu ukápne slza. Byl jsem ochoten odpustit jákékoliv nedostatky vůči předloze, ocenil jsem i občasné zrychlení a zlogičtění (ačkoliv ten hlavní laps, který mi kazil i knihu, zůstal), ale aby Grenouillea dohnali k citům (byť minimálním) to bylo moc... Polidšťování postav nenávidím, zejména ne těch do morků kostí prohnilých a plných žluče a nenávisti. K plusům patří kvalitní a spolehliví herci (i když i ta Hoffmanova postava doznala patrných změn, to tam nemohla zůstat alespoň jedna postava podrazácká, sobecká, úlysná?) a vizuální stránka. Co mě rovněž těší je, že se nezalekli závěru. ()
Parfém je pořádný kus filmařiny. Práce se světlem, hudbou, obrazem obecně je naprosto mistrovská, převedení knižního jazyka se skrze vypravěče podařilo na výbornou... Pocity při sledování filmu jsou velmi sugestivní, dílem díky poměrně odvážnému nasnímání, které se nebojí jít do nejmenších detailů, a zobrazuje nám i poměrně nechutné, zvrhlé, nebo jinak vyšnuté činnosti hl. "Hrdiny", dílem především díky hudbě, o kterou se postaral sám Tykwer, a která je božská. Jedinou slabinou filmu je tak paradoxně nemožnost detailního zprostředkování pachového vjemu, po němž divák začne velmi záhy toužit.... ()
Galerie (110)
Zajímavosti (49)
- V Praze vznikla třináctimetrová replika celého mostu Pont au Change, kde se odehrává velká část příběhu. (Reiniš)
- Scéna s dítětem podle režiséra Toma Tykwera "nebyl žádný trik. Dítě je skutečné, i když o tom řada lidí pochybuje. (...) Točili jsme ty scény zvlášť, v naprosto kontrolovaných podmínkách nemocničního pokoje. Byli u toho rodiče i doktoři, nic se nemohlo stát. Svinčík, na kterém ditě leží a který vypadá tak nechutně, byl absolutně sterilní. Na plátně to vypadá jinak, ale všechno bylo superčisté." (NIRO)
- "Chtěli jsme, abyste měli pocit, že jsme se přenesli do 18. století a náhodou si s sebou vzali kameru..." - Tom Tykwer. (Reiniš)
Reklama