Kapsáři a falešný uhlíř

Mám dilema. Pohádka krásná, se zdařilým příběhem, postrádající trapnost jiných televizních pohádek a navíc, Donutil s parukou... Nadruhou stranu ve svém věku něco o Japonsku vím a v téhle jedné hodině je tolik trestuhodných chyb, že mě až bolí oči. Ale co, pohádka by měla být primárně pro děti a ty nejspíš takové detaily nezajímají. Moudrost vítězí nad krásou ;) (08.01.2013)

Ačkoliv nemám v oblibě jiné pohádky než ty z českého prostředí, tak tato je skutečně velmi světlou výjimkou. Diváci se zde seznámí s kulturou a tradicemi Japonska ve skvěle napsaném a poutavě zpracovaném příběhu, kterému ještě přidal na kvalitě špičkový výkon M. Donutila. Kdyby tak byli naši soudci a zákonodárci alespoň z půlky spravedliví a chytří, jako ten Ooka, to by se nám žilo. (16.11.2011)

Československá televizní pohádka z unikátního středověkého japonského prostředí zpracovaná a natočená brněnským televizním studiem. Poutavá pohádka vypráví o nově příchozím soudci Ookovi, jenž na sebe brzy upozorní svou neúplatností a svým citlivým přístupem k zákonům a spravedlivými a netradičními rozsudky rozličných sporů. Moudrého soudce ztvárnil M. Donutil a ve vedlejších rolích můžeme zhlédnout mnoho známých tváří brněnských herců. Soudního zapisovatele představoval J. Dulava, druhého soudce J. Kuneš, nejmocnějšího muže v kraji pana Ki si zahrál P. Kunert a v menších rolích zlodějíčků, kapsářů a osob spoléhajících na spravedlivý a příznivý rozsudek se objevili M. Suchánek, S. Zindulka, L. Baselides či J. Tomek. Výprava, kulisy a kostýmy jsou na obvyklé, jednoduché televizní úrovni, avšak kouzlo této mimořádně povedené a oblíbené pohádky tkví v originálním orientálním prostředí a šalamounských rozhodnutích titulní postavy, jenž si díky neustálému povyku v soudní síni ani nemohla v klidu náležitě vychutnat svůj oblíbený nápoj. Hodinová pohádka E. Sokolovského neztratila nic ze svého půvabu ani po letech a právem patří k nejlepším a nejzajímavějším dílům své kategorie. (20.05.2018)

Další z televizních pohádek Československé televize na nedělní odpoledne. Po povedené pohádce O chytrém šachovi se do toho stejná tvůrčí skupina pustila podruhé a pro změnu využila japonské reálie, což se opět ukázalo jak správná volba. Opět byl v hlavní Miroslav Donutil, tentokráte v roli moudrého soudce Ooky a opět se to povedlo. Stejně jak u předchozího pokusu udělím tři pěkné hvězdy. (03.12.2021)

■ Jedna z těch, alepsoň pro mne, zcela vydařených TV inscenací osmdesátých let dvacátého století vytvořená Českou(Československou) televizí zabývající se tématem feudální východní asie. ■ Atmosféra zejména Japonska a Číny je tu sice útržkovitě, ale přece dobře vyobrazena. Zajisté je otázka, jak věrně je toto dílo věrné historické předloze, po pravdě ne moc, ale na druhou stranu je to TV inscenace, která nemá za cíl naraci dějin východní asie a ani striktní přesnost výpovědi doby dle dostupných věrohodných pramenů, ale má přinést srozumitelný nástin určitého období a nálady v něm. ■ Je potřeba brát tento TV film spíše opravdu jako TV inscenaci než semidokumentární vhled současného středoevropana na určitou legendu východní asie v období námi nazývaného feudálním. ■ Miroslav Donutil zahrál svou roli skutečně bravurně a je velká škoda, že na toto téma nebyl natočen regulérní celovečerní snímek, kde by se český japanofil mohl ukojit pohledem na skvěle vytvořené kopie historických kostýmů a masek. ■ Když tento TV film onehdá vysílala Česká(Československá) televize, sedě na gauči jak přikovaný, nedbaje vyžírání mých očí kravským CRT televizorem a zažrán do odehrávajícího se děje, jsem nevěřícně (jak Scully(ová) při prvních zmínkách o mimozemšťanech) zíral na to, že už je konec. ■ [Viděno poprvé: 100/100; viděno naposledy: 94/100] (24.02.2013)